já
Všechno nebo téměř vše v jakékoli pravoslavné modlitební knize je v církevní slovanštině (s výjimkou velmi málo modliteb, například modlitba optinských starců, modlitby svatého spravedlivého Jana z Kronštadtu). Dosud se žádný z překladů existujících církevněslovanských modliteb a zpěvů do ruštiny nemohl hloubkou, silou, přesností a poezií srovnávat s církevněslovanským textem. Všichni ortodoxní křesťané, kteří žijí životem modlitby, vědí ze své vlastní duchovní zkušenosti, jak moc tento jazyk modlitbě dává, jak je jí blízký. Ale pro ty, kteří teprve začínají ovládat modlitby, se jejich neobvyklý jazyk často jeví jako obtížná překážka a dokonce děsivá.
Jak překonat tuto bariéru? Začněme tím, že jazyk našich modliteb – církevní slovanština – nám není cizí a cizí. Téměř všechna slova tohoto jazyka jsou nám známá nebo odrážejí slova nám známá; vetkané do našeho vědomí. Pro velké množství věřících, kteří nikdy neabsolvovali žádné kurzy církevněslovanského jazyka, se stal rodným, živým a srozumitelným.
Neznámá písmena (církevně slovanská grafika), neznámá slova a neznámé gramatické tvary lidi děsí. O každé z těchto pomyslných překážek stojí za to mluvit samostatně.