☦ Pravoslavný kalendář — gregoriánský kalendář
gregoriánský kalendářjuliánský kalendář☦ Svatí dne
- Panna mučednice Febronia
📜 Život svatého
Virgin Martyr Febronia is commemorated on February 15th (Old Calendar) / February 28th (New Calendar). She is venerated as a virgin martyr who suffered during the severe persecution of Christians under the Roman Emperor Diocletian in the early fourth century. Her name, meaning "of February" or "of the month of February," reflects the ancient Roman calendar's association with the month Februarius, though this is not a historical detail of her life. The Church honors her memory primarily through the liturgical celebration of her feast day, recognizing her as one of the many faithful who chose death rather than renounce their faith in Christ. While specific accounts of her martyrdom are not preserved in the primary sources of Orthodox tradition, her commemoration is firmly established in the Church's calendar, signifying her place among those who witnessed to Christ with their lives. The Church honors her memory as a witness to Christ who remained steadfast in faith despite the threat of death. - Petra a Fevronii z Muromu
📜 Život svatého
Princ Petr z Muromu, který přijal křesťanství, se oženil s Fevronií, pokornou rolnicí. Jejich spojení, i když zpočátku naráželo na skepticismus, se stalo hlubokým svědectvím křesťanské lásky a vzájemné úcty. Žili spolu ve zbožnosti, oddanosti a sdílené službě Bohu a svému lidu a ztělesňovali ideál křesťanského manželství. Petr jako vládce vládl spravedlivě, zatímco Fevronia se díky své tiché moudrosti a soucitu stala milovanou léčitelkou a duchovní průvodkyní lidu Murom. Neporodili žádné děti, ale zasvětili svůj život obecnému dobru a posílení víry. V roce 1228 zemřeli spolu, pokojně a v harmonii, když celý svůj manželský život prožili jako jedno srdce a jedna duše v Kristu. Církev uctívá jejich památku jako mocné svědectví o posvátnosti manželství, síle ve vzájemné lásce a sdílené víře a o tom, jak se obyčejné životy, věrně prožívané, stávají zářivým svědectvím o Božím království. - Náš svatý otec Dionysios, zakladatel kláštera svatého Jana Předchůdce na hoře Athos (1380)
📜 Život svatého
Náš svatý otec Dionysios, zakladatel kláštera svatého Jana Předchůdce na hoře Athos, je uctíván pro svou oddanost mnišskému životu v pozdní byzantské éře. Tento klášter, který zůstává aktivní komunitou na Svaté Hoře, založil kolem roku 1380. Historické záznamy, i když jsou řídké, potvrzují jeho roli duchovního otce, který v období významných převratů ve východním křesťanském světě shromažďoval mnichy a vybudoval místo modliteb a asketických bojů. Málo je známo o jeho osobním původu nebo konkrétních skutcích mimo jeho základní dílo; Církev uctívá jeho památku ne za zdokumentované zázraky, ale za jeho neochvějnou oddanost mnišskému ideálu. Vybral si cestu pokory, práce a modlitby, čímž vytvořil trvalou svatyni pro hledání svatosti. Církev si ho připomíná, aby potvrdil trvalou hodnotu klášterního svědectví a tiché, vytrvalé práce na budování Božího království prostřednictvím modlitby a společenství.
📖 Čtení dne
Apoštol — Romans 11.13-24 Bible kralická
13 Vámť zajisté pravím pohanům, že jelikož jsem já apoštol pohanský, přisluhování své oslavuji,
14 Zda bych jak k závidění vzbuditi mohl tělo mé, a k spasení přivesti některé z nich.
15 Nebo kdyžť zavržení jich jest smíření světa, co pak zase jich přijetí, než život z mrtvých?
16 Poněvadž prvotiny svaté, takéť i těsto; a jestliť kořen svatý, i ratolesti.
17 Žeť jsou pak některé ratolesti vylomeny, a ty, byv planou olivou, vštípen jsi místo nich, a učiněn jsi účastník kořene i tučnosti olivy.
18 Nechlub se proti ratolestem. Pakli se chlubíš, věz, že ne ty kořen neseš, ale kořen tebe.
19 Pakli díš: Vylomeny jsou ratolesti, abych já byl vštípen,
20 Dobře. Pro nevěru vylomeny jsou, ale ty věrou stojíš. Nebudiž vysokomyslný, ale boj se.
21 Nebo poněvadž Bůh ratolestem přirozeným neodpustil, věz, žeť by ani tobě neodpustil.
22 A protož viz dobrotivost i zůřivost Boží. K těm zajisté, kteříž padli, zůřivost, ale k tobě dobrotivost, ač budeš-li trvati v dobrotě. Sic jinak i ty vyťat budeš.
23 Ano i oni, jestliže nezůstanou v nevěře, zase vštípeni budou. Mocenť jest zajisté Bůh zase vštípiti je.
24 Nebo poněvadž ty vyťat jsi z přirozené plané olivy, a proti přirození vštípen jsi v dobrou olivu, čím více ti, kteříž podlé přirození jsou, vštípeni budou v svou vlastní olivu.
Evangelium — Matthew 11.27-30 Bible kralická
27 Všecky věci dány jsou mi od Otce mého, a žádnýť nezná Syna, jediné Otec, aniž Otce kdo zná, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti.
28 Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.
29 Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým.
30 Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.
✠ Souvislá četba evangelia
John 19 Bible kralická
1 Tedy vzal Pilát Ježíše, a zbičoval.
2 A žoldnéři zpletše korunu z trní, vstavili na hlavu jeho, a pláštěm šarlatovým přioděli jej.
3 A říkali: Zdráv buď, králi Židovský. A bili jej hůlkami.
4 I vyšel opět ven Pilát, a řekl jim: Aj, vyvedu jej vám ven, abyste poznali, žeť na něm žádné viny nenalézám.
5 Tedy vyšel Ježíš ven, nesa tu korunu trnovou, a ten plášť šarlatový. I řekl jim Pilát: Aj člověk.
6 A jakž jej uzřeli přední kněží {biskupové} a služebníci, zkřikli, řkouce: Ukřižuj, ukřižuj ho. Dí jim Pilát: Vezměte vy jej a ukřižujte, nebo já na něm viny nenalézám.
7 Odpověděli jemu Židé: My zákon máme, a podlé zákona našeho máť umříti, nebo Synem Božím se činil.
8 A když Pilát uslyšel tuto řeč, více se obával.
9 I všel do radného domu zase, a řekl Ježíšovi: Odkud jsi ty? Ale Ježíš nedal jemu odpovědi.
10 Tedy řekl jemu Pilát: Nemluvíš se mnou? Nevíš-liž, že mám moc ukřižovati tě, a moc mám propustiti tebe?
11 Odpověděl Ježíš: Neměl bys nade mnou moci nižádné, byť nebylo dáno s hůry; protož kdo mne tobě vydal, většíť hřích má.
12 Od té chvíle hledal Pilát propustiti ho. Ale Židé volali, řkouce: Propustíš-li tohoto, nejsi přítel císařův; každý, kdož se králem činí, protiví se císaři.
13 Tedy Pilát uslyšev tu řeč, vyvedl ven Ježíše, a sedl na soudné stolici na místě, kteréž slove Litostrotos, a Židovsky Gabbata.
14 A bylo v pátek před velikonocí, okolo šesté hodiny. I řekl Židům: Aj, král váš.
15 Oni pak zkřikli: Vezmi, vezmi, ukřižuj jej. Řekl jim Pilát: Krále vašeho ukřižuji? Odpověděli přední kněží {biskupové}: Nemámeť krále, než císaře.
16 Tehdy vydal jim ho, aby byl ukřižován. I pojali Ježíše a vedli.
17 A nesa kříž svůj, šel na místo, kteréž slove popravné, a Židovsky Golgota.
18 Kdež ukřižovali ho, a s ním jiné dva s obou stran, a v prostředku Ježíše.
19 Napsal pak i nápis Pilát, a vstavil na kříž. A bylo napsáno: Ježíš Nazaretský, král Židovský.
20 Ten pak nápis mnozí z Židů čtli; nebo blízko města bylo to místo, kdež ukřižován byl Ježíš. A bylo psáno Židovsky, Řecky a Latině.
21 Tedy přední kněží {biskupové} Židovští řekli Pilátovi: Nepiš: Král Židovský, ale že on řekl: Král Židovský jsem.
22 Odpověděl Pilát: Co jsem psal, psal jsem.
23 Žoldnéři pak, když Ježíše ukřižovali, vzali roucha jeho, (a učinili čtyři díly, každému rytíři díl,) a sukni. Byla pak sukně nesšívaná, ale od vrchu všecka naskrze setkaná.
24 I řekli mezi sebou: Neroztrhujme jí, ale losujme o ni, čí bude. Aby se naplnilo písmo, řkoucí: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los. Tedy žoldnéři tak učinili.
25 Stály pak u kříže Ježíšova matka jeho a sestra matky jeho, Maria Kleofášova, a Maria Magdaléna.
26 Tedy Ježíš uzřev matku, a učedlníka tu stojícího, kteréhož miloval, řekl matce své: Ženo, aj, syn tvůj.
27 Potom řekl učedlníkovi: Aj, matka tvá. A od té hodiny přijal ji učedlník ten k sobě.
28 Potom věda Ježíš, že již všecko dokonáno jest, aby se naplnilo písmo, řekl: Žízním.
29 Byla pak tu postavena nádoba plná octa. Tedy oni naplnivše hubu octem, a obloživše yzopem, podali ústům jeho.
30 A když okusil Ježíš octa, řekl: Dokonánoť jest. A nakloniv hlavy, ducha Otci poručil.
31 Židé pak, aby nezůstala na kříži těla na sobotu, poněvadž byl den připravování, (byl zajisté veliký ten den sobotní,) prosili Piláta, aby zlámáni byli hnátové jejich, a byli složeni.
32 I přišli žoldnéři, a prvnímu zajisté zlámali hnáty, i druhému, kterýž ukřižován byl s ním.
33 Ale k Ježíšovi přišedše, jakž uzřeli jej již mrtvého, nelámali hnátů jeho.
34 Ale jeden z žoldnéřů bok jeho kopím otevřel, a hned vyšla krev a voda.
35 A ten, kterýž viděl, svědectví vydal, a pravé jest svědectví jeho. Onť ví, že pravé věci praví, abyste vy věřili.
36 Stalo se pak to, aby se naplnilo to písmo: Kost jeho nebude zlámána.
37 A opět jiné písmo dí: Uzříť, v koho jsou bodli.
38 Potom pak prosil Piláta Jozef z Arimatie, (kterýž byl učedlník Ježíšův, ale tajný, pro strach Židovský,) aby sňal tělo Ježíšovo. I dopustil Pilát. A on přišed, sňal tělo Ježíšovo.
39 Přišel pak i Nikodém, (kterýž byl prvé přišel k Ježíšovi v noci,) nesa smíšení mirry a aloes okolo sta liber.
40 Tedy vzali tělo Ježíšovo, a obvinuli je prostěradly s těmi vonnými věcmi, jakž obyčej jest Židům se pochovávati.
41 A byla na tom místě, kdež ukřižován byl, zahrada, a v zahradě hrob nový, v němž ještě žádný nebyl pochován.
42 Protož tu pro den připravování Židovský, že blízko byl ten hrob, položili Ježíše.
/api/calendar/gregorian/2026-06-25