⁷ Na to-liž jen, co před očima jest, hledíte? Má-li kdo tu naději o sobě, že by Kristův byl, pomysliž také na to sám u sebe, že jakož on jest Kristův, tak i my Kristovi jsme.

⁸ Nebo bychť se pak i ještě hojněji chlubil mocí naší, kterouž nám dal Pán k vzdělání, a ne k zkažení vašemu, nebuduť zahanben;

⁹ Abych se nezdál listy strašiti vás.

¹⁰ Nebo listové prý jsou těžcí a mocní, ale přítomnost osobná jest mdlá, a řeč chaterná.

¹¹ Toto nechať myslí takový, že jacíž jsme v slovu skrze psání, vzdáleni jsouce, takoví také budeme i v skutku, přijdouce.

¹² Neboť my se nesmíme přimísiti aneb přirovnati k některým, kteříž sami sebe chválí. Ale ti nerozumějí, že sami sebou sebe měří, a přirovnávají sebe sobě.

¹³ My pak tím, což není odměřeno, nebudeme se chlubiti, ale podlé míry pravidla, kteroužto míru odměřil nám Bůh, tak že jsme dosáhli až k vám.

¹⁴ Nebo ne jako bychom nedosáhli až k vám, rozšiřujeme se nad míru. Až i k vám zajisté přišli jsme v evangelium Kristovu.

¹⁵ My tedy tím, což není odměřeno, nechlubíme se, cizími pracemi, ale naději máme, když víra vaše růsti bude v vás, že se rozšíříme dále podlé toho, jakž nám odměřeno,

¹⁶ Abych ještě tam za vámi kázal evangelium, ne abych v tom, což jinému odměřeno jest, a jest hotové, chlubil se.

¹⁷ Ale kdo se chlubí, v Pánu se chlub.

¹⁸ Nebo ne ten, kdož se sám chválí, zkušený jest, ale ten, kohož Pán chválí.

²⁸ Amen pravím vám, že všickni hříchové odpuštěni budou synům lidským, i rouhání, jímž by se rouhali,

²⁹ Ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale hoden jest věčného odsouzení.

³⁰ Nebo pravili: Ducha nečistého má.

³¹ Tehdy přišli bratří a matka jeho, a stojíce vně, poslali k němu, aby ho vyvolali.

³² A seděl okolo něho zástup. I řekli jemu: Aj, matka tvá a bratří tvoji vně hledají tebe.

³³ Ale on odpověděl jim, řka: Kdo jest matka má a bratří moji?

³⁴ A obezřev učedlníky vůkol sebe sedící, řekl: Aj, matka má a bratří moji.

³⁵ Nebo kdož by koli činil vůli Boží, ten jest bratr můj, i sestra má, i matka.

¹ Tedy řekl učedlníkům: Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda, skrze kohož přicházejí.

² Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moře, než by pohoršil jednoho z těchto maličkých.

³ Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-liť toho želeti, odpusť mu.

⁴ A byť pak sedmkrát za den zhřešil proti tobě, a sedmkrát za den obrátil se k tobě, řka: Žel mi toho, odpusť mu.

⁵ I řekli apoštolé Pánu: Přispoř nám víry.

⁶ I dí Pán: Kdybyste měli víru jako zrno horčičné, řekli byste této moruši: Vykořeň se, a přesaď se do moře, a uposlechla by vás.

⁷ Kdo pak jest z vás, maje služebníka, ješto oře aneb pase, aby jemu, když by se s pole navrátil, hned řekl: Poď a sedni za stůl?

⁸ Anobrž zdali nedí jemu: Připrav, ať povečeřím, a opáše se, služ mi, až se najím a napím, a potom i ty jez a pí?

⁹ Zdali děkuje služebníku tomu, že učinil to, což mu bylo rozkázáno? Nezdá mi se.

¹⁰ Tak i vy, když učiníte všecko, což vám přikázáno, rcete: Služebníci neužiteční jsme. Což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme.

¹¹ I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaří a Galilei.

¹² A když vcházel do nějakého městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteříž stáli zdaleka.

¹³ A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi.

¹⁴ Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou.

¹⁵ Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se, s velikým hlasem velebě Boha.

¹⁶ A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán.

¹⁷ I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jich devět?

¹⁸ Nenalezli se, aby vrátíce se, chválu Bohu vzdali, jediné cizozemec tento?

¹⁹ I řekl jemu: Vstana jdi, víra tvá tě uzdravila.

²⁰ Byv pak otázán od farizeů, kdy přijde království Boží, odpověděl jim, a řekl: Nepřijdeť království Boží s šetřením.

²¹ Aniž řeknou: Aj, tuto, aneb aj, tamto. Nebo aj, království Boží jestiť mezi vámi.

²² I řekl učedlníkům: Přijdou dnové, že budete žádati viděti v jeden den Syna člověka, ale neuzříte.

²³ A dějíť vám: Aj, zde, aneb hle, tamto. Ale nechoďte, aniž následujte.

²⁴ Nebo jakož blesk osvěcující se z jedné krajiny, kteráž pod nebem jest, až do druhé, kteráž též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn člověka ve dni svém.

²⁵ Ale nejprvé musí mnoho trpěti, a zavržen býti od národu tohoto.

²⁶ A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka.

²⁷ Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémž Noé všel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky.

²⁸ A též podobně, jakž se dálo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli.

²⁹ Ale dne toho, když vyšel Lot z Sodomy, dštil ohněm a sirou s nebe, a zahladil všecky.

³⁰ Takť nápodobně bude v ten den, když se Syn člověka zjeví.

³¹ V ten den kdo by byl na střeše, a nádobí jeho v domu, nesstupuj, aby je pobral; a kdo na poli, též nevracuj se zase.

³² Pomněte na Lotovu ženu.

³³ Kdož by koli hledal duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož by ji koli ztratil, obživíť ji.

³⁴ Pravímť vám: V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.

³⁵ Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna.

³⁶ Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.

³⁷ I odpověděvše, řekli jemu: Kde, Pane? On pak řekl jim: Kdežť bude tělo, tamť se shromáždí i orlice.