Kde se zdá, že vše končípřeloženo

Jeho Eminence metropolita Floris, Prespa a Eordaia pan Irenaios

Jsou svátky, které nás nenechají zůstat jen ve vzpomínce na nějakou událost. Vyzývají nás, abychom nahlédli hlouběji do svého života a postavili se před Boha s tím, co nás tíží, děsí a často převyšuje. Jedním z takových svátků je Povýšení svatého a živého kříže. Církev klade do středu svého uctívání bod Kristovy oběti a zve nás nejen k tomu, abychom ji uctívali, ale také abychom v ní rozpoznali naději svého vlastního života.

Jsou chvíle, kdy se vše náhle změní. Telefonát, zpráva, nemoc, selhání, ztráta může během pár minut převrátit to, co jsme považovali za samozřejmost. A pak téměř spontánně vyvstává otázka: „Proč?“. Proč by se to stalo? proč teď? Proč mně? 14. září nám církev nenabízí jednoduchou odpověď. Neobdivuje bolest ani nás nežádá, abychom předstírali, že to nebolí. Ale zvedá před nás svatý a životodárný kříž a připomíná nám, že ani uprostřed zkoušky člověk nezůstává bez přítomnosti Boží a bez naděje.

Kříž byl kdysi symbolem odsouzení a…