¹⁰ Vyšed pak Jákob z Bersabé, šel do Cháran.

¹¹ I trefil na jedno místo, na kterémžto zůstal přes noc, (nebo slunce již bylo zapadlo,) a nabrav kamení na místě tom, položil pod hlavu svou, a spal na témž místě.

¹² I viděl ve snách, a aj, žebřík stál na zemi, jehožto vrch dosahal nebe; a aj, andělé Boží vstupovali a sstupovali po něm.

¹³ A aj, Hospodin stál nad ním, a řekl: Já jsem Hospodin, Bůh Abrahama otce tvého, a Bůh Izákův; zemi tu, na kteréž ty spíš, tobě dám a semeni tvému.

¹⁴ A bude símě tvé jako prach země; nebo rozmůžeš se k západu, i k východu, na půlnoci, i ku poledni; nad to požehnány budou v tobě všecky čeledi země, a v semeni tvém.

¹⁵ A aj, já jsem s tebou, a ostříhati tě budu, kamžkoli půjdeš, a přivedu tě zase do země této; nebo neopustím tebe, až i učiním, což jsem mluvil tobě.

¹⁶ Procítiv pak Jákob ze sna svého, řekl: V pravdě Hospodin jest na místě tomto, a já jsem nevěděl.

¹⁷ (Nebo zhroziv se, řekl: Jak hrozné jest místo toto! Není jiného,jediné dům Boží, a tu jest brána nebeská.)

²⁷ A když vyplní ty dny, osmého dne i potom obětovati budou kněží na oltáři zápaly vaše, a pokojné oběti vaše, i přijmu vás laskavě, praví Panovník Hospodin.

¹ Tedy přivedl mne zase cestou k bráně svatyně zevnitřní, kteráž patří k východu, a ta byla zavřená.

² I řekl ke mně Hospodin: Brána tato zavřená bude, nebudeť otvírána, aniž kdo bude vcházeti skrze ni. Nebo Hospodin Bůh Izraelský všel skrze ni; protož budeť zavřená.

³ Knížecí jest, kníže samo v ní sedati bude, aby jídalo chléb před Hospodinem. Cestou síně této brány vejde, a cestou její vyjde.

⁴ I vedl mne cestou k bráně půlnoční, k přední straně domu, i viděl jsem, a aj, naplnila sláva Hospodinova dům Hospodinův. I padl jsem na tvář svou.

¹ Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.

² Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.

³ A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:

⁴ Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:

⁵ Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.

⁶ Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.

⁷ Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.

⁸ Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.

⁹ Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.

¹⁰ Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.

¹¹ Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.

³⁹ And Mary arose in those days, and went into the hill country with haste, into a city of Juda;

⁴⁰ And entered into the house of Zacharias, and saluted Elisabeth.

⁴¹ And it came to pass, that, when Elisabeth heard the salutation of Mary, the babe leaped in her womb; and Elisabeth was filled with the Holy Ghost:

⁴² And she spake out with a loud voice, and said, Blessed art thou among women, and blessed is the fruit of thy womb.

⁴³ And whence is this to me, that the mother of my Lord should come to me?

⁴⁴ For, lo, as soon as the voice of thy salutation sounded in mine ears, the babe leaped in my womb for joy.

⁴⁵ And blessed is she that believed: for there shall be a performance of those things which were told her from the Lord.

⁴⁶ And Mary said, My soul doth magnify the Lord,

⁴⁷ And my spirit hath rejoiced in God my Saviour.

⁴⁸ For he hath regarded the low estate of his handmaiden: for, behold, from henceforth all generations shall call me blessed.

⁴⁹ For he that is mighty hath done to me great things; and holy is his name.

⁵⁶ And Mary abode with her about three months, and returned to her own house.

⁵ To tedy, ciťte při sobě, co i při Kristu Ježíši.

⁶ Kterýž jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu,

⁷ Ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn.

⁸ A v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný byv až do smrti, a to smrti kříže.

⁹ Protož i Bůh povýšil ho nade vše, a dal jemu jméno nad každé jméno,

¹⁰ Aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo, těch, kteříž jsou na nebesích, a těch, kteříž jsou na zemi, i těch, kteříž jsou pod zemí,

¹¹ A každý jazyk aby vyznával, že Ježíš Kristus jest Pánem v slávě Boha Otce.

⁵ Neboť za to mám, že jsem nic menší nebyl nežli ti velicí apoštolé.

⁶ Jestližeť pak jsem nedospělý v řeči, však ne v umění, ale ve všem všudy zjevní jsme vám.

⁷ Zdali jsem zhřešil, ponižuje se, abyste vy povýšeni byli, že jsem darmo evangelium Boží kázal vám?

⁸ Jiné jsem církve loupil, bera od nich žold, abych vám sloužil. A byv u vás, i jsa potřeben, nezahálel jsem s obtížením žádného.

⁹ Nebo ten nedostatek můj doplnili bratří, přišedše z Macedonie. A ve všech věcech varoval jsem se, a varovati budu, abych vás neobtěžoval.

¹⁰ Jestiť pravda Kristova ve mně, že chlouba tato nebude mi zmařena v krajinách Achaiských.

¹¹ Z které příčiny? Že vás nemiluji? Bůhť ví.

¹² Ale což činím, ještěť činiti budu, abych odňal příčinu těm, kteříž chtějí dostati příčiny, aby v tom, v čemž se chlubí, nalezeni byli takoví jako i my.

¹³ Nebo takoví falešní apoštolé jsou dělníci lstiví, proměňujíce se v apoštoly Kristovy.

¹⁴ A není div. Nebo i sám satan proměňuje se v anděla světlosti.

¹⁵ Protož neníť to tak veliká věc, jestliže i služebníci jeho proměňují se, aby se zdáli býti služebníci spravedlnosti, jichžto konec bude podlé skutků jejich.

¹⁶ Opět pravím, aby mne někdo neměl za nemoudrého; nýbrž i jako nemoudrého přijměte mne, ať i já se maličko něco pochlubím.

¹⁷ Což mluvím, nemluvímť jako ode Pána, ale jako v nemoudrosti z strany této podstatné chlouby.

¹⁸ Kdyžť se mnozí chlubí podlé těla, i jáť se pochlubím.

¹⁹ Rádi zajisté snášíte nemoudré, jsouce moudří.

²⁰ Nebo snášíte i to, by vás kdo v službu podroboval, by kdo zžíral, by kdo bral, by se kdo pozdvihoval, by vás kdo v tvář bil.

²¹ O zahanbování pravím, rovně jako bychom my nějací špatní byli. Nýbrž v čem kdo smí, (v nemoudrosti mluvím,) smímť i já.

³⁸ Now it came to pass, as they went, that he entered into a certain village: and a certain woman named Martha received him into her house.

³⁹ And she had a sister called Mary, which also sat at Jesus’ feet, and heard his word.

⁴⁰ But Martha was cumbered about much serving, and came to him, and said, Lord, dost thou not care that my sister hath left me to serve alone? bid her therefore that she help me.

⁴¹ And Jesus answered and said unto her, Martha, Martha, thou art careful and troubled about many things:

⁴² But one thing is needful: and Mary hath chosen that good part, which shall not be taken away from her.

²⁷ And it came to pass, as he spake these things, a certain woman of the company lifted up her voice, and said unto him, Blessed is the womb that bare thee, and the paps which thou hast sucked.

²⁸ But he said, Yea rather, blessed are they that hear the word of God, and keep it.

¹ A opět počal učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, tak že vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podlé moře.

² I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:

³ Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.

⁴ I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podlé cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i zzobalo je.

⁵ A jiné padlo na místo skalnaté, kdež nemělo mnoho země, a hned vzešlo, proto že nemělo hlubokosti země.

⁶ A když vyšlo slunce, vyhořelo, a proto, že nemělo kořene, uschlo.

⁷ A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.

⁸ Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek zhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.

⁹ I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.

¹ Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,

² Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál, a člověka nestyděl.

³ Byla pak vdova v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.

⁴ On pak dlouho nechtěl. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, ani člověka nestydím,

⁵ Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.

⁶ I dí Pán: Slyšte, co praví ten soudce nepravý.

⁷ A což by pak Bůh nepomstil vyvolených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?

⁸ Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?

⁹ I řekl také proti některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných za nic nevážíce, podobenství toto:

¹⁰ Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus, a druhý publikán.

¹¹ Farizeus stoje, takto se sám v sobě modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.

¹² Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.

¹³ Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti. Ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.

¹⁴ Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.

¹⁵ Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.

¹⁶ Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.

¹⁷ Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť nikoli do něho.

¹⁸ I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?

¹⁹ I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh.

²⁰ Umíš přikázaní: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.

²¹ On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.

²² Ale slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a poď, následuj mne.

²³ On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.

²⁴ A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!

²⁵ Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.

²⁶ Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?

²⁷ A on dí: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.

²⁸ I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.

²⁹ On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, neb dítky, pro království Boží,

³⁰ Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku života věčného.

³¹ Tedy pojav dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko Synu člověka to, což psáno jest skrze proroky.

³² Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen, i uplván.

³³ A ubičujíce, zamordují jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.

³⁴ Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.

³⁵ I stalo se, když se přibližovali k Jericho, slepý jeden seděl podlé cesty, žebře.

³⁶ A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo.

³⁷ I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.

³⁸ I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.

³⁹ A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.

⁴⁰ Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,

⁴¹ Řka: Co chceš, ať učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.

⁴² A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.

⁴³ A i hned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.