Pozorný čtenář si nemůže nevšimnout další zvláštnosti – přítomnosti neznámých jmen v textu: „Také dva jazyky lstivosti: salamaru a remihara, pronásledování; pomluva a ďábel od služebníka Božího...“ Kdo jsou Salamara a Remihara a proč se jim říká zlé jazyky, není z textu jasné. Přeloženo z církevní slovanštiny, pak „jazyky“ jsou národy. Žádné národy s takovými jmény však neexistují a ještě nejasnější je, proč by měli být pronásledováni a jaký mají vztah k čarodějnictví. Pokud ponecháme slovo „jazyky“ v ruské verzi, pak ani zde není žádná logika ani význam. Pokud jde o „elizda“, je to jednodušší; vyhledávání na internetu vyvolá knihy o démonologii a identifikuje ji jako Elizazdru, démonku jednoho z nejvyšších řádů. Pravděpodobně salamara a remihara jsou také jména démonů. Tento názor je umocněn tím, že jsou uvedeni ve stejném seznamu s ďáblem. A opět vyvstává otázka: kde autor „modlitby“ získal takové znalosti démonologie? Navíc zjevně není „přátelský“ se jmény svatých.