⁶ Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.

⁷ Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá.

⁸ Nebo buď že jsme živi, Pánu živi jsme; buď že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme.

⁹ Na toť zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.

¹⁸ Nebo slovo kříže těm, kteříž hynou, bláznovstvím jest, ale nám, kteříž spasení dosahujeme, moc Boží jest.

¹⁹ Nebo psáno jest: Zahladím moudrost moudrých, a opatrnost opatrných zavrhu.

²⁰ Kde jest moudrý? A kde učený? A kde chytrák tohoto světa? Zdaliž Bůh neobrátil moudrosti tohoto světa v bláznovství?

²¹ Nebo když v moudrosti Boží svět nepoznal skrze moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznové kázaní spasiti věřící,

²² Poněvadž i Židé zázraků žádají, i Řekové hledají moudrosti.

²³ Myť pak kážeme Krista ukřižovaného, Židům zajisté pohoršení, a Řekům bláznovství,

²⁴ Ale povolaným i Židům i Řekům Krista, Boží moc a Boží moudrost.

³³ Kteříž skrze víru vybojovávali království, činili spravedlnost, docházeli zaslíbení, zacpávali ústa lvům,

³⁴ Uhašovali moc ohně, utekli ostrosti meče, zmocněni bývali v mdlobách, silní učiněni v boji, vojska zaháněli cizozemců.

³⁵ Ženy přijímaly mrtvé své vzkříšené. Jiní pak roztahováni jsou, neoblíbivše sobě vysvobození, aby lepšího dosáhli vzkříšení.

³⁶ Jiní pak posměchy a mrskáním trápeni, ano i vězeními a žaláři.

³⁷ Kamenováni jsou, sekáni, pokoušíni, mečem zmordováni; chodili v kožích ovčích a kozelčích, opuštěni, ssouženi, a zle s nimi nakládáno,

³⁸ Jichžto nebyl svět hoden, po pustinách bloudíce, i po horách, a jeskyních, i v doupatech země.

³⁹ A ti všickni svědectví dosáhše skrze víru, neobdrželi zaslíbení,

⁴⁰ Proto že Bůh něco lepšího nám obmýšlel, aby oni bez nás nepřišli k dokonalosti.

¹ Protož i my, takový oblak svědků vůkol sebe majíce, odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého sobě boje,

² Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýž místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího.

³² Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu. Nebo již tři dni trvají se mnou, a nemají, co by jedli; a propustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.

³³ I řkou mu učedlníci jeho: Kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?

³⁴ I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm, a málo rybiček.

³⁵ I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.

³⁶ A vzav těch sedm chlebů a ty ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, učedlníci pak zástupu.

³⁷ I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.

³⁸ Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů, kromě žen a dětí.

³⁹ A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.

⁶ When the chief priests therefore and officers saw him, they cried out, saying, Crucify him, crucify him. Pilate saith unto them, Take ye him, and crucify him: for I find no fault in him.

⁷ The Jews answered him, We have a law, and by our law he ought to die, because he made himself the Son of God.

⁸ When Pilate therefore heard that saying, he was the more afraid;

⁹ And went again into the judgment hall, and saith unto Jesus, Whence art thou? But Jesus gave him no answer.

¹⁰ Then saith Pilate unto him, Speakest thou not unto me? knowest thou not that I have power to crucify thee, and have power to release thee?

¹¹ Jesus answered, Thou couldest have no power at all against me, except it were given thee from above: therefore he that delivered me unto thee hath the greater sin.

¹³ When Pilate therefore heard that saying, he brought Jesus forth, and sat down in the judgment seat in a place that is called the Pavement, but in the Hebrew, Gabbatha.

¹⁴ And it was the preparation of the passover, and about the sixth hour: and he saith unto the Jews, Behold your King!

¹⁵ But they cried out, Away with him, away with him, crucify him. Pilate saith unto them, Shall I crucify your King? The chief priests answered, We have no king but Cæsar.

¹⁶ Then delivered he him therefore unto them to be crucified. And they took Jesus, and led him away.

¹⁷ And he bearing his cross went forth into a place called the place of a skull, which is called in the Hebrew Golgotha:

¹⁸ Where they crucified him, and two other with him, on either side one, and Jesus in the midst.

¹⁹ And Pilate wrote a title, and put it on the cross. And the writing was, JESUS OF NAZARETH THE KING OF THE JEWS.

²⁰ This title then read many of the Jews: for the place where Jesus was crucified was nigh to the city: and it was written in Hebrew, and Greek, and Latin.

²⁵ Now there stood by the cross of Jesus his mother, and his mother’s sister, Mary the wife of Cleophas, and Mary Magdalene.

²⁶ When Jesus therefore saw his mother, and the disciple standing by, whom he loved, he saith unto his mother, Woman, behold thy son!

²⁷ Then saith he to the disciple, Behold thy mother! And from that hour that disciple took her unto his own home.

²⁸ After this, Jesus knowing that all things were now accomplished, that the scripture might be fulfilled, saith, I thirst.

³⁰ When Jesus therefore had received the vinegar, he said, It is finished: and he bowed his head, and gave up the ghost.

³¹ The Jews therefore, because it was the preparation, that the bodies should not remain upon the cross on the sabbath day, (for that sabbath day was an high day,) besought Pilate that their legs might be broken, and that they might be taken away.

³² Then came the soldiers, and brake the legs of the first, and of the other which was crucified with him.

³³ But when they came to Jesus, and saw that he was dead already, they brake not his legs:

³⁴ But one of the soldiers with a spear pierced his side, and forthwith came there out blood and water.

³⁵ And he that saw it bare record, and his record is true: and he knoweth that he saith true, that ye might believe.

³² Whosoever therefore shall confess me before men, him will I confess also before my Father which is in heaven.

³³ But whosoever shall deny me before men, him will I also deny before my Father which is in heaven.

³⁴ Think not that I am come to send peace on earth: I came not to send peace, but a sword.

³⁵ For I am come to set a man at variance against his father, and the daughter against her mother, and the daughter in law against her mother in law.

³⁶ And a man’s foes shall be they of his own household.

¹ And it came to pass, when Jesus had made an end of commanding his twelve disciples, he departed thence to teach and to preach in their cities.

¹¹ Nebo i ten, kterýž posvěcuje, i ti, kteříž posvěceni bývají, z jednoho jsou všickni. Pro kteroužto příčinu nestydí se jich nazývati bratřími,

¹² Řka: Zvěstovati budu jméno tvé bratřím svým, u prostřed shromáždění prozpěvovati budu tobě.

¹³ A opět: Já budu v něm doufati. A opět: Aj, já a dítky, kteréž dal mi Bůh.

¹⁴ Poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve, i on též podobně účasten jest jich, aby skrze smrt zahladil toho, kterýž má vládařství smrti, to jest ďábla,

¹⁵ A vysvobodil ty, kteříž bázní smrti po všecken čas života podrobeni byli v službu.

¹⁶ Neboť nikoli nepřijal andělů, ale símě Abrahamovo přijal.

¹⁷ Pročež ve všem připodobněn býti měl bratřím, aby milosrdný byl, a věrný nejvyšší kněz {biskup} v tom, což se u Boha k očištění hříchů lidu díti mělo.

¹⁸ Nebo že sám trpěl, pokoušín byv, může také pokušení trpícím spomáhati.

¹ Potom byl svátek Židovský, i šel Ježíš do Jeruzaléma.

² Byl pak v Jeruzalémě rybník bravný, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje.

³ Kdež leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody.

⁴ Nebo anděl jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. Protož kdož nejprvé sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl.

¹ I sešli se k němu farizeové a někteří z zákonníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.

² A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama, (to jest neumytýma,) jísti chleby, reptali o to.

³ Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.

⁴ A po trhu nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby je zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.

⁵ Potom otázali se ho farizeové a zákonníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?

⁶ On pak odpověděv, řekl jim: Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.

⁷ Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení a ustanovení lidská.

⁸ Nebo opustivše přikázaní Boží, držíte ustanovení lidská, umývání žejdlíků a koflíků, a jiné věci mnohé těm podobné činíte.

⁹ I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázaní Boží, abyste ustanovení svá zachovali.

¹⁰ Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci neb mateři, ať smrtí umře.

¹¹ Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, (totiž, dar jest to,) čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo.

¹² A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému neb mateři své,

¹³ Rušíce slovo Boží ustanovením svým, kteréž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.

¹⁴ I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.

¹⁵ Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poškvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poškvrňuje člověka.

¹⁶ Má-li kdo uši k slyšení, slyš.

¹⁷ A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.

¹⁸ I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poškvrniti?

¹⁹ Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.

²⁰ Pravil pak, že to, což pochází z člověka, to poškvrňuje člověka.

²¹ Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,

²² Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.

²³ Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku, a poškvrňují člověka.

²⁴ A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo věděl, ale nemohl se tajiti.

²⁵ Nebo uslyševši o něm žena, jejíž dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.

²⁶ (Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.

²⁷ Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prvé nasytí dítky; nebť není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům.

²⁸ A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.

²⁹ I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.

³⁰ I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.

³¹ Tedy vyšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.

³² I přivedli jemu hluchého a zajikavého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.

³³ A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.

³⁴ A vzezřev k nebi, vzdechl a řekl jemu: Efata, to jest, otevři se.

³⁵ A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.

³⁶ I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, oni mnohem více ohlašovali.

³⁷ A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.