2) Půjde-li člověk svou cestou a ponese s sebou tento sen, Tvou svatou modlitbu, v čistotě a s čistou pílí, bude zachráněn a omilostněn před hromem a válkou a bouřemi, zlým a zlým duchem a silami ďábla; Ďábel se toho člověka nedotkne.
3) Jestliže někdo, služebník Boží nebo otrok, půjde do lesa za prací a za každou myšlenkou a nese s sebou tento sen, Tvou svatou modlitbu, v čistotě a s pílí, a ten člověk bude zachráněn a bude mít slitování z lesa, od plazícího se plaza a od každého nečistého ducha; a ten člověk, služebník Boží, jmenovaný, nemůže být uštknut hadem.
4) Pokud někdo půjde k vodě, služebník Boží, který se jmenuje, a nese tento sen, vaši svatou modlitbu, s ním v čistotě a s pílí, a tato osoba, služebník Boží, který se jmenuje, bude zachráněn a omilostněn před mořskou bouří a před ďáblovou posedlostí, démonickým střílením a nebude se moci utopit ve vodě a neutopí svůj současný život, dokud moře neutopí.
5) Jde-li někdo, služebník Boží jménem, před krále nebo před správce nebo místodržitele, a to je sen. Nosí s sebou v čistotě Tvou svatou modlitbu a ten člověk bude zachráněn od zbytečné smrti a od každého zlého člověka, od protivníka a od nemilosrdného soudce, a žádný soudce proti tomu člověku, služebník Boží, nemůže klidně sedět, ale bude stát na nohou a bude tichý, tichý a pokorný v srdci a bude s ním mluvit tiše, jako otec s dítětem; a ten člověk stojí v rozsudku a nebude se mýlit, ale vždy bude mít pravdu.
6) Jestliže se někdo poprvé nebo podruhé ožení a ponese s sebou tuto svatou modlitbu v čistotě, s čistotou a pílí, bude zachráněn a omilostněn z moci ďábla a nebude se k němu přibližovat ani se ho nedotkne potrhlý a zlý člověk.
7) Je-li manželka těhotná a nemůže porodit dítě nebo je v nemoci, a tento sen, Tvou svatou modlitbu, přečti si přes ni třikrát a dej jí to přes hlavu, a já jí odpustím a bez bolesti z odpuštění bude zdravá.
8) Je-li v domě někdo, kdo je smělý, služebník Boží, který se jmenuje, má nějakou zlou nemoc nebo nemá spánek, a tento sen, Tvá svatá modlitba, je nad ním třikrát přečten a dá se mu přes hlavu, jako dítě, jako velké, služebník Boží, který se jmenuje, a ten člověk bude zachráněn od každé zlé a padající nemoci a smrti a bude pro něj snadný konec a spánek na zemi, bude pro něj snadný konec, věky, Amen.
9) Jestliže někdo z tohoto dočasného světla, služebník Boží nebo služebník Boží, pojmenovaný po něm, odpočívá, z tohoto dočasného světla jde do budoucího a nekonečného života, do věčného a nekonečného života, po smrti svého duchovního otce k němu nepřijde služebník Boží nebo otrok a tato tvá svatá modlitba by měla být přečtena, když je nad ním třikrát přečten a umístěn nad jeho tělem nad jeho duší, pak tento sen umírá, umírá modlitbu, dej s ním do rakve a pohřbívej, do země a peklo tu duši nepřijme, ale setkají se s ním andělé, cherubíni a serafové a všechny nebeské mocnosti a ponesou ho na pravici trůnu slávy Boží.
2) Pokud člověk vstoupí do svého prvního a druhého manželství a ponese s sebou tento sen, Tvou svatou modlitbu, v čistotě, a ten člověk bude zachráněn a omilostněn před zbytečnou smrtí a před každým zlým člověkem, nepřítelem a protivníkem a od nepřítele; žádné železo nemůže zranit a v bitvě nezabije.
První zaslíbení se týká domu toho, kdo zapisuje a dodržuje tento „sen“: „Duch svatý bude odpočívat v tom domě“. To slibuje skutečně lstivý kompilátor „The Dream“; ale to nám neříká slovo Boží, podle kterého jsme my, pravoslavní křesťané, povinni řídit cestu svého života. Co má světlo společného s tmou (2. Korintským 6:14)? Osvíceni světlem pravé Kristovy nauky následujme toto Světlo a netupme se jako nerozumné stádo za vůdcem, za bezejmenným sestavovatelem negramotných, rouhačských a dokonce kacířských, jak uvidíme při dalším rozboru „Snu Matky Boží“, který mohl ve své době sestavit pouze dnešní fanatik, ignorant, nevědomý genus odpadlíky pravoslavné církve, ti, kteří žízní a snaží se všemi možnými způsoby nalákat k sobě, do své imaginární bezelstné „církve“ - církevníky, nebo jak nás nazývají Nikoniáni. Oni sami umírají a chtějí nás zničit. Ale ať to není! Pravé zaslíbení Spasitele církvi, kterou založil, není falešné: brány pekla ji nepřemohou (Mt 16:18).
Duch svatý nebude přebývat v domě, ale v nás samotných, pokud jsme toho hodni, může přebývat Duch Boží. Což nevíte, píše apoštol Pavel křesťanům korintské církve, že vy jste Boží chrám a že ve vás přebývá Duch Boží (1. Korintským 3:16)? Kdo je toho hoden, aby v něm přebýval Duch svatý? Samozřejmě ne ten, kdo bude číst a ctít fiktivní, absurdní „Sen Panny Marie!“ Svatý apoštol v téže epištole na to odpovídá takto: přilněte k Pánu; s Pánem je jeden duch (1. Korintským 6:17). A vy, pošetilci, jako kdysi byli Galatští, kteří si představují, že dostanete spasení a milost čtením a dodržováním notoricky známého „Snu“, řekněte mi, kdo jste oklamali, není podřídit se pravdám (Galatským 3:1). Nebo nevíte, že nespravedliví nezdědí království Boží (1. Korintským 6:9)? Ale právě vy se snažíte vstoupit do království nebeského! Snažíte se do něj vstoupit oklikou a snadným způsobem a zapomínáte na slova Spasitele, že „těsná je brána a úzká je cesta, která vede k životu“ (Matouš 7:14), a že „království nebeské je vzato násilím a ti, kdo se nutí, je berou“ (Matouš 11:12).
Druhý slib sestavovatele „Snu“ mu dává význam spiknutí nebo slibu, který samozřejmě utěšuje a těší nerozumné čtenáře této falešné legendy, zde rouhačsky nazývané „svatá modlitba“. Kristův kříž je neporazitelná zbraň a nejlepší ochrana křesťana proti všem potížím a zlým duchům, kteří zmizí před znamením kříže a jsou poraženi mocí našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista ukřižovaného na kříži – jako by smeteni, zapomenuti a zničeni. Dává přednost hloupému „listu“, který je podle pověrčivého mínění čtenářů „Snu“ umístěn nad Kristovým křížem... Není to rouhání? Není to výmysl falešné mysli, která lstivě šíří sítě, aby lapila nemluvňata víry a odvrátila je, děti Církve, od jediné pravé Církve Kristovy?
Třetí příslib dělá z The Dream ještě více lidové spiknutí. Taková spiknutí zůstala mezi naším prostým lidem z dob dávno minulých, kdy ruský lid, ještě jen nově osvícený svatým křtem, nestihl starce úplně odložit; přimíchali svou dřívější pohanskou víru do křesťanské víry, která byla špatně asimilována, a ve svém obnoveném životě projevovali dvojí víru a pověru, proti níž naši staří svatí ve svých kázáních, učeních, slovech a poselstvích bojovali zbraní slova Božího. Pověrčivá víra v ochranu a pomoc před spiknutími je pozůstatkem pohanství, kterého by bylo načase, abychom my, pravoslavní křesťané, dávno opustili, nechceme-li být křesťany pouze jménem a ne skutky.
Čtvrtý slib dává „Snu“ stejný význam jako třetí. Pouze nevědomá pověra se může živit těmito falešnými, klamnými sliby, které nemají smysl ani věrohodnost. My, křesťané, bychom neměli důvěřovat pomyslné síle takových spiknutí, ale spoléhat se na vůli Boží, protože bez vůle našeho nebeského Otce nám z hlavy nespadne jediný vlas. Naopak, čtenáři a horliví čtenáři „Snu“, kteří důvěřují takovým pověrčivým legendám, lze podle Spasitelových slov přirovnat k pošetilému muži, který postavil svůj chrám na polární lišce (Mt 7:26).
Pátý slib je zjevná absurdita, která se ovšem nikdy v životě nenaplní. Zdá se, že každý z pověrčivých čtenářů „Snu“ se mohl nejednou v životě jasně a hmatatelně přesvědčit o zbytečnosti a absurdnosti tohoto slibu, a můžeme se jen právem divit, jak lidé takovým bájím nadále věří a ještě se nenechají odradit od jejich lží a nestydatých podvodů, určených pouze pro důvěřivost prostého lidu.