³⁶ A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš u prostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.

³⁷ Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.

³⁸ I dí jim: Co se strašíte, a proč myšlení vstupují na srdce vaše?

³⁹ Vizte ruce mé i nohy mé, já zajisté jsem ten. Dotýkejte se mne a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.

⁴⁰ A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.

⁴¹ Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu co k jídlu?

⁴² A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.

⁴³ A vzav, pojedl před nimi,

⁴⁴ A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v zákoně Mojžíšově a v prorocích i v žalmích o mně.

⁴⁵ Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli písmům.

⁴⁶ A řekl jim: Takť jest psáno, a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,

⁴⁷ A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.

⁴⁸ Vy pak jste svědkové toho.

⁴⁹ A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.

⁵⁰ I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.

⁵¹ I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.

⁵² A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.

⁵³ A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.

⁶ Ale majíce obdarování rozdílná podlé milosti, kteráž dána jest nám, buďto proroctví, to ať se koná podlé pravidla víry;

⁷ Buďto úřad, v přisluhování; buďto ten, kdož učí, v vyučování.

⁸ Též kdo napomíná, v napomínání; ten, kdo rozdává, v upřímnosti; kdož předložen jest, v pilnosti; kdo milosrdenství činí, čiň to s ochotností.

⁹ Milování buď bez pokrytství; v ošklivosti mějte zlé, připojeni jsouce k dobrému.

¹⁰ Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, poctivostí se vespolek předcházejte,

¹¹ V pracech neleniví, duchem vroucí, Pánu sloužíce,

¹² Nadějí se veselíce, v ssouženích trpěliví, na modlitbě ustaviční,

¹³ V potřebách s svatými se zdělujíce, přívětivosti k hostem následujíce.

¹⁴ Dobrořečte protivníkům svým, dobrořečte a nezlořečte.

¹ A vstoupiv na lodí, přeplavil se, a přišel do města svého.

² A aj, přinesli mu šlakem poraženého, ležícího na loži. A viděv Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Doufej, synu, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji.

³ A aj, někteří z zákonníků řekli sami v sobě: Tento se rouhá.

⁴ A viděv Ježíš myšlení jejich, řekl: Proč vy myslíte zlé věci v srdcích svých?

⁵ Nebo co jest snáze říci: Odpuštěniť jsou tobě hříchové, čili říci: Vstaň a choď?

⁶ Ale abyste věděli, žeť má moc Syn člověka na zemi odpouštěti hříchy, tehdy dí šlakem poraženému: Vstana, vezmi na sebe lože své, a jdi do domu svého.

⁷ Tedy vstav, odšel do domu svého.

⁸ A vidouce to zástupové, divili se a velebili Boha, kterýž dal takovou moc lidem.

¹ A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákonníci a farizeové, řkouce:

² Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.

³ A on odpovídaje, řekl jim: Proč i vy přestupujete přikázaní Boží pro ustanovení svá?

⁴ Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.

⁵ Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar jest to, čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo. A neuctil by otce svého neb mateře své.

⁶ I zlehčili jste přikázaní Boží pro své ustanovení.

⁷ Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:

⁸ Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými, a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.

⁹ Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení přikázaní lidských.

¹⁰ A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.

¹¹ Ne to, což vchází v ústa, poškvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poškvrňuje člověka.

¹² Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?

¹³ A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj ten nebeský, vykořeněno bude.

¹⁴ Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých. Povede-liť pak slepý slepého, oba v jámu upadnou.

¹⁵ I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.

¹⁶ Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?

¹⁷ Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde, a vypouští se ven?

¹⁸ Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poškvrňují člověka.

¹⁹ Z srdce zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.

²⁰ Tyť jsou věci poškvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť nepoškvrňuje člověka.

²¹ A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.

²² A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala, řkuci jemu: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.

²³ On pak neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Odbuď ji, neboť volá za námi.

²⁴ On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.

²⁵ Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.

²⁶ On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům.

²⁷ A ona řekla: Takť jest, Pane. A však štěňátka jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.

²⁸ Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.

²⁹ A odšed odtud Ježíš, šel k moři Galilejskému, a vstoupiv na horu, posadil se tam.

³⁰ I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on je uzdravoval,

³¹ Tak že se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.

³² Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu. Nebo již tři dni trvají se mnou, a nemají, co by jedli; a propustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.

³³ I řkou mu učedlníci jeho: Kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?

³⁴ I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm, a málo rybiček.

³⁵ I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.

³⁶ A vzav těch sedm chlebů a ty ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, učedlníci pak zástupu.

³⁷ I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.

³⁸ Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů, kromě žen a dětí.

³⁹ A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.