Neboť při Tvém strašném a nestranném soudu stůj, Kriste Bože, a vznáším odsouzení a mluvím o zlých věcech, které jsem spáchal: dnes, než přijdou dny mého soudu, stojím před Tvým svatým oltářem před Tebou a před Tvými strašlivými a svatými anděly, skláním se ve svém svědomí, obětuji své zlé a nezákonné skutky, odhaluji je a kárám. Pohleď, Pane, na mou pokoru a odpusť mi všechny mé hříchy, pohleď, jak se má nepravost rozmnožila víc než vlasy na hlavě. Kdo nepáchal zlo? Jaký hřích jsem nespáchal? Jaké zlo sis nepředstavil v mé duši? Neboť už jsem se dopustil pýchy, arogance, výčitek, planých řečí, nevhodného smíchu, sebelásky, lásky ke slávě, nepravdy: každý můj cit a každé zlo bylo poskvrněno, zkaženo, neslušné, stvořil jsem, stal jsem se dílem všeho druhu pro ďábla. A víme, Pane, že mé nepravosti přesáhly mou hlavu, ale množství Tvého milosrdenství je nezměrné a milosrdenství Tvé laskavosti je nevýslovné a neexistuje žádný hřích, který by přemohl Tvou lásku k lidem.
Navíc, úžasný králi, laskavý Pane, překvap mě, hříšníka, svým milosrdenstvím, ukaž svou dobrotu sílu a ukaž sílu svého milostivého milosrdenství, a až se obrátíš, přijmi mě, hříšníka. Přijměte mě, jako jste přijali marnotratníka, lupiče, nevěstku. Přijmi mě, zhřešil jsem proti Tobě nad míru slovem i skutkem, nemístnou žádostivostí a bezeslovnými myšlenkami. A jako v desátou hodinu těch, kteří přišli s jedinou nadějí, jsi přijal ty, kteří neudělali nic hodného, tak přijmi i mě, hříšníka: neboť mnozí zhřešili a poskvrnili se a zarmoutili tvého svatého Ducha a zarmoutili tvé lidské lůno skutkem, slovem i myšlenkou, v noci i ve dne, projevené i neprojevené, ať už dobrovolně či nedobrovolně. A víme, že přede mnou předložíte mé hříchy tak, jak jsem je spáchal, a zničíte se mnou slovo o těch, kteří ve své mysli zhřešili neodpustitelně. Ale, Pane, Pane, nekárej mě svým spravedlivým soudem, nekárej mě svým hněvem, netrestej mě svým hněvem: smiluj se nade mnou, Pane, neboť jsem nejen slabý, ale jsem i tvým stvořením.
Neboť ty, Pane, jsi nade mnou utvrdil svou bázeň: Zlo jsem před tebou páchal, neboť jen ty sám jsem zhřešil, ale prosím, nevstupuj do soudu se svým služebníkem. Vidíš-li nepravost, Pane, Pane, kdo obstojí? Neboť já jsem propast hříchu a nejsem hoden, pod ní se spokojím s pohledem vzhůru a spatřit nebeské výšiny pro množství mých hříchů, kterých není počet. Proč nebyly mé hříchy zkaženy? které nebyly drženy zlé? Každý hřích, kterého jsem se dopustil, každá nečistota, kterou jsem vložil do své duše, by byla nežádoucí pro Tebe, můj Bože, i pro člověka. Kdo mě vzkřísí tváří v tvář zlu a zlomku padlého hříchu? Pane, můj Bože, důvěřuji Ti: mám-li naději na spasení, jestliže Tvá láska k lidstvu překoná množství mých nepravostí, buď mým Spasitelem a podle své štědrosti a milosrdenství oslabuj, odpusť mi, odpusť mi všechny, kdo s Tebou hřešili, neboť má duše je plná mnoha zla a ve mně není naděje na spásu. Smiluj se nade mnou, ó Bože, podle svého velkého milosrdenství a neodměňuj mě podle mých skutků a nesuď mě podle mých skutků, ale obraťte se, přimlouvej se, vysvoboď mou duši od zla a krutých vjemů, které s ní rostou.
Zachraň mě pro své milosrdenství, aby se tam, kde se rozmnožil hřích, rozhojnila tvá milost a já tě budu chválit a oslavovat vždy, po všechny dny svého života. Neboť ty jsi Bůh těch, kteří činí pokání, a Spasitel těch, kdo hřeší, a my ti sesíláme slávu s tvým bezpočátkovým Otcem a tvým přesvatým, dobrým a životodárným Duchem, nyní i vždycky i na věky věků. Amen.
Jako bych stál u Tvého strašného a nestranného soudu, Kriste Bože, naslouchal obžalobě a skládal účty ze zlých skutků, které jsem spáchal, tak nyní, než na mě ještě přišel tento den soudu, stojím před Tebou u Tvého svatého oltáře a před Tvými strašlivými a svatými anděly, se svědomím zatíženým hříchy, nabízím své zlé a ohlašující nezákonné skutky a skutky. Pohleď, Pane, na mou pokoru a odpusť mi všechny mé hříchy, neboť mých nepravostí je víc než vlasů na mé hlavě. Neboť existuje nějaké zlo, které bych neudělal? a existuje takový hřích, který bych nespáchal? Existuje takové zlo, které bych si v duši nenaplánoval? A ve skutečnosti jsem objevil: pýchu, aroganci, výčitky, plané řeči, neslušný smích, pýchu, lásku ke slávě, lži. Každý můj pocit, každý úd svého těla jsem znesvětil, zkazil, učinil ostudným a snažil jsem se všemi možnými způsoby potěšit ďábla.
Uvědomuji si, Pane, že mé nepravosti přesáhly mou hlavu; ale znám také nezměrné množství Tvých štědrostí a nevýslovné milosrdenství Tvé laskavé dobroty a neexistuje žádný hřích, který by mohl překazit Tvou lásku k lidstvu. Překvap se, nádherný králi, laskavý Pane, překvap mě, hříšníka, svým milosrdenstvím, ukaž sílu své dobroty, ukaž sílu svého blahosklonného milosrdenství a přijmi mě, hříšníka, obracejícího se k Tobě. Přijmi mě, jako jsi přijal marnotratníka (syna), zloděje, nevěstku. Přijmi mě, který jsem nezměrně zhřešil ve slovech i skutcích, v žádostivosti i v myšlenkách. A jako jsi přijal ty, kteří přišli v jedenáctou hodinu, neudělali nic hodného, přijmi i mne, hříšníka: neboť jsem mnoho zhřešil, znesvětil se, zarmoutil tvého svatého Ducha, zarmoutil tvou lásku k lidstvu skutkem i slovem i myšlenkou, dnem i nocí, otevřeně i skrytě, chtě nechtě. Vím, že mi předložíš mé hříchy, jak jsem je spáchal, a budeš ode mne požadovat účet za takové činy, které můj rozum neospravedlňuje. Ale, Pane, Pane!
Nesuď mě svým spravedlivým soudem, nekárej mě ve svém hněvu a netrestej mě ve svém hněvu; smiluj se nade mnou, Pane, i když jsem slabý a tvé stvoření. Ty, Pane, jsi ve mně utvrdil svou bázeň, ale já jsem před tebou spáchal zlo a zhřešil jsem proti tobě samotnému; ale modlím se k tobě: nechoď do soudu se svým služebníkem. Zpozoruješ-li ty, Pane, nepravosti, kdo obstojí? Neboť ve mně je propast hříchu a já jsem nehodný, nemohu si dovolit pozvednout své oči, abych viděl nebeské výšiny, pro množství mých hříchů, kterých je nespočet. Neboť jakým hříchem jsem se nezkazil? jaké zlo se mě nezmocňuje? Spáchal jsem každý hřích, vložil jsem do své duše každou nečistotu a zjistil jsem, že jsem bezcenný jak před Tebou, můj Bože, tak před lidmi. Kdo mě vzkřísí, když jsem upadl do propasti tak zlých skutků a hříchů? Pane můj Bože! Důvěřuji Ti, je-li jen naděje na mé spasení a jestliže množství mých nepravostí nepřemůže Tvou lásku k lidstvu.
Buď mým Spasitelem a svou štědrostí a milosrdenstvím oslabuj, odpusť mi, odpusť mi všechno, čím jsem zhřešil, protože má duše je plná mnoha zla a není ve mně naděje na spasení. Smiluj se nade mnou, Bože, podle svého velkého milosrdenství a neodměňuj mě podle mých skutků a nesuď mě podle mých činů; ale zabraň, přimluv se, vysvoboď mou duši od zla a krutých vjemů, které v ní rostou. Zachraň mě pro své milosrdenství, aby tam, kde se rozmnožil hřích, se rozhojnila tvá milost a já Tě budu vždy chválit a oslavovat, po všechny dny svého života. Neboť ty jsi Bůh těch, kteří činí pokání, Spasitel těch, kdo hřeší, a my ti sesíláme slávu s tvým bezpočátkovým Otcem a tvým přesvatým, dobrým a životodárným Duchem, nyní i vždycky i na věky věků. Amen.