Těsně před spaním si ukažte na postel a přečtěte si:
Mistře, Milovníku lidstva, bude tato rakev skutečně mou postelí, nebo ještě během dne osvítíš mou zatracenou duši? Pro sedm je hrob před námi, pro sedm čeká smrt. Bojím se Tvého soudu, Pane, a nekonečných muk, ale nepřestávám páchat zlo: Tvého Pána, Boha svého, a Tvou nejčistší Matku, a všechny nebeské mocnosti a svého svatého anděla strážného vždy hněvám. Víme, Pane, že nejsem hoden Tvé lásky k lidstvu, ale jsem hoden všeho odsouzení a mučení. Ale, Pane, buď to chci, nebo nechci, zachraň mě. Zachráníš-li spravedlivé, nic velkého; a i kdybys měl čisté milosrdenství, nic není podivuhodné, neboť jsi hoden svého milosrdenství. Ale udiv své milosrdenství nade mnou, hříšníkem, neboť tím ukaž svou lásku k lidstvu, aby má zloba nepřemohla tvou nevýslovnou dobrotu a milosrdenství, a jak chceš, zařiď mi věc.
Pane Milovníku lidstva, bude tato postel skutečně mým hrobem, nebo ještě osvětlíš mou nešťastnou duši denním světlem? Hle, hrob je přede mnou, hle, čelím smrti. Bojím se Tvého soudu, Pane, a nekonečných muk, ale nepřestávám konat zlo. Vždy Tě hněvám, můj Pane a Bože, a Tvou nejčistší Matku a všechny nebeské síly a svatého anděla, mého strážce. Vím, Pane, že nejsem hoden Tvé lásky k lidstvu, ale jsem hoden všeho odsouzení a mučení. Ale, Pane, ať chci nebo ne, zachraň mě. Vždyť spasíš-li spravedlivé, není v tom nic velkého, a smiluješ-li se nad čistými, není v tom nic podivuhodného, neboť jsou hodni tvého milosrdenství. Ale na mně, hříšníku, ukaž své podivuhodné milosrdenství tím, že projevíš svou lásku k lidstvu, aby má zloba nepřemohla tvou nevýslovnou dobrotu a milosrdenství, a učiň se mnou, jak chceš.