Z vnějších nebo vnějších akcí, které doprovázejí každou pravoslavnou modlitbu, je hlavní věc: znamení kříže. Od dob apoštolů slouží jako viditelné znamení, že křesťan, počínaje modlitbou, svým duchovním rozhovorem s Bohem, se to odvažuje učinit ne pro svůj vlastní prospěch nebo pro osobní zásluhy, ale pouze ve jménu Toho, který rozpustil rukopis lidských hříchů na kříži (Kol. 2:13-14) a otevřel nebeské dveře světu, poprosí můj učedník, aby mu dal svému jménu, odkáže: ty! (Jan 16:23).
Podle stanov Církve svaté má být vykonávání tohoto znamení kříže následující: je mu přidělena pravá (nebo pravá) ruka, která obvykle značí sílu, čest a přednost (na základě pokynů Písma svatého, které říká: Kristus sedí po pravici Otce (Lukáš 22:69) Posaďte se po mé pravici (Žalm 109) 25:31-34) atd. První tři prsty této ruky (palec, ukazováček a prostřední) by měly být na koncích spojeny k sobě na památku spojení Božských osob Nejsvětější Trojice a poslední dva prsty (čtvrtý a malíček) jsou složeny k sobě a přitisknuty k dlani, v obraze dvojí povahy Božího člověka, který neustále zůstával v Božím záměru.
Toto uspořádání prstů ruky k aplikování znamení kříže na sebe je třeba považovat za pravdivé a Bohu milé, protože všichni staří svatí a Spravedliví, kteří zářili neporušitelností svých relikvií, jej používali ve svých modlitbách a spolu s ním jako symbolický prapor neměnné víry otevřeli brány Božího království a byli odměněni věčnou blažeností.
S takto složenými prsty musí pravoslavný na sebe udělat znamení kříže na následujících místech těla a s následujícím významem: zvednutím ruky k čelu, jako sídlo mysli, tím dává najevo, že poznávajíc a milující Boha celou svou myslí, zavazuje se především obrátit všechny své myšlenky k Němu! Zároveň vyslovuje slova „jméno Otce, jehož moudrostí bylo vše stvořeno a vše je obsaženo“! Potom přesune ruku na hruď, jako střed lidského těla, kde bije hlavní motor života – srdce, tím dává najevo, že milujíc Boha celým svým srdcem, s úctou Mu věnuje všechny své city a touhy! Zároveň pronáší slova Syna z milosrdenství a lásky k lidem, který na kříži sňal všechny hříchy světa! A konečně položením ruky na pravé a levé rameno jako nástroj fyzické síly a síly člověka tím dává najevo, že dává do služby Bohu nejen všechny síly duše a mysli, ale i všechny orgány své tělesné činnosti! Zároveň pronáší slova Ducha svatého.
Amen, vyzývající Jeho všemohoucí moc, aby posvětil tato ramena pro pevné nesení pozemského kříže na nich, aby se splnila Spasitelova slova; kdo mě chce následovat, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! (Matouš 16:24).
Velká je síla znamení tohoto kříže! - říká Svatý Nil Společník, - když zastíní srdce, čelo atd. části, pak je všechna nepřátelská síla zničena a zlí démoni od nás s obavami utíkají! (kniha 3. list 378) A jestliže Písmo svaté, poukazující na vítězství vybojovaná ve starozákonní církvi spásným obrazem kříže, zmiňuje, že jeho obrazem v natažených rukou Mojžíše byl poražen ničitel Amálek a svou tajemnou mocí, skrze obraz rukou Jozue, i samotné slunce mělo toto zachraňování praporů zastavit, pro definitivní zkázu: posvěcení smírnou krví Syna Božího, který zničil nepřátelství svým tělem, zrušil zákon přikázání a nařízení, aby v sobě stvořil jednoho nového člověka ze dvou, nastolil mír a v jednom těle smířil oba s Bohem křížem a zabil na něm nepřátelství! (Ef. 2:14–17). A proto Apoštol dodává, že i jedno Slovo o kříži, pro nás – ty, kteří jsou spaseni – je moc Boží! (Kor.1:18).
A proto se nebude chlubit ničím jiným, než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já pro svět! (Gal.6:18).
Pravoslavná církev nás ukazuje na znamení kříže jako na zbraň proti démonům a vyjadřuje plnou moc kříže slovy modlitby, která nám byla dána na jeho počest: jak mizí dým, ať mizí, jak se vosk rozpouští v ohni, tak ať hynou démoni ve prospěch těch, kdo milují Boha a jsou poznamenáni znamením kříže atd.
Po zastínění sebe sama znamením kříže Páně se musí pravoslavný uctivě poklonit Bohu a vyjádřit, že jeho tělo, stvořené z vůle Dárce života a existující z Jeho milosrdenství, musí také vděčně sloužit svému Poskytovateli.
Tyto úklony se dělí na malé, neboli do pasu a velké nebo pozemské, vyjadřující buď stupeň vděčnosti za milosrdenství, nebo stupeň vědomí vlastní hříšnosti a nejhlubší pokory, nebo konečně stupeň extrémní potřeby požadovaných výhod. Kromě toho, sklonení hlavy při posvátných obřadech v církvi, kdy kněz tajně odříkávající modlitbu prosí Pána, aby milostivě shlédl z nebe na ty, kteří k Němu sklonili hlavu v synovské bázni a udělil jim všechna požehnání, o která žádají, má také zvláštní význam, totiž: lítost nad pádem lidstva v osobě předků; stejně jako sklonění hlavy, tj. její zvednutí, znamená obnovení lidstva, které mu bylo uděleno vzkříšením oslaveného Bohočlověka!
Klečení a klanění vyjadřuje v modlícím se člověku vědomí jeho hříšnosti před Bohem a Jeho upřímnou modlitbu za odpuštění; a stejně tak slouží jako výraz vědomí své bezvýznamnosti před Všemohoucím Stvořitelem a Poskytovatelem, kterého, když se člověk odvážil urazit neplněním Jeho přikázání, musí v prachu a pokoře prosit o milost.