Melyk věděl, čím se chce stát od dětství - to je vzácnost. 300 bodů na EDI je už vážný výsledek, dobrá práce. Zajímalo by mě, jestli mu při výběru pomohla právě tato důvěra.
Melik věděl, co chce od raného věku – to je opravdu vzácné. 300 bodů na EGE je skvělý výsledek, musel mít hodně nastudováno. Zajímalo by mě, jestli ho rodiče tak podporovali, nebo si stanovil vlastní cíle.
Мелик, молодец, что с детства знал, кем хочет быть — у меня в школе таких почть 300 баллов на ЕГЭ это уже не просто удача, а реальная работа. Интересно, как он готовился по истории и биологии, наверняка были любимые учителя.
V mé třídě byl také jeden kluk, který už od páté třídy s jistotou věděl, že půjde na medicínu. Skóroval také, ale konkrétně v biologii a chemii. Zajímalo by mě, jak se Melík připravoval na dějepis - lektor nebo sám?
V naší paralele jsme měli i takového „budoucího doktora“ z páté třídy, ale ten byl prostě dobrý na dějepis – večer četl učebnice a kreslil si poznámky do sešitu. A Melík to zřejmě zvládl i bez učitele, když dal 300. Ptali jste se svého spolužáka, jak tak hluboce zvládl biologii a chemii?
Melik už od dětství věděl, že se chce stát lékařem — chlapec ze 4. třídy v bloku opakoval stále to samé a nakonec medicínu v Bukurešti opravdu vystudoval. 300 bodů na ЕГЭ je seriózní práce, zjevně to není jen otázka štěstí. Je pro mě zajímavé, jestli и той е чел учебницие по история на един пача, jak píše Naděžda pro svého studenta.
Můj spolužák měl dvakrát týdně hodiny chemie s lektorem, ale biologii se většinou učil sám pomocí atlasů a videí. Zajímalo by mě, jestli je Melik v historii stejný - poznámky nebo něco jiného?
Můj syn věděl, že chce být inženýrem v desáté třídě, ale 300 na EГЭ mi stále vrtá hlavou. Zní to, jako by Meliк skutečně pracoval na historii a biologii, aniž by se spoléhal na učitele. Zmínil nějaké konkrétní knihy nebo metody, které mu nejvíce pomohly?
Ano, v našem sousedství byl kluk, který od malička říkal, že chce medicínu a skončil jako chirurg v Kluži. 300 bodů na té zkoušce ukazuje hodně práce, nejen štěstí. Mluvila jsi s ním poté, co dokončil vysokou školu, Viorico? jak to bylo?
Ano, a v našem bloku byla dívka, která jako malá řekla „Chci dělat medicínu“ a stala se rezidentem v nemocnici Colțea. 300 bodů skutečně ukazuje disciplínu, nejen talent. Vioriko, myslíš si, že čtení "naprosto" dějepisu opravdu hodně pomáhá nebo záleželo více na hodinách biologie?
Ano, tady v Temešváru byl kluk z přízemí, který odmalička říkal, že chce být lékařem a nastoupil na medicínu v Iași. 300 bodů v EGE ukazuje, že Melik opravdu bojoval, nejen štěstí. Vioriko, myslíš si, že příběh o čtení historie „udýchaný“ opravdu drží nebo je to spíše řečnická figura?
Ano, Mariusi, také jsme měli v Constanțe dívku, která od svých 7 let říkala, že chce být lékařkou a nyní je dětskou lékařkou v okresní nemocnici. 300 bodů opravdu ukazuje velkou disciplínu, žádná sranda. Ne, nemluvil jsem s ním od vysoké školy, ale rád bych věděl, jak se mu dařilo na rezidenci. Zůstal jsi v kontaktu s tím klukem ze sousedství?
Ano, Mariusi, v Craiově byl také soused našich prarodičů, který odmala říkal, že se chce stát chirurgem a vstoupil na medicínu v Bukurešti. 300 bodů skutečně znamená, že obětoval své večery a dovolené, nejen talent. Nevím, jestli s ním Viorica ještě mluvila, ale taky by mě zajímalo, jak na začátku zvládal ty nekonečné stráže.
Melik věděl, co chce od mládí, což je vzácné. 300 bodů ukazuje, že hodně četl, zejména historii a biologii, nečekal jen na štěstí. Opravdu, chodil na lekci s učitelem nebo na to přišel sám?
V Charkově jsem měl také kluka, který od šesté třídy trval na tom, že bude lékařem. Skvěle zabodoval v biologii a chemii, ale dějepis četl „večer“ a kreslil si poznámky, jak psala Nadiya. Zajímalo by mě, jestli se Melyk také obešel bez učitele dějepisu.
Ano, jen zřídkakdy dítě vidí svou cestu tak jasně. V naší farnosti už před deseti lety sní o medicíně také jeden chlapec a právě tato důvěra mu pomohla nerozptylovat se všelijakými „co kdyby“. A řekněte, Ljudmilo, myslíte si, že takové brzké odhodlání je vždy plus, nebo se stává, že dítě vyhoří později?
Так, Соломіє, у нас теж був такий хлопець — з десяти років говорив, що буде хірургом, і ні на що не розпорошувався. Але я бачила й інше: моя кума донька в 12 років твердо вирішила стати ветеринаром, а в 17 вже не могла терпіти запаху тварин і пішла на економіку. Тому думаю, що рання впевненість — це добре, але треба ще й перевіряти її часом, розмовляти, а не тільки підтримувати. А у вашого парафіянина як склалося, він дійшов до кінця?
Da, Anca, și la noi în Sibiu era un băiat de la bloc care zicea de la 10 ani că vrea să fie medic pediatru. A luat aproape maxim la bac, dar pe urmă a renunțat la gărzi după doi ani pentru că nu mai dormea deloc. Tu știi dacă vecinul acela din Craiova a rămas la chirurgie până la capăt?
Da, Ștefan, exact așa a pățit și băiatul acela din Craiova, a rezistat la chirurgie cam trei ani și apoi a trecut la medicină de familie ca să poată dormi noaptea. Vecina mea de la etaj mi-a zis că acum e mulțumit, dar tot regretă că a renunțat la visul din copilărie. Tu crezi că ar fi trebuit să insiste mai mult?
Meliк really did put the hours in, especially on history — I remember my youngest grinding through past papers every evening. Grace, did any of your classmates actually stick with the dream they had at 12?
У мене в Одесі теж був такий хлопець у класі — з восьмого класу вже всі знали, що він буде хірургом. По історії він теж самотужки тягнув, без репетитора, просто читав підручник і малював схеми. А в тебе той хлопець потім вступив у мед?
Da, Marius, și la noi în Craiova era un băiat de pe strada mea care voia de mic să ajungă medic și a intrat la Iași. 300 de puncte arată într-adevăr multă răbdare, nu doar noroc. Tu ai aflat cum s-a descurcat la rezidențiat băiatul ăla din cartierul vostru?
Da, disciplina aia de 300 de puncte chiar se vede. La fata din blocul vostru a contat și faptul că a ținut-o tot drumul, nu doar entuziasmul de copil. Eu zic că cititul „pe nerăsuflate” la istorie ajută mult la cultură generală, dar pentru medicină orele de biologie și chimie au cântărit mai greu. Tu ce materie ți s-a părut cea mai grea la școală, Viorica?
Так, Людмило, я теж бачила, як у 14 років дитина мріє про медицину, а потім на практиці в лікарні розуміє, що не витримає нічних чергувань. У нашого хлопця все склалося — він уже на третьому курсі, каже, що навіть після першої операції в нього очі ще більше горіли. А ви з кумою потім розмовляли, чому саме запах став тією останньою краплею?
Da, Ștefan, la fel s-a întâmplat și cu un băiat din blocul nostru din Constanța care voia chirurgie de mic. A rezistat patru ani cu gărzi, apoi a trecut la laborator ca să nu mai piardă nopțile. Tu crezi că e mai bine să renunți devreme sau să încerci totuși visul ăla din copilărie?
Cred că e mai bine să încerci visul din copilărie măcar câțiva ani, Ioana, ca băiatul ăla din Constanța. Eu am văzut la un coleg de cor care a făcut medicină și a rezistat șase ani pe secție până s-a transferat la radiologie – zicea că regretă doar că n-a încercat mai devreme să schimbe. Tu ce zici, crezi că la chirurgie presiunea aia de nopți chiar te schimbă definitiv?
Так, Світлано, у нас теж був схожий випадок із племінником — в 15 років мріяв про хірургію, а після першої зміни в реанімації сказав, що запах ліків і крові його добив. Добре, що ваш хлопець витримав і очі досі горять на третьому курсі. А ви з кумою так і не дізналися, що саме в тому запаху його так відштовхнуло?
Так, у мене теж був схожий хлопець у Полтаві, тільки він на біологію налягав і таблиці малював у зошиті. А твій одеський однокласник врешті вступив у медичний?
Eu zic că e mai bine să încerci visul din copilărie măcar doi-trei ani, Ioana, ca să nu rămâi cu „ce-ar fi fost dacă”. Băiatul din Constanța a văzut totuși cum e garda adevărată și a ales laborator cu cap, nu din fugă. Tu l-ai mai întâlnit de atunci, mai vorbește cu el?
