V souladu s důležitostí mystérií zobrazených ve Službách Božích dostaly všechny oděvy i s nimi používané náčiní, jak je ustanovili světci a velcí učitelé Církve, tajemný význam. Všechny tyto doplňky byly nepochybně zřízeny současně se zřízením samotných posvátných obřadů, ale je zřejmé, že postupem času jejich počet podle potřeby a významu oproti původnímu narůstal.
Nádoby a další doplňky používané během liturgie jsou následující: paténa, kalich, hvězda, závoje, antimen, kopí, rty, lhář, kadidelnice a lampy. A během Hierarchické služby se k nim přidávají: Ripidy, Trikirsh a Dikiriy; navíc: evangelium, kříž a svatostánek – který musí být vždy na trůnu.
Paténa, kterou instalovali apoštolové současně s kalichem, je plochý talířek na noze, který slouží k rozdrcení těla Kristova. V tajemném smyslu to znamená: jak jesličky při narození Krista, tak rakev při Jeho pohřbu.
Kalich je pohár pro posvátný obřad Krve Kristovy, zobrazující pohár, ve kterém je pod rouškou vína a vody. Spasitel rozpustil svou krev a nabídl ji apoštolům při Poslední večeři.
Hvězdička nebo hvězda jsou dva oblouky ve tvaru kříže spojené vrcholy, pohybující se od sebe a složené na šroubu, na jehož vrcholu je napsána hvězda představující hvězdu, která se zjevila mágům při narození Spasitele. Je umístěn na paténě nad Svatým Beránkem, také proto, aby obal svým těsným dotykem s Dary nemohl odlévat části obklopující Beránka. Jeho zavedení do množství liturgického náčiní je připisováno svatému Janu Zlatoústému.
Závoje. Ze tří přikrývek používaných během liturgie se ten velký (čtyřúhelníkový) nazývá vzduch, protože stejně jako vzduch obklopující zemi objímá a přikrývá svaté dary a jako vzduch znázorňuje dech Ducha svatého. Význam dalších dvou křížových krytů je vysvětlen výše (jeden představuje pana, druhý rubáš).
Antimens. - Toto je posvátný koberec nebo šátek, který je neustále na trůnu a rozprostře se pod Svatými Dary. Uprostřed je vyobrazen Spasitel ležící v hrobě a v rozích jsou evangelisté. Důvodem pro založení Antiminů byly časté útoky pohanů na primitivní křesťanské kostely a zničené trůny vzaly možnost vykonávat služby Boží na dlouhou dobu; a proto, aby svatí apoštolové nahradili právní posvátnost trůnu něčím jiným, ekvivalentním, rozhodli se zřídit oltářní stoly, které mají stejnou moc jako trůny, ale jsou pohodlnější v tom, že je lze rychle odstranit z chrámu a skrýt. A i když postupem času mír, který se usadil v křesťanské církvi, tyto útoky zastavil, zůstalo apoštolské zřízení zachováno na základě toho, že biskupové byli podle starověkého práva povinni sami všude vysvětit kostely a zároveň je umístit na oltáře sv.
relikvie: a protože rozlehlost jejich diecézí a velký počet budovaných kostelů jim to přesně neumožňovaly, rozhodli se tuto osobní účast panovníků na zasvěcení nahradit Antimensions, do každého z nich vložili část svatých relikvií a dali jim moc arcipastýřského požehnání pro každý chrám.
Kopí je dvousečný nůž ve tvaru plochého kopí, který se používá k odstranění svatého beránka z prosfory a k jeho rozdrcení na kousky. Představuje kopí, jímž byl Spasitel probodnut na kříži, na památku kněz, probodávajíc Beránka u proskomedia, říká: Jeden z bojovníků mu kopím probodl bok.
Rty - tenký kousek ořechové houby používaný k utírání posvátných nádob; aby shromáždili do jednoho všechny části, které se nacházely poblíž Beránka na paténě, a aby je pohodlněji nasypaly do kalicha. Zobrazuje ret, který jeden z Kristových ukřižovatelů, naplněný žlučí a stolicí, přinesl ke Spasitelovým rtům, zatímco vykřikoval Jeho žízeň!
Lžíce nebo posvátná lžíce s vyobrazením kříže na konci rukojeti se používá k podávání přijímání věřícím. Zobrazuje kleště, jimiž Serafim vzal hořící uhlí z oltáře, přinesl jej ke rtům proroka Izajáše a očistil tak všechny jeho hříchy.
Kadidelnice je kovová nádoba s pohyblivým víkem, na řetízcích, do které se vkládají žhavé uhlíky a sype se vonné kadidlo. Kouření kadidla na počest Božství bylo zavedeno od starověku; a proto kadidelnice před ikonami a jinými posvátnými předměty vyjadřuje úctu k nim ze strany celebrantů; a pálení kadidla přítomnými znamená milost Ducha svatého na nich a dává jim správný obraz jejich modliteb k Bohu, který by měl být vůní duchovní vůně.
Když jsme organizovali obřad uctívání pro první uměle vytvořený chrám Jména Božího na zemi – Tabernacle of Svědectví – pak mezi jeho posvátným náčiním, které Mojžíšovi naznačil sám Bůh, měla být postavena zlatá lampa podle nebeského příkladu. "Udělej si lampu ze zlata, čistě vyřezávanou," řekl Bůh, "a udělej jejích sedm světel a postav ta světla, a budou svítit z jedné její tváře: pohleď a udělej ji podle obrazu, který se ti ukázal na hoře." Od té doby se zapalování oleje v lampách nebo svíček v lampách stalo nepostradatelnou součástí bohoslužby, jako výraz úcty a lásky k Bohu a duchovního triumfu modlících se. Šalomoun tedy postavil nádherný chrám v Jeruzalémě a umístil deset vzácných lamp do svatyně před vchodem do svatyně svatých. Na svátek stánků, zvláště slavnostní a radostný mezi Židy, osvětlili chrám a oltář mnoha lampami, stejně jako později, když slavili svátek Obnovy chrámu, umístili kolem obnoveného oltáře četné lampy.
Novozákonní církev, dědička zbožných obřadů Starého zákona, téměř od samého počátku zavedla do bohoslužeb používání lamp. Je známo, že i za apoštolů se bohoslužby konaly s mnoha svícemi, a ty se nepoužívaly ani tak z nouze v přirozeném světle, ale aby ukázaly Kristovo světlo, které osvětlovalo svět, který ležel ve tmě, neboť sám Kristus přirovnal své učení se světlem zářícím ve tmě nebo s lampou umístěnou na svícnu, aby ten, kdo vstoupí, viděl světlo.
"Nikdy nekonáme bohoslužby bez lamp," říká Tertullianus, "ale nepoužíváme je k rozptýlení temnoty noci, protože naše liturgie se slaví za denního světla; ale abychom skrze ně zobrazili Krista, nestvořené Světlo, bez kterého bychom bloudili temnotou i v poledne." Bez ohledu na to žalostná situace primitivní církve během prvních 3 století našeho letopočtu nutila křesťany z nutnosti uchýlit se k hmotnému osvětlení svých modlitebních míst. Bedlivě sledováni a krutě pronásledováni pohany ve svých domovech se museli uchýlit k bohoslužbám do skrytých a odlehlých míst, totiž: do žalářů a jeskyní, kde jen umělé světlo mohlo nahradit jejich nedostatek denního světla. V římských katakombách (lomech), z nichž některé se dochovaly dodnes v podobě, v jaké byly za dob primitivní církve, se dodnes dochovaly stopy osvětlení, které pionýrští křesťané používali při svých bohoslužbách.
Existuje mnoho svítidel dvojího typu: některé, jak lze odhadnout z jejich tvaru, byly pravděpodobně umístěny v malých výklencích nebo na výstupcích stěn, nalezených v různých vzdálenostech po celé délce průchodu vedoucího do katakomb; a další, jak je patrné, byly zavěšeny nad hroby mučedníků, kde se konaly bohoslužby. Většina z nich je hliněných, ale najdou se i bronzové a dokonce i stříbrné. Jejich obvyklou postavou je loď, běžně používaný symbol tehdejší církve; zvenčí jsou některé pokryty různými aplikovanými dekoracemi, znázorňujícími i symboly, jako je holubice, beránek, ryba (symbol apoštolství), palmová ratolest, věnec atd. Na některých se nacházejí počáteční písmena Spasitelova jména I.X.