"Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou!" - a stručně: "Pane, smiluj se!" od apoštolských dob byla dána křesťanům a bylo rozhodnuto, že to mají neustále hlásat, jak to dělají. Když to však dělá, jen velmi málo lidí ví, co to znamená: "Pane, smiluj se!" Proto pláčou nadarmo; Volají: „Pane, smiluj se!“, ale Pánovo milosrdenství nepřijímají, protože sami nevědí, co hledají.
Proto musíme vědět, o jaké milosrdenství se jedná od Pána Ježíše.
Který?! - Cokoli: vše, co potřebujeme v našem současném padlém stavu, je v Jeho pravé ruce. Neboť od chvíle, kdy se inkarnoval a stal se člověkem, od chvíle, kdy snášel takové vášně a skrze vylití své přesvaté Krve vykoupil člověka z rukou ďábla, od té doby se stal zvláštním způsobem Pánem a Vládcem lidské přirozenosti. Všechno naše se stalo v Jeho rukou.
Pán, ještě před inkarnací, od počátku, byl Pánem všech tvorů – viditelných i neviditelných – jako jejich Stvořitel a Stvořitel. Podle existence to tak je a bude - ale ne podle svobodné činnosti rozumných tvorů. Démoni a po nich lidé Ho nechtěli mít za Pána a Vládce – a odtrhli se od Něho, Pána všeho. Neboť všedobrý Bůh, který stvořil lidi a anděly jako autokraty a obdařil je rozumem, nechce tuto autokracii porušit a vládnout nad nimi silou, proti jejich vůli. Proto ty z nich, kteří chtějí být pod mocí a kontrolou Boha – nad těmi vládne a chrání ty, a ty, kteří nechtějí – je nechává, aby konali jejich vůli, jako autokraty. Když tedy Adam, sveden odpadlým ďáblem, sám se stal odpadlíkem od Boha a nechtěl poslouchat Jeho přikázání, Bůh ho ponechal jeho vůli, nechtěl nad ním vládnout.
Ale závistivý ďábel, který člověka na počátku oklamal, nepřestal ho dále klamat, dokud ho svou pošetilostí neudělal jako zvěř, bez smyslů a začal žít jako nerozumná zvířata.
Tehdy se nad ním slitoval nejmilosrdnější Bůh, ohnul nebesa, sestoupil na zem a stal se kvůli člověku člověkem, vykoupil ho svou nejčistší krví a zařídil mu spásnou cestu života: ve svatém evangeliu ukázal, jak se líbit Bohu, božským křtem ho oživil a znovu stvořil, nejčistším způsobem ustanovil v nebi, nejčistší a nejčistší mystérii, našel krátkou a nejčistší cestu. Bože. být neoddělitelný od člověka a člověk od Boha, aby už ďábel neměl v člověku místo. Ale ani po tomto stále nikoho nenutí, ale nechává každého napospas svému osudu, aby byl spasen tak, jak je mu nabízen, nebo aby zahynul. Tak to chodí: někteří jsou spaseni, jiní spasení zanedbávají – někteří z nich vůbec nevěří v evangelium a jiní věří, ale nežijí podle evangelia.
Ti křesťané, kteří se po tolika darech milosti, po tolika dobrých skutcích Božích nechali znovu svést ďáblem a působením světa a těla se odcizili Bohu a upadli pod jho otroctví hříchu a ďábla, konaje jeho vůli, ale ještě ne zcela necitliví, aby nepocítili, jak se zbavili, ale utrpěli sílu k otrokovi, který však pochopili toho, v Sami to nevidí - utíkají k Bohu a volají: „Pane, smiluj se“, aby se nad nimi nejmilosrdnější Pán slitoval a smiloval se nad nimi, aby je přijal jako marnotratného syna a znovu jim dal svou božskou milost a vrátil jim svobodu, aby od nynějška mohli žít Boží přikázání a dodržovat Boží přikázání.
Takže ti křesťané, kteří za tímto účelem volají: "Pane, smiluj se!" - jistě budou hodni Božího milosrdenství a obdrží milost, aby se osvobodili z otroctví hříchu a byli spaseni.
Ti, kteří vůbec nemají výše uvedené myšlenky a nejsou si vědomi bídy své situace a svého zotročení vůli těla a světským zvykům, a nemají ani čas přemýšlet o svém otroctví, ale bez takového cíle, pouze ze zvyku volají: "Pane, smiluj se!" - Jak mohou tito obdržet Boží milosrdenství, a zvláště tak úžasné a nezměrné milosrdenství? Pro takové lidi je lepší ji nepřijmout, než ji poté, co ji obdrží, znovu ztratit, protože by to byl dvojí hřích.
Vysvětlím vám to na příkladech. Představte si chudého a žebravého člověka, který chce dostat almužnu od některého z bohatých. Co říká, když přijde k boháčovi? - Nic než: "Smiluj se nade mnou!" Smiluj se nad mou chudobou a zlepši můj život.“ Nebo má někdo dluh a nemá prostředky na jeho splacení a chce se tohoto břemene zbavit, dospěje k rozhodnutí: prosit toho, komu je dlužen, aby mu dluh odpustil. Dochází k tomuto závěru – a co říká? Stejně: "Smiluj se nade mnou!" Slituj se nad mou chudobou a odpusť mi dluh, který ti dlužím." Stejně tak, když se někdo něčím provinil vůči druhému a chce od něj získat odpuštění, co udělá? Přichází k tomu, proti komu zhřešil, a říká: "Smiluj se nade mnou! Odpusť mi, co jsem proti tobě zhřešil."
Všichni takoví lidé vědí, co žádají a proč žádají, a dostávají podle žádosti podle okolností a to, co dostávají, používají ve svůj prospěch.
Nyní postavte na druhou stranu hříšníka, který je duchovně chudý a je zadlužen Bohu a mnohokrát ho urazil. Volá-li jako k Bohu: "Smiluj se nade mnou!" - a přitom nerozumí tomu, co říká a proč to říká, ani neví, co je to milosrdenství, které chce od Boha obdržet a proč je užitečné, ale prostě ze zvyku volá: "Pane, smiluj se!" - jak mu pak Bůh dá milost, když ani nedokáže rozpoznat, co dostal, a proto tomu nebude věnovat pozornost a zneužije to, nebo zničí a ještě více se stane hříšníkem?
Milosrdenství Boží není nic jiného než milost Ducha svatého, kterou musíme my, hříšníci, prosit od Boha a neustále k Němu volat: „Smiluj se nade mnou! Ukaž své milosrdenství, můj Pane, mně, hříšníkovi, v žalostném stavu, ve kterém se nacházím, a přijmi mě znovu do své milosti. Dej mi sílu a sílu v mém zlém pokušení, abych odolal pokušení. zvyky dej mi ducha rady, abych zmoudřel, vzpamatoval se a napravil se, dej mi ducha strachu, abych se tě bál urážet a plnil Tvá přikázání, dej mi ducha pokoje, abych zachoval svou duši klidnou, shromažďoval mě v čistotě, dej mi čistotu; ducha mírnosti, abych byl v jednání se svými křesťanskými bratry tichý a zdržel se hněvu, dej mi ducha pokory, abych o sobě neměl vysoké mínění a nebyl pyšný.“
Kdo ví a cítí, jak potřebné je vše, co bylo řečeno, a žádá o to nejmilosrdnějšího Boha, volá: "Pane, smiluj se!" - pravděpodobně dostane, oč prosí, a bude hoden Božího milosrdenství a Jeho milosti. Kdo však neví nic z toho, co jsme řekli, a jen ze zvyku volá: "Pane, smiluj se!" - neexistuje způsob, jak získat milost od Boha. Neboť již dříve obdržel od Boha mnoho milosrdenství, ale neznal to a neděkoval Bohu, že mu je dal. Dostal Boží milosrdenství, když byl stvořen a stal se člověkem; obdržel milost, když byl znovu stvořen ve křtu a stal se pravoslavným křesťanem; dostal milost, když se zbavil tolika potíží, duševních i fyzických, které v životě prožil; obdržel Boží milosrdenství pokaždé, když byl hoden účastnit se nejčistších tajemství; obdržel jsem Boží milosrdenství pokaždé, když jsem zhřešil před Bohem a rozčílil jsem ho svými hříchy, a nebyl jsem zničen a potrestán, jak se slušelo; Dostal jsem Boží milosrdenství, když jsem od Boha získal mnoho výhod, ale buď jsem si to neuvědomoval, nebo jsem to zapomněl.
Jak jinak může takový křesťan přijmout milosrdenství od Boha, když neví a necítí, že od Něj dostal tolik milosrdenství? A teď, i když zvolá: "Pane, smiluj se!" - neví, co říká, a vyslovuje tato slova bez jakéhokoli přemýšlení nebo účelu, pouze podle zvyku.
(Philokalia, sv. 5. str. 447-451)