Každý kluk má své načasování. Máme na faře chlapce, který v první třídě špatně četl a dnes pracuje jako zručný mechanik v dílně. Není třeba děti zařizovat jako stroj.
Můj syn v první třídě pomalu četl, říkali mu „pozdní“. Dnes v 9 ví, jak se mnou v garáži vyrábět jednoduché věci s dráty. Ne každý je stroj, jak říká Grigoris.
Také jsme měli v nedělní škole v Poltavě chlapce, který si v první třídě pletl písmena a teď v autoservisu na Kotljarevském si sám mění převodovku. Hryhoriy správně říká, že nerostou podle harmonogramu. Hlavní věc je, že ruce jsou na svém místě.
Přesně tak, Georgi, každý kluk má opravdu své načasování. Můj nejstarší syn se ve třetí třídě potýkal s počtami a dnes si rád věci sám skládá a opravuje. Někdy ale škola takovým dětem nedá šanci. co myslíš?
V naší nedělní škole v Nižném byl také chlapec, který v první třídě sotva doplňoval písmena a nyní v autoservisu na Belince už sám třídí karburátory. Lidé píší správně - každý roste ve svém vlastním čase. Jde hlavně o to, aby vám ruce rostly tam, kde potřebují, a ne podle školního rozvrhu.
Přesně tak, Georgi, takových dětí jsem v restauraci viděl hodně. Jeden z nich zapomínal na všechny lekce, ale pak začal péct lépe než já a počítal množství od oka. Problém je, že rodiče někdy vyvíjejí velký tlak. Co v takových případech dělá farnost?
Také jsme měli v naší farnosti v Jekatěrinburgu takového chlápka - ve škole to sotva dokázal vytáhnout, ale teď pracuje v otcově kovovýrobě a vyrábí takové věci, že je to hezké vidět. Marino, chodil ten chlapec z Nižného dál do nedělní školy, nebo přestal úplně?
Máš pravdu, Fadi. V minulosti jsem viděl, jak chlapec našeho souseda ve škole na všechno zapomněl, a jeho rodina po něm byla každý den smutná. Poté začal pracovat se svým otcem v truhlářství a vyrábět velmi jemné dřevěné kusy. Farnost se snaží rodičům pomoci trochu se uvolnit a vidět chlapcovy talenty, místo aby ho jen srovnávali s knihami.
I naše farnost měla takového chlapce – v první třídě si popletl všechna písmena a učitel řekl, že je pozadu. Teď, ve 14, je to on, komu všichni zavolají, když kostelní dodávka potřebuje zabrzdit. Školní rozvrhy nejsou pro každé dítě, to je jisté.
Je to pravda, Youssef. Škola často nedává dítěti prostor, aby se mohlo rozvíjet po svém. Můj malý syn ve druhé třídě četl pomalu a dnes velmi rád kreslí mapy a vysvětluje je svému bratrovi. Vyzkoušeli jste se svým synem nějakou outdoorovou aktivitu, která mu pomohla vybudovat si sebevědomí?
Ano, také jsme měli v nedělní škole ve Vinnycji chlapce, který v první třídě zrcadlil písmena a nyní v dílně rodičů v Hruševského ulici sám mění brzdy. Grigorij má pravdu – ne každý roste podle školního rozvrhu. A měl ten chlapec z Poltavy, Serhiy, opravdu zlaté ruce?
Přesně tak, Fadi. Jednou jsem viděl, jak syn naší sousedky zapomněl na všechny hodiny a místo psaní domácích úkolů si kreslil mapy na papír. Rodiče na něj léta tlačili, ale když se na chvíli odmlčeli, začal sázet školní zahradu a ručně počítat každé semínko. Sponzoring pomáhá rodině vidět dovednost, kterou má, a přestat se srovnávat s ostatními, ale někdy to má matka obtížnější.
Říkáš to správně Panagiotisi, můj vlastní bratranec taky v 1. třídě vůbec nečetl a teď v 11 dělá malé roboty s Legem a dráty. Ne všechny jsou "mašinky" z 5, to si dobře pamatujete z Grigorise. Kolik let mu trvalo, než začal číst pohodlněji?
Je to pravda, Youssef. U svého malého syna jsem si také všiml, že si dává na čas ve výpočtech, ale pak miluje aranžování a stavění jednoduchých modelů ze starých kusů. Škola opravdu nedává dostatečný prostor. Zkoušeli jste mu dát více času doma, aby si vyzkoušel jízdu a opravu sám?
Pravda, Eliáši, podobné příběhy jsem slyšel od lidí z farnosti. Je opravdu důležité, aby si rodiče všímali dětské ruky ve dřevě nebo jakékoliv praktické práci a nesoustředili se pouze na učení. Co se později stalo se synem vaší sousedky? Pokračoval v tesařině?
Je to pravda, Youssef. I u druhého syna jsem si všiml, že byl ve čtvrté třídě pomalý v matematice a neměl rád teoretické hodiny. Ale když jsme s ním začali sázet na zahradě a instalovat jednoduché nástroje, začal číslům lépe rozumět. Zkoušeli jste se s ním doma nebo v kostele zapojit do ručních prací?
Ano, Angeliki, přesně tak. Můj vlastní bratranec Grigoris začal pohodlně číst kolem 9-10 a pak najednou všechno pochopil. Ne každý musí být od 1. třídy „zázračné dítě“. Jak dlouho trvalo tvému bratranci vyrobit ty malé roboty?
Je pravda, Tony, ruka se dřevem nebo chlebem učí trpělivosti víc než kterákoli kniha. Syn našeho souseda po ukončení školy začal pracovat se svým otcem v truhlářství a nyní má malou úspěšnou dílnu. Slyšeli jste podobné příběhy. Jsou nějací farníci, kteří po tom, co řekli lékaři, změnili způsob, jakým byli vychováni?
Je pravda, Mirno, ruka se dřevem učí trpělivosti a pořádku víc než jakákoli lekce. Mám příbuznou, která změnila způsob, jakým ji vychovala poté, co jí řekli, že její syn je „pomalý“. Zaměřila se na manuální práci a on s ní začal pracovat v kuchyni a teď má větší trpělivost. Slyšeli jste o lidech z farnosti, kteří udělali něco podobného?
Přesně tak, Fadi. V obchodě jsem viděla i kluka, který každý den zapomíná jména zákazníků, ale je schopen zařídit zboží ve skladu tak rychle, jak je jen napadne. Farnost se snaží pořádat sezení s rodiči a připomínat jim, že talent chlapce možná spočívá v jeho rukou, ne v knihách, ale někdy je to otec, kdo ho začne srovnávat s jeho bratry. Co myslíte, máte ve svém obchodě lidi, kteří si na takové věci stěžují?
Přesně tak, Tony. Taky jsem na faře viděl kluka, který místo matematických cvičení kreslil na dřevo, a pak začal se strýcem pracovat jako truhlář. Ale ptám se tě, když ten chlapec nemá sklony ke dřevu nebo chlebu, co máme dělat?
