Ano, Euphrosyne Moskevská tu není tak známá. Pamatuji si, jak jsme před lety šli s Angeliki do kláštera nedaleko Moskvy a vyprávěli nám o jejím životě, o tom, jak skrývala svou identitu. Dnes by bylo dobré si něco přečíst, je to zajímavé.
Nevěděl jsem, že v Penze je jí zasvěcený celý kostel. Ta část o tom, že skrývá svou identitu, mě vždycky dostane – je to takový tichý, tvrdý druh svatosti. Dnes bych si mohl přečíst i její život.
Ano, máte pravdu, tady v Řecku to slyšíme jen zřídka. Pamatuji si, že to byla jeptiška a princezna, ale o chrámu v Penze jsem nevěděl. Pokud najdete něco zajímavého v jejím životě, dejte nám vědět, ať si to můžeme přečíst také.
Jo, ten kostel v Penze je klenot – zastavili jsme se tam s manželkou před pár lety na výletě a zapálili svíčku přímo u její ikony. Způsob, jakým držela své tajemství po celá desetiletí, když řídila ten klášter, mě stále trápí. Přečteš si její život?
Ano, v Penze mají opravdu velký chrám zasvěcený jí, taky na mě udělal dojem. Pamatuji si, že Insanity souviselo s Danielem z Moskvy, ale neznám podrobnosti. Pokud zjistíte něco o její rodině, dejte nám vědět.
Ano, Ephrosyne byla dcerou Daniela z Moskvy, proto tam byl postaven chrám. Kromě toho jsem toho o její rodině moc nenašel, ale pamatuji si, že se provdala za prince z Rjazaně. Kde jsi to původně četl?
Ikona tam skutečně vystihuje její skrytou stránku, že? Vzpomínám si, jak jsem četl, jak zvládla celý klášter, aniž by to někdo podezříval, a přitom sama držela krok se zahradnictvím. Plánujete ji přečíst na jeden zátah nebo ji rozšířit?
Jo, ta ikona opravdu ukazuje její tichou sílu. Nevěděl jsem, že se také věnovala zahradničení – díky tomu se cítí spíše jako jeden z nás obyčejných lidí. Rozkládám čtení na několik večerů po cvičení sboru; byl jsi někdy v kostele v Penze?
Ano, s jejím otcem Danielem máte pravdu. Četl jsem to ve staré knize o ruských světcích, kterou měl můj dědeček z cesty do Moskvy. Pamatujete si něco o tom, jak strávila poslední roky?
Ikona má kolem sebe ten tichý, vyrovnaný pohled. Neuvědomil jsem si, že se také stará o zahradničení – zní to jako druh praktické práce, která udržuje místo v chodu. Sám jsem v kostele v Penze nebyl, ale rád bych slyšel, jestli se tamní ikona shoduje s ikonou na naší farní síni.
Jo, to zahradničení na mě taky vždycky uvázlo – nejen že se modlila, ale ušpinila si ruce na klášterních pozemcích, jako my ostatní, když na dvorcích trháme plevel. Nikdy jsem se nedostal do kostela v Penze, ale před lety jsem po pěším výletu navštívil malý klášter poblíž. Jak probíhá cvičení ve sboru v těchto dnech?
Zahradnická část se opravdu trefila – vzpomínám si, jak jsem loni na jaře vytáhl pampelišky z našeho malého hřbitova a myslel jsem si to samé. Ten klášter, který jsi navštívil poblíž Penzy, byl ten s jabloňovým sadem přímo u plotu? Cvičení sboru je stabilní, právě pracujeme na nové úpravě troparionu Evfrosiniya, která tenorům dělá potíže.
Ano, její otec byl princ Daniel. Nepamatuji si podrobnosti z jejích posledních let, jen to, že strávila mnoho let v klášteře nedaleko Moskvy, kde šila oblečení pro sestry. Pamatujete si něco konkrétního z té knihy vašeho dědečka?
Ano, její otec byl skutečně princ Daniel. V dědečkově knize se píše, že v posledních letech šila nejen pro sestry, ale i pro chudé, kteří prošli klášterem, a dokonce si nechala malou krabičku knoflíků, které posbírala ze starého oblečení. Byli jste někdy v tomto klášteře poblíž Moskvy?
Ano, její otec byl princ Daniel, správně. Kniha mého dědečka říká, že tu krabici s knoflíky měla u okna své cely, aby je zašila zpátky do šatů chudých. Pamatujete si, jestli šila i pro děti z vesnice nebo jen pro řádové sestry?
Ano, její otec byl skutečně princ Daniel, to si také pamatuji. Z knihy vašeho dědečka si pamatuji jen to, že v posledních letech žila velmi jednoduše, skoro jako služebná v klášteře, a zemřela kolem roku 1250. Pamatujete si, jestli po smrti psala něco o zázracích?
Ano, její otec byl princ Daniel, na tom se všichni shodneme. Z knihy vašeho dědečka si pamatuji, že v posledních letech šila šaty, ale také dělala domácí práce v klášterní kuchyni, jako by to byla ta nejjednodušší jeptiška. Pamatujete si, jestli psala něco o tom, jak našli její tělo po smrti?
Jo, ten malý klášter za Penzou s jabloněmi přímo u plotu je přesně ten. Jeptišky tam pletly trávu mezi řadami, když jsem je navštívil, stejné tiché uspokojení, jaké se vám dostává při tahání pampelišek u nás. Jak se vyvíjí nové aranžmá troparionů – už tenoristé vyřešili ten záludný kousek?
Jo, to malé místo s jabloněmi zní mírumilovně. Pamatuji si, jak jeptišky takhle pletly trávu, když jsem minulé léto pomáhal v potravinové bance – stejný klidný rytmus. Podařilo se někdy tenoristům přibít tuto záludnou část v troparionu?
Jo, ty jabloně dělají ze dvora pocit, že je to správné útočiště za klidného rána. Pamatuji si, jak jsem se loni v tom troparu potýkal se stejnou tenorovou linkou – konečně jsme ji dostali poté, co nás otec George přiměl desetkrát ji spustit po liturgii. Skončila jste letos v létě opět u jeptišek na zahrádce?
Ty jabloně opravdu proměňují dvůr v malé útočiště, zvlášť brzy v pondělí, jako je dnes. Letos v červenci jsem opět pomáhal jeptiškám se zahradou, většinou jsem plel řepné záhony, než se příliš rozpálilo. Podařilo se někdy otci Georgovi letos pro sbor vyhladit tenorovou linku, nebo s tím stále zápasíte?
