Tak jako první pravdy víry, říká jedna světice, zapsané na Boží příkaz do svitku posvátné knihy, zachovaly nesmazatelné a nepoškozené všechny přísliby o seslání Božího Syna do světa, dokud nepřišel konec léta: tak se Nejsvětější Panna rozhodla uchovat v hloubi svého srdce tajemství Zvěstování, tajemství skryté po staletí a tajné budování mysli anděla lidí. Proto se jí pro důstojnost Její skromnosti říká Svitek, je v něm napsáno Slovo!
Mezitím archandělova zmínka o nečekaném těhotenství její milované příbuzné, svaté Alžběty, podle výpočtu času, v těsném spojení s úžasnou otupělostí během bohoslužby jejího manžela Zachariáše, vzbudila v Milosti Vznešené k ní tak silné sympatie, že se ona, pohnuta vroucí rodinnou láskou a více vedena do země Ducha Svatého, rozhodla okamžitě jít do země Ducha Svatého. Iutu (nebo Iette), kde žili Zachariáš a Alžběta.
Po přemýšlení o plánu své cesty se Svatá Panna spěšně vydala na cestu sama, protože Josef byl v té době mimo Nazaret při své tesařské práci.
Když se Nejsvětější přiblížila k městu a představila si upřímnost radostného setkání, byla si zároveň jistá, že Její velké tajemství, jako nikomu neznámé, zůstane nedotknutelné a že během tohoto setkání se o něm nebude mluvit, tím méně se stane něco zvláštního. Ale v rozporu s tímto očekáváním připravil Pán pro své moudré záměry právě na tomto setkání, jak pro svou Matku, tak pro Alžbětu, novou, mimořádnou událost, aby je oba odměnil svým významem pro jejich svatou věrnost Jemu. Brzy se před Nejčistší Pannou objevilo město Iuta v rozlehlém horském údolí, rozprostřeném na nižším svahu Judských hor a ponořeném do zeleně hojných zahrad; dále na úbočí hory zářil pramen Neffo, na jehož březích byly bílé stěny plotu obklopujícího domy po sobě jdoucích kněží, a nakonec se poblíž pramene a cesty začal vynořovat vysoký dům Zachariáše a Alžběty, před jehož vchodem stál mohutný platan, přívětivě rozprostírající své stinné větve.
Svatá Panna zrychlila kroky a s radostně tlukoucím srdcem se přiblížila k cíli své cesty. Spěšně vstoupila na nádvoří, byla ještě daleko od mohutné klenuté verandy, uvědomila si, že neočekávanost setkání může Alžbětu vyděsit, a proto ji chtěla před sebou varovat, začala ji hlasitě a zdálky zdravit. Jaký byl však její úžas, když po Svých prvních upřímných výkřikech Alžběta, která zaslechla Mariin hlas, jí slavnostně vyšla vstříc a uklonila se u Jejích nohou a začala Ji uctivě zdravit, ne jako její milovaný a prostý příbuzný, ale jako vznešená Osoba, která ji milostivě poctila Svou návštěvou; a když místo neobřadných a srdečných slov pozdravu, na která se Nejsvětější Panna tak radostně připravila, začala před ní slavnostně pronášet inspirované proslovy, plné uctivého potěšení a hluboké úcty.
Mariino překvapení ještě zesílilo, když, vzata z kolen do Alžbětinovy náruče, s radostným rozechvěním a viditelným vzrušením zvolala: Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný je plod Tvého lůna! A kde to mám získat, aby ke mně přišla Matka mého Pána? Blahoslavená, která má víru, neboť se splní, co jí řekl Pán! (Lukáš 1:42–45). Tato slova ohromila Vznešenou nejvíce ze všech a přiměla Ji přemýšlet o jejich důvodu a významu. Její jasná mysl chápala všechny okolnosti této mimořádné události: Pospíchala ke své milované sestře s příbuzenskou nevinností a upřímností, daleko od všech obřadních a slavnostních; Její srdce, plné vroucího citu a starostí o situaci obou příbuzných, jim dlouho a v nepřítomnosti připravovalo radostné blahopřání k milostivému znamení Božího milosrdenství nad nimi a živilo skrytou naději, že v nich vzbudí ještě větší lásku k Bohu a naději jak na šťastný výsledek Alžbětina těhotenství, tak na navrácení daru řeči Zachariášovi.
Kráčela k nim, neustále s nimi v duchu mluvila a říkala jako apoštol Pavel: Toužím tě vidět, abych ti dal nějaký duchovní dar, a abys byl v tobě utěšen společnou vírou, tvou i mou (Řím. 1:11-13) - a najednou místo všech těchto upřímných a upřímných slov a rozhovorů, tak obvyklých u Alžbětiny uctivého setkání, teď takové? taková prorocká a zjevně vycházející shora, inspirací, slovy? Ale Nejsvětější Matka Boží si ve své pokoře neuvědomila, že když vstoupila za plot tohoto domu a pronesla zde jen několik slov, naplnila již přítomností svého Příbytku milostí Ducha svatého jak místo, tak i dům samotný, i všechny, kdo v něm bydlí! A že tato milost byla důvodem všech činů, které Ji překvapily.
Další vysvětlení Alžběty ukázala, že síla této milosti se projevila především na jejím děťátku, které ještě nevidělo jediný předmět svým smyslovýma očima a ani si neuvědomovalo svou vlastní existenci, už znalo a cítilo přístup Nejčistší Panny, která nesla Pána, a svým radostným poskakováním v lůně Matky ji učil o vysoké důstojnosti blažené návštěvy! Stejně jako při východu všeoživujícího slunce se vše, co je schopné života, setkává a vítá luxusní svítidlo; tak i zde se zjevením duchovního Slunce, Východu shůry, svatého děťátka, které mělo být podle proroctví naplněno Duchem svatým v lůně Matky a poté mělo být předchůdcem, v temnotě světa, tohoto Světla, jako první pocítilo Jeho životodárnou moc a radostným skokem započalo svou velkou službu, ukazující Slunce na svět!
Jakmile se hlas tvého pozdravu dotkl mých uší, řekla Alžběta Nejsvětější Panně, cítila jsem, že dítě v mém lůně radostně poskočilo; osvícen tímto pocitem a zároveň osvícený shůry, viděl jsem před Tebou Tvou důstojnost a svou bezvýznamnost, povznesenou k blaženosti nošení Věčného Slova Nebeského Otce! Nenalezl jsem v sobě nic, čím bych si zasloužil poctu Tvé návštěvy, uctivě jsem se sklonil před Tvou bezmeznou velikostí a pokorou, v důsledku čehož jsi, postavený nad všechny nebeské síly, přišel ke svému pozemskému služebníkovi, který by měl jako první spěchat, aby Ti prokázal důstojné uctívání. A kde to beru: může ke mně přijít Matka mého Pána? Nyní na Tebe hledím s úctou, Boží vyvolenou, ne jako svou příbuznou, ale jako Matku mého Pána! Nevidím v Tobě prostou dceru Joachima a Anny, ale Pannu Marii, Bohem vyvýšenou do nedosažitelné výše - být Jeho Matkou! A jaká čest, jaká radost pro mě! Mohl jsem vůbec očekávat takové štěstí?
Mohl bych doufat, že ke mně přijde Ten, který nese Nositele všech věcí, a že budu první mezi lidmi, kdo pozdraví Matku Boží? Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný je plod tvého lůna! Jen Tvůj Syn a Tvá nepochopitelná pokora Tě mohli přimět, abys mě poctil svou návštěvou a prospěl jak dítěti, které jsem nosila, tak celému mému domu tím, že na nás vyliješ dary Ducha svatého!