Břemeno, které nesou ostatnípřeloženo
Maximos Pafilis, biskup z Melitene (překlad z původního řeckého textu)
Homilie na evangelium podle Matouše 9,1-8
V evangelijní perikopě Šesté Matoušovy neděle vidíme sílu přátelství. Síla těch, kteří nás milují a která nás může přivést k pravdě a spáse. Někdo ho zvedl, říká se, bez otázek a pověření. Toto je první událost perikopy, před každým slovem a každým zázrakem je člověk nesen ostatními, „ležící na lůžku“ (Mt 9,2). Příčestí má svou tvrdost, říká „shodit“, to jest hozený na postel, stejně jako opustíte něco, co už neočekáváte, že by k něčemu bylo užitečné. Kolik let trvala jeho nehybnost, vyprávění neprozrazuje. Nechává nás však jasně pochopit, že on sám o žádný zázrak nežádal, neřekl ani slovo. Nesli ho. Pohyb ke Kristu byl proveden cizími nohami.
Naděje jen zřídka umírá náhle, ubývá, jak ubývá světla v místnosti, jejíž okna už nikdo neotevře. Ochrnutí evangelia dosáhlo, jak se zdá, té vnitřní oblasti, kde člověk přestává očekávat, a toto zastavení je nemoc hlubší než ochrnutí údů.…
