Je-li u smutečního jídla přítomen kněz, pak se nejprve provádí obvyklá pohřební litia, poté se zpívá Otčenáš... a následuje požehnání jídla.
Není-li mezi přítomnými žádný kněz, pak po třech obvyklých poklonách:
Smiluj se nad námi skrze modlitby našich svatých otců, Pane Ježíši Kriste, náš Bože. Amen.
Svatý Bože, Svatý Mocný, Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi (Třikrát s luky.)
Sláva a hned.2 Amen. Nejsvětější Trojice, smiluj se nad námi; Pane, očisť naše hříchy; Mistře, odpusť nám naše nepravosti; Svatý, navštiv a uzdrav naše slabosti, pro Tvé jméno.
Pane, smiluj se (Třikrát).
Sláva, i teď. Amen.
Otče náš, jenž jsi na nebesích! Posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako jest v nebi i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes; a odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme našim dlužníkům; a neuveď nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.
A pohřební troparia: Od duchů spravedlivých, kteří zemřeli, duše Tvého služebníka (Tvého služebníka), ó Spasiteli, dej odpočinek a udržuj ji v blaženém životě, který patří Tobě, ó Milovník lidstva.
Ve své komnatě, Pane, kde odpočívají všichni Tví svatí, dej odpočinek také duši Tvého služebníka (Tvoje služebnice), neboť Ty jsi jediný Milovník lidstva.
Sláva: Ty jsi Bůh, který sestoupil do pekla a rozvázal pouta. Dej odpočinek sobě a duši svého služebníka (svého služebníka).
A nyní: Jedna čistá a neposkvrněná Panno, která porodila Boha bez semene, pros, aby jeho (její) duše byla spasena.
Poté se třikrát po 15 poklonách pronese tato modlitba: Pamatuj, Pane, na jméno duše svého zesnulého služebníka (svého zesnulého služebníka) (poklonu). Eliko v tomto životě, jako člověk zhřešil, Ty, jako Milovník lidstva, smiluj se (poklona) a udělej věčná muka (poklona) a zúčastni se Království nebeského, prováděj (poklonu) (poklonu) a čiň dobro (poklonu) našim duším.
Poté se zpívá nebo čte Otčenáš jako modlitba před večeří, po níž následuje vzývání Božího požehnání u jídla podle obřadu pro laiky.
Na začátku pohřebního jídla, před ostatními jídly, je každému nabídnuta kutia. A před posledním sladkým jídlem, které se tradičně podává s želé s mlékem (v postních dnech s mandlemi nebo mákem), se přináší tzv. pivomedie - sladký nealkoholický nápoj. Na konci všichni vstanou, a pokud se jídlo podává v den pohřbu nebo památky: 9., 20., 40. den po smrti a na první výročí zpívají stichera 6. hlasem:
Když vidím, jsem němý/a ležím tam bez života,/ pláč nade mnou, bratři a přátelé,/ příbuzní a přátelé:/ včera byl den mých rozhovorů s vámi,/ a najednou mi přijdete na tu strašnou hodinu smrti;/ ale pojďte všichni, kdo mě milujete,/ a polibte mě posledním polibkem,/ protože nikdo jako ty nechodím s ostatními/ nebo já jdu tam, kde je ten rozhovor zaujatost:/ otrok a vládce stojí spolu,/ král a válečník, bohatý a chudý/ ve stejné důstojnosti:/ každý ze svých činů/ buď se proslaví, nebo se zastydí. / Ale já prosím a modlím se ke každému, / ustavičně se za mne modlím ke Kristu Bohu, / abych nebyl svým hříchem sražen (sražen) na místo muk, / ale ať mě potrestal tam, kde zvíře Světlo.
Pokud se připomínka koná při jiných příležitostech, než jsou uvedeny, zpívá se stichera, tón 8:
Pláču a pláču,/ vždy myslím na smrt,/ a vidím ležet v hrobech/ naši krásu stvořenou k obrazu Božímu,/ ošklivou, neslavnou,/ bez formy./ Ó, zázrak! Co je tato svátost o nás? / Jak ustoupíme zkaženosti, / jak přijmeme smrt? / Opravdu z rozkazu Božího, / jak je psáno, / který dává zesnulému (zesnulému) odpočinek.
Potom kněz: V blaženém uspání služebníka Božího (služebníka Božího) je jméno toho, který zemřel, věčnou pamětí.
V nepřítomnosti kněze, nejstaršího z laiků: Služebníku Božímu (služebníkovi Božímu), který zemřel, věčná památka.
Vše: Věčná paměť (třikrát).
Pijí pohřební pohár a jedí poslední jídlo. Jídlo končí obvyklým poděkováním.