5. srpna/23. července – připomínka zázraku zjevení Matky Boží na hoře Počajev, aby zachránila Lávru před nájezdem Turků (1675)přeloženo
V červenci 1675 hrozilo smrtelné nebezpečí nad Počajevskou lávrou, oslavovanou činy svatého Jóba. Stalo se tak za polského krále Jana Sobieského. Promluvme si o tomto příběhu slovy historika, autora „kroniky o Malém Rusku“:
„Sultán Mohamed IV. měl v úmyslu pomstít se Polsku za porušení budžackého (nebo bučackého – pozn. red.) míru a za porážku vojsk u Chotyně. Ten svěřil své vojsko novému vezírovi Kara-Mustafovi a poslal ho s ním do Polska... Turecký vezír odešel do Podolia a tam nabodl dlouhověké Volochy. Po dobytí města vykonal stejnou popravu v Mikulíně; pak vzal pevnost Podaret, srovnal ji se zemí, zneuctil kostely a hřbitovy a vydrancoval panství. Za to velezradou dostal Zbarazh... a když lokalizoval svůj tábor poblíž Zbarazhu, poslal 50 000 lidí z turecké a tatarské jízdy pod vedením Nuredina, tatarského sultána, aby zahájili útok na krále a připravili ho o jeho příbytky a zpustošili vše, co bylo na jeho cestě, zajali vše, co bylo v jeho cestě, za Lvovem a sultánem, zajatý za Lvovem a sultánem.
A na cestě této vítězné armády byl malý a nechráněný pravoslavný klášter Pochaevsky.…
