⁶ Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.

⁷ Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá.

⁸ Nebo buď že jsme živi, Pánu živi jsme; buď že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme.

⁹ Na toť zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.

¹⁸ Nebo slovo kříže těm, kteříž hynou, bláznovstvím jest, ale nám, kteříž spasení dosahujeme, moc Boží jest.

¹⁹ Nebo psáno jest: Zahladím moudrost moudrých, a opatrnost opatrných zavrhu.

²⁰ Kde jest moudrý? A kde učený? A kde chytrák tohoto světa? Zdaliž Bůh neobrátil moudrosti tohoto světa v bláznovství?

²¹ Nebo když v moudrosti Boží svět nepoznal skrze moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznové kázaní spasiti věřící,

²² Poněvadž i Židé zázraků žádají, i Řekové hledají moudrosti.

²³ Myť pak kážeme Krista ukřižovaného, Židům zajisté pohoršení, a Řekům bláznovství,

²⁴ Ale povolaným i Židům i Řekům Krista, Boží moc a Boží moudrost.

³³ Kteříž skrze víru vybojovávali království, činili spravedlnost, docházeli zaslíbení, zacpávali ústa lvům,

³⁴ Uhašovali moc ohně, utekli ostrosti meče, zmocněni bývali v mdlobách, silní učiněni v boji, vojska zaháněli cizozemců.

³⁵ Ženy přijímaly mrtvé své vzkříšené. Jiní pak roztahováni jsou, neoblíbivše sobě vysvobození, aby lepšího dosáhli vzkříšení.

³⁶ Jiní pak posměchy a mrskáním trápeni, ano i vězeními a žaláři.

³⁷ Kamenováni jsou, sekáni, pokoušíni, mečem zmordováni; chodili v kožích ovčích a kozelčích, opuštěni, ssouženi, a zle s nimi nakládáno,

³⁸ Jichžto nebyl svět hoden, po pustinách bloudíce, i po horách, a jeskyních, i v doupatech země.

³⁹ A ti všickni svědectví dosáhše skrze víru, neobdrželi zaslíbení,

⁴⁰ Proto že Bůh něco lepšího nám obmýšlel, aby oni bez nás nepřišli k dokonalosti.

¹ Protož i my, takový oblak svědků vůkol sebe majíce, odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého sobě boje,

² Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýž místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího.

³² Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu. Nebo již tři dni trvají se mnou, a nemají, co by jedli; a propustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.

³³ I řkou mu učedlníci jeho: Kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?

³⁴ I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm, a málo rybiček.

³⁵ I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.

³⁶ A vzav těch sedm chlebů a ty ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, učedlníci pak zástupu.

³⁷ I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.

³⁸ Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů, kromě žen a dětí.

³⁹ A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.

⁶ A jakž jej uzřeli přední kněží {biskupové} a služebníci, zkřikli, řkouce: Ukřižuj, ukřižuj ho. Dí jim Pilát: Vezměte vy jej a ukřižujte, nebo já na něm viny nenalézám.

⁷ Odpověděli jemu Židé: My zákon máme, a podlé zákona našeho máť umříti, nebo Synem Božím se činil.

⁸ A když Pilát uslyšel tuto řeč, více se obával.

⁹ I všel do radného domu zase, a řekl Ježíšovi: Odkud jsi ty? Ale Ježíš nedal jemu odpovědi.

¹⁰ Tedy řekl jemu Pilát: Nemluvíš se mnou? Nevíš-liž, že mám moc ukřižovati tě, a moc mám propustiti tebe?

¹¹ Odpověděl Ježíš: Neměl bys nade mnou moci nižádné, byť nebylo dáno s hůry; protož kdo mne tobě vydal, většíť hřích má.

¹³ Tedy Pilát uslyšev tu řeč, vyvedl ven Ježíše, a sedl na soudné stolici na místě, kteréž slove Litostrotos, a Židovsky Gabbata.

¹⁴ A bylo v pátek před velikonocí, okolo šesté hodiny. I řekl Židům: Aj, král váš.

¹⁵ Oni pak zkřikli: Vezmi, vezmi, ukřižuj jej. Řekl jim Pilát: Krále vašeho ukřižuji? Odpověděli přední kněží {biskupové}: Nemámeť krále, než císaře.

¹⁶ Tehdy vydal jim ho, aby byl ukřižován. I pojali Ježíše a vedli.

¹⁷ A nesa kříž svůj, šel na místo, kteréž slove popravné, a Židovsky Golgota.

¹⁸ Kdež ukřižovali ho, a s ním jiné dva s obou stran, a v prostředku Ježíše.

¹⁹ Napsal pak i nápis Pilát, a vstavil na kříž. A bylo napsáno: Ježíš Nazaretský, král Židovský.

²⁰ Ten pak nápis mnozí z Židů čtli; nebo blízko města bylo to místo, kdež ukřižován byl Ježíš. A bylo psáno Židovsky, Řecky a Latině.

²⁵ Stály pak u kříže Ježíšova matka jeho a sestra matky jeho, Maria Kleofášova, a Maria Magdaléna.

²⁶ Tedy Ježíš uzřev matku, a učedlníka tu stojícího, kteréhož miloval, řekl matce své: Ženo, aj, syn tvůj.

²⁷ Potom řekl učedlníkovi: Aj, matka tvá. A od té hodiny přijal ji učedlník ten k sobě.

²⁸ Potom věda Ježíš, že již všecko dokonáno jest, aby se naplnilo písmo, řekl: Žízním.

³⁰ A když okusil Ježíš octa, řekl: Dokonánoť jest. A nakloniv hlavy, ducha Otci poručil.

³¹ Židé pak, aby nezůstala na kříži těla na sobotu, poněvadž byl den připravování, (byl zajisté veliký ten den sobotní,) prosili Piláta, aby zlámáni byli hnátové jejich, a byli složeni.

³² I přišli žoldnéři, a prvnímu zajisté zlámali hnáty, i druhému, kterýž ukřižován byl s ním.

³³ Ale k Ježíšovi přišedše, jakž uzřeli jej již mrtvého, nelámali hnátů jeho.

³⁴ Ale jeden z žoldnéřů bok jeho kopím otevřel, a hned vyšla krev a voda.

³⁵ A ten, kterýž viděl, svědectví vydal, a pravé jest svědectví jeho. Onť ví, že pravé věci praví, abyste vy věřili.

³² Kdožkoli tedy vyzná mne před lidmi, vyznámť i já jej před Otcem svým, kterýž jest v nebesích.

³³ Kdož by pak mne zapřel před lidmi, zapřímť ho i já před Otcem svým, kterýž jest v nebesích.

³⁴ Nedomnívejte se, že bych přišel pokoj dáti na zemi. Nepřišelť jsem, abych pokoj uvedl, ale meč.

³⁵ Přišel jsem zajisté, abych rozdělil člověka proti otci jeho, a dceru proti mateři její, a nevěstu proti svegruši její.

³⁶ A nepřátelé člověka domácí jeho.

¹ I stalo se, když přestal Ježíš těch přikázaní dávati dvanácti učedlníkům svým, bral se odtud, aby učil a kázal v městech jejich.

¹¹ Nebo i ten, kterýž posvěcuje, i ti, kteříž posvěceni bývají, z jednoho jsou všickni. Pro kteroužto příčinu nestydí se jich nazývati bratřími,

¹² Řka: Zvěstovati budu jméno tvé bratřím svým, u prostřed shromáždění prozpěvovati budu tobě.

¹³ A opět: Já budu v něm doufati. A opět: Aj, já a dítky, kteréž dal mi Bůh.

¹⁴ Poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve, i on též podobně účasten jest jich, aby skrze smrt zahladil toho, kterýž má vládařství smrti, to jest ďábla,

¹⁵ A vysvobodil ty, kteříž bázní smrti po všecken čas života podrobeni byli v službu.

¹⁶ Neboť nikoli nepřijal andělů, ale símě Abrahamovo přijal.

¹⁷ Pročež ve všem připodobněn býti měl bratřím, aby milosrdný byl, a věrný nejvyšší kněz {biskup} v tom, což se u Boha k očištění hříchů lidu díti mělo.

¹⁸ Nebo že sám trpěl, pokoušín byv, může také pokušení trpícím spomáhati.

¹ Potom byl svátek Židovský, i šel Ježíš do Jeruzaléma.

² Byl pak v Jeruzalémě rybník bravný, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje.

³ Kdež leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody.

⁴ Nebo anděl jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. Protož kdož nejprvé sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl.

¹ I sešli se k němu farizeové a někteří z zákonníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.

² A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama, (to jest neumytýma,) jísti chleby, reptali o to.

³ Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.

⁴ A po trhu nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby je zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.

⁵ Potom otázali se ho farizeové a zákonníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?

⁶ On pak odpověděv, řekl jim: Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.

⁷ Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení a ustanovení lidská.

⁸ Nebo opustivše přikázaní Boží, držíte ustanovení lidská, umývání žejdlíků a koflíků, a jiné věci mnohé těm podobné činíte.

⁹ I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázaní Boží, abyste ustanovení svá zachovali.

¹⁰ Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci neb mateři, ať smrtí umře.

¹¹ Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, (totiž, dar jest to,) čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo.

¹² A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému neb mateři své,

¹³ Rušíce slovo Boží ustanovením svým, kteréž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.

¹⁴ I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.

¹⁵ Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poškvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poškvrňuje člověka.

¹⁶ Má-li kdo uši k slyšení, slyš.

¹⁷ A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.

¹⁸ I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poškvrniti?

¹⁹ Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.

²⁰ Pravil pak, že to, což pochází z člověka, to poškvrňuje člověka.

²¹ Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,

²² Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.

²³ Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku, a poškvrňují člověka.

²⁴ A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo věděl, ale nemohl se tajiti.

²⁵ Nebo uslyševši o něm žena, jejíž dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.

²⁶ (Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.

²⁷ Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prvé nasytí dítky; nebť není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům.

²⁸ A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.

²⁹ I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.

³⁰ I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.

³¹ Tedy vyšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.

³² I přivedli jemu hluchého a zajikavého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.

³³ A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.

³⁴ A vzezřev k nebi, vzdechl a řekl jemu: Efata, to jest, otevři se.

³⁵ A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.

³⁶ I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, oni mnohem více ohlašovali.

³⁷ A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.