„A Hana se modlila a řekla: „Mé srdce se raduje v Hospodinu; můj roh je vyvýšen v mém Bohu; Má ústa se dokořán otevírají proti mým nepřátelům, neboť se raduji z tvé spásy. [Moje srdce je utvrzené v Hospodinu, můj roh je vyvýšen v mém Bohu, má ústa se rozšiřují proti mým nepřátelům, oni se radují z tvé spásy.] Nikdo není tak svatý jako Hospodin; neboť není žádného jiného kromě Tebe; a není žádné pevnosti jako náš Bůh. [Neboť není nic svatého jako Hospodin a nic není spravedlivé jako náš Bůh a nic není svatější než ty.] Nemnožte řeči arogantních; Nedovolte, aby z vašich úst vycházela drzá slova; Neboť Hospodin je Bůh poznání a u něho se odvažují skutky. Luk mocných je zlomen, ale slabí jsou opásáni silou; dobře živená práce od chleba a hladový odpočívá; i neplodná žena rodí sedmkrát, ale žena s mnoha dětmi omdlévá. Hospodin zabíjí a dává život, svádí dolů do podsvětí a pozvedává; Pán činí chudé a obohacuje, ponižuje a povyšuje.
Pozvedá chudé z prachu, pozvedává nuzné z hlíny, posadí ho se šlechticemi a dává jim trůn slávy za dědictví; [modli se modlícímu se a požehnej spravedlivá léta.] Hospodin má základy země a na nich ustanovil svět. Pozoruje nohy svých svatých a bezbožní mizí ve tmě; neboť člověk není silný silou. Pán vyhladí ty, kdo se s Ním hádají; bude na ně hrom z nebe. Pán je svatý. [Neboť není v síle, aby byl člověk silný; Hospodin je slabý a stvořit svého protivníka, Hospodin je svatý.] Ať se moudrý nechlubí svou moudrostí a mocný ať se nechlubí svou silou a boháč ať se nechlubí svým bohatstvím, ale ten, kdo se chce chlubit tím, že rozumí a zná Hospodina. [Ale ať se tím chlubí, aby rozuměl a poznal Hospodina a konal právo a spravedlnost uprostřed země; Hospodin vystoupil na nebe a zahřměl; Hospodin bude soudit končiny země a dá sílu svému králi a vyvýší roh svého pomazaného [a dá sílu našemu králi a vyvýší roh svého Krista]." (1. Samuelova 2:1–10)
4. píseň kánonu se vrací k prorocké modlitbě písně proroka Habakuka, který žil dlouho před narozením Krista. Prorok v duchovním rozjímání o přicházejícím Pánu Ježíši Kristu řekl: „Pane, slyšel jsem tvé naslouchání a bál jsem se... Bůh přijde od jihu a Svatý z houštiny ve stínu hor; nebesa přikryla Jeho ctnost a země je plná Jeho chvály.“
Představujeme píseň proroka Habakuka v ruském synodálním překladu Bible.
Modlitba proroka Habakuka za zpěv.
Bůh! Slyšel jsem tvou pověst a bál jsem se. [Pane, slyšel jsem tvůj sluch a bál jsem se; Pane, pochopil jsem Tvá díla a byl jsem zděšen.] Pane! dokonči své dílo uprostřed let, uprostřed let je odhal; V hněvu pamatuj na milosrdenství. [Když se v létě sblížíte, poznáte se; až nadejde čas, zjev se; až bude má duše někdy sužována hněvem, pamatuj na své milosrdenství.]
Bůh přichází z Temanu a Svatý přichází z hory Paran. [Bůh přijde od jihu a Svatý z houštiny ve stínu hor.] Jeho velikost pokryla nebesa a země byla naplněna Jeho slávou. [Nebesa přikryla Jeho ctnost a země byla naplněna Jeho chválou.] Jeho lesk je jako sluneční světlo; z ruky Jeho paprsků a zde je úkryt Jeho moci! Před Jeho tváří jde mor a Jeho kroky pronásleduje spalující vítr. [Slovo půjde před Jeho tváří a vyjde na pole u Jeho nohou.] Postavil se a otřásl zemí; Vzhlédl a způsobil, že se národy třásly; odvěké hory se rozpadly, pravěké kopce se zřítily; Jeho cesty jsou věčné. Viděl jsem stany Etiopie smutné; stany země Midian se otřásaly. Vzplanul tvůj hněv proti řekám, Hospodine? Je-li to tvé rozhořčení na řekách, nebo tvůj hněv na moři, že jsi nasedl na své koně, na své vozy spásy? Natáhl jsi svůj luk podle přísahy dané kmenům. Prosekáte zemi proudy.
Když Tě spatřily, hory se třásly, vody se hnaly; propast vydala svůj hlas, zvedla ruce vysoko; slunce a měsíc se zastavily na svém místě [slunce a měsíc stouply ve své řadě] před světlem Tvých létajících šípů, před záři Tvých jiskřivých kopí. Kráčíš po zemi v hněvu a šlapeš národy v rozhořčení. Přicházíš pro spásu svého lidu, pro spásu svého pomazaného. [Vyšel jsi zachránit svůj lid, zachránit své pomazané.] Rozdrtíš hlavu ničemného domu a obnažíš ho od základů až po vrchol. Jeho vůdcům probodáváš hlavu jeho kopími, když se jako vichřice hnali, aby mě porazili, v radosti, jako by přemýšleli, že by toho chudáka tajně sežrali. Ty a Tví koně si vydláždili cestu přes moře, propastí velkých vod. Slyšel jsem a mé nitro se chvělo; při té zprávě se mi rty zachvěly, bolest mi pronikla do kostí a místo pode mnou se zachvělo; ale musím být klidný v den katastrofy, kdy lupič přichází proti mému lidu.
I když fíkovník nekvete a na vinné révě není ovoce a oliva selhává a pole nedává potravu, i kdyby v ohradě nebyly ovce a ve stájích žádný dobytek, i tehdy se budu radovat v Pánu a radovat se v Bohu své spásy. Pán Bůh je má síla, udělá mi nohy jako jelen a dovede mě do mých výšin! (Hab.3:1-19)
5. hymnus kánonu byl sestaven pod vlivem modlitby proroka Izajáše, který předvídal příchod Spasitele: „Od noci se můj duch probouzí k Tobě, Bože, dříve než světlo tvého přikázání bude na zemi...“; modlitba končí slavnostní předzvěstí všeobecného vzkříšení.
Svou duší po Tobě v noci toužím a svým duchem Tě budu od časného rána hledat v nitru své bytosti: neboť až budou vykonány Tvé soudy na zemi, tehdy se ti, kdo přebývají ve světě, učí spravedlnosti. [Od noci posílí můj duch k Tobě, ó Bože, neboť světlo tvého přikázání je na zemi: ty, kdo přebýváš na zemi, se naučíš spravedlnosti.] Bude-li bezbožnému prokázáno milosrdenství, nenaučí se spravedlnosti; bude páchat zlo v zemi spravedlivých a nebude hledět na Hospodinovu velikost. Bůh! Tvá ruka byla vysoko pozdvižena [Pane, vysoko je tvá paže], ale oni to neviděli; Ti, kdo nenávidí tvůj lid, uvidí a budou se stydět; oheň pohltí vaše nepřátele.
Bůh! Dáváš nám pokoj; neboť Vy za nás také zařizujete všechny naše záležitosti. Pane Bože náš! jiní vládcové kromě Tebe vládli nám; ale jen skrze Tebe oslavujeme Tvé jméno [Pane, neznáš jinou cestu; Voláme tvé jméno]. Mrtví nebudou žít; rephaim nevstane [mrtví nevidí svá břicha; vzkřísí lékaře], protože jsi je navštívil a zničil jsi je a zničil jsi na ně všechny vzpomínky. Rozmnožil jsi lid, Pane, rozmnožil jsi lid, oslavil jsi sám sebe, rozšířil jsi všechny hranice země. [Čiň jim zlo, Pane, čiň zlo slavným země.] Pane! v tísni Tě hledal [v zármutku na Tebe vzpomínal]; vyléval tiché modlitby, když ho potkal Tvůj trest. Jako těhotná žena na začátku porodu trpí a křičí ze svých bolestí, tak jsme byli před Tebou, Pane. Byly těhotné, trpěly a rodily jako vítr; spása na zemi nebyla přinesena a ostatní obyvatelé vesmíru nepadli. Vaši mrtví budou žít, vaše mrtvá těla vstanou!
[Mrtví vstanou a ti, co jsou v jejich hrobech, vstanou...] Vstaňte a radujte se, vy, kteří jste byli svrženi do prachu [a ti na zemi se budou radovat]: neboť vaše rosa je rosa rostlin a země vyvrhne mrtvé. (Iz 26:9-19)
6. píseň kánonu je vymodelována podle modlitby proroka Jonáše z břicha velryby. V 6. písni kánonu vyjadřujeme vděčnost Pánu za to, že nepohrdl námi, kteří jsme byli uvězněni v hříších, ale přišel, spasil a učinil nás hodnými oslavovat Jeho velikost.
„A Jonáš se modlil k Hospodinu, svému Bohu, z břicha velryby a řekl: