Výklady žalmu 40:
Na závěr žalm k Davidovi.
Blahoslavený chudý a ubohý; v den krutosti ho Hospodin vysvobodí. Kéž ho Hospodin ochraňuje a žije a kéž ho učiní požehnaným na zemi a nevydá ho do rukou jeho nepřátel. Kéž mu Pán pomůže na lůžku jeho nemoci: všechny jeho lži jsi proměnil v jeho nemoc. Az reh: Pane, smiluj se nade mnou, uzdrav mou duši, neboť jsem zhřešil. Moji nepřátelé proti mně rozhodli zle: kdy jeho jméno zemře a zahyne? A když vešel, viděl, že nadarmo mluví srdce své, shromažďuje pro sebe nepravost, vyšel a mluvil srdce své společně. Všichni moji nepřátelé si proti mně šeptají a smýšlejí o mně zlé. Vložil jsi na mě slovo přestoupení: jídlo a spánek tě nezpůsobí znovu vstát? Neboť muž mého světa, jemuž jsem doufal, jedlík mého chleba, přivede na mě klopýtnutí. Ale ty, Pane, smiluj se nade mnou a pozvedni mě a odplať jim. V tomto poznání, protože jsi mě chtěl, protože můj nepřítel se ze mě nebude radovat. Pro mou laskavost jsi mě přijal a postavil jsi mě před sebe navěky. Požehnán buď Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky; buď, buď.
Въ коне́цъ, ѱало́мъ дв҃дꙋ, Бл҃же́нъ разꙋмѣва́ѧй на ни́ща и҆ ᲂу҆бо́га, въ де́нь лю́тъ и҆зба́витъ є҆го̀ гдⷭ҇ь. Гдⷭ҇ь да сохрани́тъ є҆го̀ и҆ живи́тъ є҆го̀, и҆ да ᲂу҆бл҃жи́тъ є҆го̀ на землѝ и҆ да не преда́стъ є҆гѡ̀ въ рꙋ́ки врагѡ́въ є҆гѡ̀. Гдⷭ҇ь да помо́жетъ є҆мꙋ̀ на ѻ҆дрѣ̀ болѣ́зни є҆гѡ̀: всѐ ло́же є҆гѡ̀ ѡ҆брати́лъ є҆сѝ въ болѣ̑зни є҆гѡ̀. А҆́зъ рѣ́хъ: гдⷭ҇и, поми́лꙋй мѧ̀, и҆сцѣлѝ дꙋ́шꙋ мою̀, ꙗ҆́кѡ согрѣши́хъ тѝ. Вразѝ моѝ рѣ́ша мнѣ̀ ѕла̑ѧ: когда̀ ᲂу҆́мретъ, и҆ поги́бнетъ и҆́мѧ є҆гѡ̀; И҆ вхожда́ше ви́дѣти, всꙋ́е глаго́лаше се́рдце є҆гѡ̀: собра̀ беззако́нїе себѣ̀, и҆схожда́ше во́нъ и҆ глаго́лаше вкꙋ́пѣ. На мѧ̀ шепта́хꙋ всѝ вразѝ моѝ, на мѧ̀ помышлѧ́хꙋ ѕла̑ѧ мнѣ̀. Сло́во законопрестꙋ́пное возложи́ша на мѧ̀: є҆да̀ спѧ́й не приложи́тъ воскреснꙋ́ти; И҆́бо человѣ́къ ми́ра моегѡ̀, на него́же ᲂу҆пова́хъ, ꙗ҆ды́й хлѣ́бы моѧ̑, возвели́чи на мѧ̀ запина́нїе. Ты́ же, гдⷭ҇и, поми́лꙋй мѧ̀ и҆ возста́ви мѧ̀, и҆ возда́мъ и҆̀мъ. Въ се́мъ позна́хъ, ꙗ҆́кѡ восхотѣ́лъ мѧ̀ є҆сѝ, ꙗ҆́кѡ не возра́дꙋетсѧ вра́гъ мо́й ѡ҆ мнѣ̀. Мене́ же за неѕло́бїе прїѧ́лъ, и҆ ᲂу҆тверди́лъ мѧ̀ є҆сѝ пред̾ тобо́ю въ вѣ́къ. Блгⷭ҇ве́нъ гдⷭ҇ь бг҃ъ і҆и҃левъ ѿ вѣ́ка и҆ до вѣ́ка: бꙋ́ди, бꙋ́ди.