Od „Doxastikonu“ Elytis ke slávě Pannypřeloženo

Rev. metropolita Kleofáš ze Švédska Patnáctého srpna se nám církev nesnaží jednoduše vysvětlit tajemství Usnesení Panny Marie. Většinou to zpívá. Obklopuje ji poezií, obrazy, zvuky, světlem a vzkříšeným očekáváním. Teologie se stává hymnou, učení se stává chvalozpěvem a dogma získává krásu poezie.

Svátek Nanebevzetí je plný posvátných kontrastů. Vidíme smrt, ale zpíváme život. Stojíme před hrobem, ale očekáváme vzkříšení. Apoštolové truchlí, ale andělé se radují.

Matka se odděluje od světa, ale neopouští své děti, a proto Církev zpívá v Apolytikionu svátku: „Neusínej ve spícím světě, Theotokos, otoč se k životu, matka existující ze života“.

Panna jde k životu, protože je Matkou toho, kdo řekl: „Já jsem vzkříšení a život“. Její smrt je přechodem a vstupem do plnosti společenství s jejím Synem.

Ortodoxní hymnografie nezakrývá skutečnost smrti. Naopak, proměňuje ho světlem Vzkříšení. Ve večerních nešporách zpíváme: "Ach ten podivný zázrak! Zdroj života je připomínán a...