Slovo Proskomedia ve skutečnosti znamená dar nebo oběť, zde však ještě neznamená úplné nabízení darů jako oběť Bohu, ale pouze jejich předběžnou přípravu na tuto oběť.
V dávných dobách si všichni věřící, králové nevyjímaje, kteří šli naslouchat liturgii, s sebou obvykle přinášeli jako oběť chléb a víno, jako druhy určené k posvátným obřadům, ale stejně jako k vykonávání svatých tajemství se vyžadoval pouze chléb, a mnozí byli přinášeni, poté, po výběru toho nejlepšího z nich, k vyndání takzvaného beránka, zbytek se pak používal k spravedlivému zalití, jako při zapáleném vínu. šlechtici a bohatí muži obojího pohlaví se nestyděli sloužit chudým bratřím. - Stalo se tak na základě toho, že chléb a víno používané v Proskomedii jako materiál pro přípravu svatých tajemství zůstaly až do doby, kdy měly být proměněny v tělo a krev Kristovu - pouze chléb a víno, tedy obrazy oběti nebo daru Bohu.
Počínání Proskomedia zobrazuje jak Narození Krista (hvězda, klanění tří králů atd.), tak jeho následné utrpení; proto se ty čtené během jejího Proroctví, předobrazy atd. vztahují k těmto událostem.
Aby mohl začít Proskomedia, kněz se nejprve připraví takto: modlí se před Královskými dveřmi; aplikováno na obrazy Spasitele a Matky Boží; sklání hlavu před Pánem a žádá o milost, aby mu byla seslána shůry k vykonání Velké svátosti; žádá přítomné o odpuštění svých hříchů a jejich modlitby za něj a při vstupu na oltář se třikrát pokloní před Svatým stolem (trůnem), políbí evangelium, které zobrazuje samotného Krista a stůl jako trůn Jeho panství. Potom si oblékne posvátné šaty, to znamená, že když začne vykonávat svátost, zjevně se jako služebník Boží oddělí od ostatních lidí a zcela se oddá službě Bohu. Na závěr si umyje ruce na znamení duchovního omytí, očistí ho od veškeré světské špíny, a poté přistoupí k oltáři a pronese tropár Velkého pátku jako vyznání skutečných Kristových utrpení a jejich požehnaných plodů v díle vykoupení.
Vezme jednu z pěti profor a udělá na ní kopii znamení kříže s trojnásobnou výslovností slov: na památku Pána Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista ji obřízne ze všech čtyř stran, přičemž s každou kopií říká prorocká slova: Jako ovce vedená na porážku atd., a vyndává profóru (která má uprostřed, měkkou část, měkkou část Beránka, položí na Patenu a přeřízne ji křížem, přičemž kopím probodne pravou stranu Beránka. Zároveň nalije do poháru víno rozpuštěné s vodou.
Všechny tyto akce současně zobrazují Narození i Smrt Spasitele, protože Jeho Narození bylo již přípravou na smrt za hříchy světa. Stejně tak i samotný oltář, na kterém se během Proskomedia připravují dárky, má různé významy: ve vztahu k Vánocům označuje betlém; Pokud jde o smrt, zobrazuje Golgotu.
Having prepared the Lamb, the priest takes the second prosphora and takes out a part from it in honor and memory of the Most Blessed Virgin Mary, asking Her that through Her prayers the Lord will accept this sacrifice and places this part on the paten on the right side of the Lamb. 9 parts are taken out of the third prosphora, in honor of: the Forerunners, Prophets, Apostles, Saints, Martyrs and Martyrs, Holy Unmercenaries and all Saints, as well as in honor of St. John Chrysostom, or Basil the Great, depending on whose liturgy is being celebrated. From the fourth prosphora a portion is taken for the welfare of: the Synod and the spiritual Hierarchy, the Sovereign and the Reigning House and all Orthodox Christians. A konečně - od pátého - pro spočinutí všech, kteří zemřeli ve víře. Through this, the Lamb, reclining on the paten in the middle of all the taken out parts, appears, as it were, surrounded by the entire army of heaven and earth.
Poté kněz vezme hvězdu a navoní ji přes kadidelnici, položí ji na paténu na vršek darů, čímž znázorní hvězdu stojící nad betlémem, a pak paténu s hvězdou i kalich přikryje speciálními přikrývkami (také parfémovanými) a na obě přiloží takzvaný vzduch. Tím vším vykresluje, že Božská síla vtěleného Spasitele, i když byla před časem svědectví o Něm hlasem z nebe skryta pod rouchem z těla, přesto v Něm neustále a nezcizitelně existovala.
Výsledkem je, že kněz během těchto přikrývek pronáší slova: Pán kraloval v kráse, oděn krásou atd.
Po takto připravených darech je kněz třikrát uctivě kyní, čímž zobrazuje uctívání a dary novorozenému Spasiteli od mudrců, kteří přinesli myrhu a kadidlo; stejně jako ty posmrtné vůně, které byly přineseny do hrobu nositele myrhy.
Po tom všem pronese kněz modlitbu, která tvoří hlavní význam Proskomedia neboli předávání darů jako oběti Bohu, v níž prosí Boha Otce, který dal věřícím najíst Nebeský chléb – svého Syna, aby tyto nabízené dary požehnal a přijal je na svůj Přednebeský oltář.
Poté následuje propuštění, tedy závěr této části bohoslužby, během níž jáhen pálí kadidlo na oltáři a v celém kostele, čímž dává najevo, že milost Ducha svatého je tajemně vylita na všechny přítomné s vírou a Pán je připraven přijmout jejich modlitby jako kadidelnice před Ním.
Během slavení Proskomedia na oltáři se na kůru čtou hodiny (3. a 6.), které se skládají z některých dojemných žalmů prorokovaných o Spasiteli a modliteb vztahujících se k Němu, Přesvaté Bohorodici a Svatým toho dne. Pozorné naslouchání této četbě může sloužit jako nejlepší prostředek k přípravě nálady duše každého věřícího na náležitou pozornost a úctu během Tajemství božské liturgie; a stejně jako starověká slova proroků připravovala víru lidí v přicházejícího Vykupitele, tak připravují pocity těch, kdo se modlí na rozjímání o velké svátosti nekrvavé oběti! A že je tato příprava nezbytná, o tom nás ujišťují slova Božího Milého, který řekl: „Než se pomodlíš, připrav se a nebuď jako člověk, který pokouší Pána“ (Sir. 18:23).
Tato modlitba dostala název hodin podle toho, že podle pravidel svatých apoštolů (kniha 8, kapitola 34; se mělo modlit: ráno (tj. v 1. hodinu dne); ve třetí hodině dne; v šestou; v devátou, večer a při zakokrhání smyčky (tj. kohouta, kterého dodržuje starověký) během tohoto dne jako první kohout obyvatelé pouště, kteří navíc i v mezidobí mezi těmito modlitbami četli jim odpovídající žalmy, což se nazývá mezihodina Ale protože to laici kvůli svým společenským povinnostem nemohli ve vší přísnosti splnit, církev rozhodla: První hodina by měla být přidána k matinám, končit svítáním před třetí a šestou vesnickou hodinou.
V předvečer dnů Narození Krista a Zjevení Páně se tyto hodiny nazývají Královské, protože k jejich obsahu je přidáno slavnostní vyslovování podrobného královského titulu a panovníkovi a celému královskému rodu se prohlašuje mnoho let.