Kristova osamělostpřeloženo

Fr. Dimitrios Bokos píše

Kristus nasytil pět tisíc mužů pěti chleby a dvěma rybami. Ihned po zázraku přiměl Kristus své učedníky, aby vstoupili na loď a přeplavili se na protější břeh Galileje, aby se nenechali strhnout předčasným vzrušením jako dav, který jedl chleby a chtěl Krista prohlásit za svého krále. On sám zůstal, propustil davy a pak vystoupil na horu, aby se modlil v soukromí. Když padla noc, byl tam úplně sám (Matouš 9 neděle).

Člověk se obvykle bojí samoty, zvláště v divočině a zvláště v noci. Ďábel využívá tohoto přirozeného strachu, aby vyhnal odcházející mnichy z pouště. A nespokojí se s přirozenou divočinou noci a pouště (tma, divoká zvířata atd.), ale také sám vytváří další obavy svou bouřlivou přítomností, jako ve Svatém Antonínu a mnoha dalších asketech.

Ale člověk se možná mnohem víc bojí další samoty, a to i uprostřed davu, kdy v jeho blízkosti není žádný vlastní muž. Když jim nikdo neklepe na dveře, ani říct dobré ráno. Když říká: "Nemám člověka", nejen na nemoci...