Nešpory představují zjevení slávy a moudrosti Trojjediného Boha, zjevené Ním při stvoření světa a člověka; blažený stav prvních rodičů (Adam a Eva) v ráji, jejich ztráta této blaženosti pádem a jejich vyhnání z ráje. Tato část celonočního bdění (nešpory) začíná zvoláním kněze:
Sláva svaté, nedílné, životodárné a nedělitelné Trojici, vždy, nyní a vždy a na věky věků, -
a poté trojnásobným zvoláním – pozváním přítomným – k uctívání Krista jako Boha.
Pojď, uctívejme... (Viz výše)
Jako odpověď na toto pozvání přítomní nebo jejich jménem zpívají žalm Davidův (103.), oslavující Boha, Stvořitele světa a Zaopatřovatele:
Dobrořečte Pánu, má duše. Požehnaný jsi, Pane! Pane, můj Bože, jsi velmi vznešený. Oblékl jste se doznáním a dekrety. Obdivuhodná jsou Tvá díla, Hospodine. Všechny věci jsi stvořil moudrostí. Sláva Tobě, Pane, který jsi všechno stvořil. Ruský překlad: Dobrořeč, duše! Požehnaný jsi, Pane! Pane, můj Bože! Jste úžasně skvělí. Jsi oděn slávou a nádherou. Nádherná jsou Tvá díla, Hospodine! Všechno jsi stvořil moudře. Sláva Tobě, Pane, který jsi všechno stvořil.
Za zpěvu žalmu kněz s kadidelnicí v ruce, kterému předchází jáhen se zapálenou svíčkou, obchází celý kostel a pálí kadidlo na obrazy a lidi, jako by šířil milost Páně na všechny přítomné.
Na konci kadidla se královské dveře zavřou. To znamená vyhnání prvních rodičů z ráje, po kterém se pro ně zavřely brány do království nebeského.
V krátkých prosbách, které následují, v takzvané velké litanii, se církev začíná modlit k Pánu, aby seslal ona milosrdenství a milost, které člověk svým pádem ztratil.