Z poskvrněných rtů, z ohavného srdce, z jazyka nečistého, z duše poskvrněné, přijmi mou prosbu, Kriste můj, a nepohrdej mnou ani mými slovy, ani mými cestami, ani mou nestoudností. Dej mi, abych směle řekl to, po čem toužím, můj Kriste. Nebo spíš mě naučte, co bych měl dělat a říkat. Zhřešil jsem víc než ta hříšná žena, která, když se dozvěděla, kde bydlíš, koupila myrhu a odvážně přišla pomazat Tvé nohy, můj Bože, můj Mistr a můj Kristus. Jako jsi ji neodmítl, když se přiblížila ze svého srdce, ani, ó, slovo, nebuď naplněn odporem ke mně, ale dej mi své nohy, abych je sevřel a líbal a se záplavami slz, jako u nejvzácnější myrhy, se odvažuj je pomazat. Omyj mě mými slzami a očisť mě jimi, ó Slovo; odpusť i má přestoupení a odpusť mi. Ty znáš množství mých špatností, znáš také mé boláky a vidíš mé rány; ale také znáš mou víru a vidíš mé dobré úmysly a slyšíš mé vzdechy. Před tebou není nic skryto, můj Bože, můj Stvořitel, můj Vykupitel, ani slza, ani část kapky. Mé skutky ještě nebyly vykonány Tvé oči viděly a ve Tvé knize jsou zapsány i věci, které ještě nebyly vykonány. Pohleď na mou poníženost, viz můj olej, jak je veliký, a všechny mé hříchy mě zbaví, Bože všech; abych s čistým srdcem, chvějící se myslí a zkroušenou duší mohl mít účast na Tvých neposkvrněných a nejsvětějších Tajemstvích, jimiž všichni, kdo jedí a pijí v čistotě srdce, jsou oživeni a zbožštěni. Neboť ty, můj Mistře, jsi řekl: Každý, kdo jí mé Tělo a pije mou Krev, zůstává ve mně a já v něm. Pravdivé je každé slovo mého Mistra a Boha; neboť kdokoli má účast na božské a zbožšťující milosti, již není sám, ale s tebou, Kriste můj, třísluneční světlo, které osvěcuje svět. A abych nezůstal sám bez Tebe, Životodárce, svého Dechu, svého Života, svého Radování, Spásy světa, proto jsem se k Tobě přiblížil, jak vidíš, se slzami a s duší zkroušenou. Ó výkupné za mé urážky, žádám Tě, přijmi mě a abych se mohl bez odsouzení podílet na Tvých životodárných a dokonalých Tajemstvích, abys mohl zůstat, jak jsi řekl, se mnou, třikrát ubohým, aby mě podvodník, který mě našel bez Tvé milosti, lstivě nezmocnil a oklamal mě slovy. Proto padám před Tebou a vroucně k Tobě volám: Jako jsi přijal marnotratníka a hříšnou ženu, která se přiblížila, tak přijmi i mne, marnotratného a prostopášného, ó Soucitný. Se zkroušenou duší nyní přicházím k Tobě. Vím, Spasiteli, že nikdo jiný proti tobě nezhřešil jako já, ani nevykonal skutky, které jsem vykonal já. Ale znovu vím, že ani velikost mých provinění, ani množství mých hříchů nepřevyšuje hojnou trpělivost mého Boha a Jeho nesmírnou lásku k lidstvu; ale soucitným milosrdenstvím očišťuješ a osvětluješ ty, kteří vroucně činí pokání, a činíš z nich účastníky světla, podílníky na Tvém božství bez výhrad. A, což je pro anděly i pro mysl lidí zvláštní, často s nimi mluvíš, jako se svými skutečnými přáteli. Tyto věci mě činí smělým, tyto věci mi dávají křídla, ó Kriste. A odvahu beru z bohatství Tvého prospěchu pro nás, raduji se a chvěju se zároveň, přijímám oheň, já jsem tráva. A divný zázrak! Jsem orosený, aniž bych byl pohlcen, jako hořel starý keř, aniž by byl pohlcen. Nyní s vděčnou myslí a vděčným srdcem, s vděčností ve svých údech, mé duši a těle, uctívám a velebím a oslavuji Tě, můj Bože, protože jsi požehnaný, jak nyní, tak na věky.