Od života už nečekám nic dobrého. Kde hledat podporu?přeloženo

Otázka čtenáře:

Dobrý večer! Viděl jsem tento kontakt na stránkách, protože jsem hledal ortodoxního psychologa a rozhodl jsem se, že zkusím napsat, protože chápu, že potřebuji pomoc. Krátce o sobě a svém problému. Jmenuji se M., je mi 40 let, nejsem ženatý, nemám děti, žiji s matkou a bratrem. Před rokem můj táta zemřel na rakovinu. Prvních pár měsíců po tátově smrti jsem se držel a nekulhal. Ale jakmile táta zemřel, měl jsem pocit, že se život zhroutil, já se zhroutila, všechno v domě se najednou zhroutilo. Podpora a podpora jsou pryč. Objevil se divoký strach, že bych mohl zůstat sám, že neexistuje žádná vnější pomoc. Vypěstoval jsem si fobii z toho, že jsem sám doma; ráno vstávám s chvěním v těle. V práci přitom bylo období, kdy byla firma zmrazena. Šel jsem do práce, ale protože se tam nedalo nic dělat, seděl jsem a hloubal do sebe: život se nedařil, samota mě tak děsila, že se mi třásly ruce. Bylo období, kdy kvůli nervům maminka onemocněla: nemocnice, jednotka intenzivní péče. V tu chvíli jsem se málem zbláznil, začal jsem neustále brečet. Výsledkem byla diagnóza psychiatra: symptomatická deprese.

Měsíc jsem se léčil na klinice neurózy a přišel jsem o něco klidnější. Po 2 týdnech opět úzkost, jen tak z ničeho nic. A k tomu všemu se přidalo...