Cítím se znechucena intimitou se svým manželem a cítím se vůči němu za to provinile. Jak můžeme dál žít jako křesťané?přeloženo

Otázka čtenáře:

Dobrý den. Je pro mě velmi těžké a trapné o tom psát, ale už si na to sama nevím rady a prosím o radu.

Jsem ženatý pět let. Můj manžel je dobrý, laskavý a starostlivý člověk. Chová se ke mně, mým dětem a zvířatům velmi dobře, hodně investuje do naší rodiny a upřímně chce zachránit naše manželství. Ale po traumatickém intimním zážitku jsem si vytvořila silnou averzi k fyzické intimitě se svým manželem. Už asi tři roky mezi námi není žádná sexuální ani hmatová intimita. Nechci objetí ani polibky a nemám pocit, že bych to mohl změnit silou vůle.

Cítím se vůči svému manželovi velmi provinile, protože vidím, jak se snaží, stará se o mě a nechce mi ublížit. Když projevuje lásku a pozornost, často necítím radost, ale vinu a smutek, protože mu nedokážu odpovědět.

Přemýšlím o rozvodu a mám strach. Nerozumím tomu, co se mnou mluví: pýcha, sobectví a nevděk nebo skutečné, nenaplněné potřeby a pochopení, že naše manželství pro mě přestalo být naplněné.

Také mě brzdí strach z toho, že zůstanu sám, strach ze zničení rodiny a ztráty všeho dobrého v našem životě. Žádám vás, abyste mi upřímně pomohli...