V modlitbě Páně jsme my, děti, prosili Nebeského Otce o vše, co jsme potřebovali pro prosperující život; jen každý žádal o všechno, ne pro sebe samotného, ale pro nás všechny; Řekli Bohu takto: Dej nám chléb, který potřebujeme; odpusť nám naše hříchy; nepřiveď nás do neštěstí. Ale každý z nás, děti, má své zvláštní potřeby, nemůžeme tedy požádat Boha, aby každému z nás pomohl s tím, co potřebujeme? To je samozřejmě také možné; Bůh nás miluje tak moc, že každému dovoluje, aby Ho požádal o tu či onu laskavost. A dokonce, čím častěji předstupujeme před Boží tvář, čím více vyjadřujeme své potřeby Bohu, tím více nám Bůh prokazuje jistá milosrdenství. Bůh miluje, děti, když ráno, ještě před začátkem našich každodenních záležitostí, stojíme před Ním a říkáme Mu vše, co potřebujeme; pak nás od samého počátku dne bere pod svou zvláštní péči a poskytuje nám pomoc a ochranu v každé obtížné záležitosti a v každém nebezpečném případě života.
A vy, děti, ač jste žily trochu ve světě, už víte, jak těžké je konat dobré skutky, víte také, že člověk je od přírody tak slabý, že bez Boží pomoci nemůže žít šťastně a šťastně, nejen den, ale ani hodinu, ani minutu. Každý z nás má navíc zlého neviditelného nepřítele – ďábla, který jen ví, co nás má přemluvit ke zlým skutkům, aby nás navždy zničil a připravil o věčnou blaženost, kterou Spasitel svým utrpením připravil v nebi všem dobrým a zbožným lidem. A nikdo nám, dětem, kromě Boha nemůže být věrným pomocníkem v boji s ďáblem: Bůh nás stvořil, stará se o děti a je připraven nám pomoci v každém dobrém skutku; potřebujeme jen věřit v Boha, doufat v jeho milosrdenství a lásku k nám hříšníkům, děkovat Mu a oslavovat ho za všechna milosrdenství, která od Něho dostáváme. V modlitbě, kterou nám svatá církev ustanovila k rannímu čtení, to vše vyjadřuje každý z nás Bohu. Křižte se, děti, a řekněte se mnou svou ranní modlitbu v konverzačním jazyce, kterému rozumíme:
Pane, milovník lidstva! Vstávám ze spánku, spěchám k Tobě a snažím se konat Tvé skutky s Tvým milosrdenstvím a modlím se k Tobě, pomáhej mi vždy a v každé záležitosti, vysvoboď mě od pozemského neštěstí a od ďáblovy pomoci zlu, zachraň mě a doveď mě do svého věčného království. Protože jsi můj Stvořitel, správce a Dárce všeho dobra, všechna má naděje je v Tobě a oslavuji Tě nyní, vždy a navždy. Opravdu ano.
V této modlitbě jsme Boha nazvali Pánem Milovníkem lidstva, tedy Pánem, který je milosrdný, laskavý, který nás všechny miluje, který nám, svým služebníkům, neodepře nic pro nás potřebného a užitečného. Slovy: Spěchám k Tobě a snažím se konat Tvé skutky s Tvým milosrdenstvím, říkáme Bohu, že žádáme Jeho pomoc o dobré skutky, zároveň se snažíme vlastní silou žít tak, jak nám přikázal; Nemyslíme si, že jakmile Boha požádáme o pomoc v modlitbě, dobré skutky se stanou samy od sebe, bez naší práce. Bůh pomáhá člověku, když se s něčím nedokáže vyrovnat vlastními silami, ale i během Božích námahy člověk vždy potřebuje Boží pomoc v každé záležitosti. Bůh slíbil, že dá tuto pomoc člověku, když ho o to v srdečné modlitbě požádá, proto se dále říká: Modlím se k Tobě, což znamená: Prosím Tě o pomoc, protože jsi mi dovolil, abych Tě požádal, když sám se vší snahou nemohu udělat něco dobrého.
A v čem přesně člověk potřebuje Boží pomoc, to vyjadřujeme Bohu v ranní modlitbě takto: vysvoboď mě od pozemského neštěstí, tedy od různých pozemských potíží, jako jsou nemoci, smrt blízkých příbuzných, požáry, urážky, útoky na nás ze strany zlých lidí a další věci, které na nás často nezávisí a které sami ze sebe nedokážeme odstranit. Vysvoboď mě od ďáblovy pomoci pro zlo, protože ďábel mě různými lstivými návrhy přitahuje od dobrých ke špatným skutkům a tak mě může navždy zničit, to znamená připravit mě o Tvé věčné Království. Ty sám, Milovník lidstva, zachraň mě svou neviditelnou a silnou rukou, pomoz mi nepodléhat lstivým pokušením ducha zla a přiveď mě do svého věčného Království, neposkvrněného zlými skutky. Slovy modlitby: protože jsi můj Stvořitel, správce a Dárce všeho dobra, vyjadřujeme Bohu, proč Ho prosíme o pomoc a doufáme, že ji obdržíme.
Bůh jako Stvořitel přece ví, s čím potřebujeme Jeho pomoc, co dobrého můžeme udělat sami a co nemůžeme, a jako starostlivý správce nám pomůže, když je potřeba. Každý z nás musí pouze s nadějí na Boží milosrdenství prosit Boha o pomoc a oslavovat Jeho nekonečné milosrdenství vůči nám hříšníkům. Na konci modlitby vyjadřujeme Bohu takto: všechna má naděje je v Tobě a oslavuji Tě nyní, vždy a navždy.
V kostele se ranní modlitba čte jinak než v mluvené řeči. Slova modlitby: Mistře milovníka lidstva se říkají církevním způsobem: Mistře milence lidstva. Vstal jsem ze spánku, spěchám k tobě jako církev; vstal jsem ze spánku a přiběhl jsem. Snažím se konat Tvá díla s Tvým milosrdenstvím církevně: Tvým milosrdenstvím usiluji o Tvé skutky. Modlím se v kostele, kde je napsáno: Modlím se. (Opakujte s dětmi první část ranní modlitby.) Pomáhejte mi vždy a v každé záležitosti v Církvi: pomáhejte mi vždy, ve všech věcech. Vysvoboď mě od pozemského neštěstí, církevně řečeno: vysvoboď mě ode všech světských zlých věcí. V kostele se říká ďábelská pomoc zlu: ďáblův spěch. (Opakování druhé části.) Jelikož jsi můj Stvořitel, správce a Dárce všeho dobra, v církvi se říká: Jsi můj Stvořitel a Poskytovatel a Dárce všeho dobra. Veškerá má naděje v Církev je v Tobě: veškerá má naděje je v Tobě. A oslavuji Tě nyní a vždy a navždy. Skutečně to platí způsobem církve: Posílám ti slávu nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Jak prosíme Boha o vše, co potřebujeme v modlitbě Otčenáš? Je možné, abychom Boha prosili každý sám za sebe? Kdy nám Bůh ve všem pomáhá? Co bychom měli udělat ráno, než začne život? Proč potřebujeme Boží pomoc? Jak můžeme děkovat Bohu, že nám ve všem pomáhá?
Co vyjadřujeme Bohu v ranní modlitbě? Proč nazýváme Boha Pánem a Milovníkem lidstva? Proč říkáme Bohu, že se snažíme konat Jeho skutky? Proč říkáme: Modlím se k tobě? Co znamená pozemské neštěstí? Co je pod ďáblovou pomocí? Proč nazýváme Boha Stvořitelem a Správcem? Proč oslavujeme Boha? - Opakujte vše, o co Boha prosíme v ranní modlitbě. Zní tato modlitba tak církevně? Jaká slova se vyslovují církevním způsobem pouze se změněnou koncovkou slova a která slova se říkají úplně jinak než v hovorové řeči? (Zapamatování ranní modlitby v církevní slovanštině by mělo probíhat po částech.)