Tento týden je tak pojmenován, protože v neděli tohoto týdne se z evangelia čte podobenství o marnotratném synovi (Lukáš 15:11-32).
(Lukáš 15:11-32, podle ruského překladu)
Jistý muž měl dva syny; a nejmladší z nich řekl svému otci: "Otče, dej mi další díl majetku." A otec jim rozdělil panství. Po několika dnech mladší syn, když všechno posbíral, odešel na vzdálenou stranu a tam rozhazoval svůj majetek a žil rozpustile. Když všechno prožil, nastal v té zemi velký hlad a on začal být v nouzi. A on šel a obtěžoval jednoho z obyvatelů té země; a poslal ho na jeho pole pást prasata. A byl rád, že naplnil své břicho rohy, které sežraly prasata; ale nikdo mu to nedal. Když se probral, řekl: "Kolik otcových najatých služebníků má hojnost chleba, zatímco já umírám hlady! Vstanu, půjdu k otci a řeknu mu: "Otče! Zhřešil jsem proti nebi i před tebou a již nejsem hoden nazývat se tvým synem; přijmi mě jako jednoho ze svých nájemných služebníků." Vstal a šel ke svému otci. A když byl ještě daleko, jeho otec ho uviděl a měl soucit; běžel, padl mu kolem krku a políbil ho. Syn mu řekl: "Otče! Zhřešil jsem proti nebi i před tebou a již nejsem hoden nazývat se tvým synem."
A otec řekl svým služebníkům: "Přineste nejlepší roucho a oblečte ho, dejte mu prsten na ruku a sandály na nohy; a přiveďte vykrmené tele a zabijte je: jezme a veselme se, neboť tento můj syn byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen." A začali se bavit. Jeho nejstarší syn byl na poli; a vraceje se, když se blížil k domu, slyšel zpěv a veselí; zavolal jednoho ze služebníků a zeptal se: Co je to? Řekl mu: "Přišel tvůj bratr a tvůj otec zabil vykrmené tele, protože je dostal zdravé." Rozzlobil se a nechtěl vstoupit. Jeho otec vyšel ven a zavolal ho. Ale svému otci odpověděl: "Hle, sloužil jsem ti tolik let a nikdy jsem neporušil tvé příkazy; ale nikdy jsi mi nedal ani dítě, abych se mohl bavit se svými přáteli; a když přišel tento tvůj syn, který své bohatství promrhal nevěstkami, zabil jsi pro něj vykrmené tele." Řekl mu: "Můj synu, ty jsi stále se mnou a všechno, co je moje, je tvé; a z toho jsme se museli radovat a radovat se, že tento tvůj bratr zemřel a zase žije, byl ztracen a je nalezen."
Tento týden, aby církev názorněji připomněla křesťanům jejich vzdálenost od nebeské vlasti a otroctví hříchu, po polyeleových žalmech zpívá žalm (136), který zpívali Židé v zajetí v Babylóně:
Na babylonských řekách, tam pláč a pláč, budeme vždy vzpomínat na Sion: na vrbách uprostřed obojího jsou naše orgány. Neboť tam se nás zeptali, zaujali nás slovy písní a vedli nás ke zpěvu: zpívejte nám z písní sionských. Jak budeme zpívat píseň Páně v cizích zemích? Zapomenu-li na tebe, Jeruzaléme, moje pravice bude zapomenuta. Nechť se můj jazyk přilepí k mému hrdlu, abych na tebe nevzpomněl, abych neobětoval Jeruzalém jako na počátku své radosti. Vzpomeňte si, Hospodine, synové Edomovi, na den Jeruzaléma, který řekl: Vyčerpejte, vyčerpejte jej až do základů. Zatracené babylonské dcery! Blahoslavený, kdo ti odplatí tvou odměnou, jako jsi ty odměnil nás: blažený ten, kdo má a tluče tvá nemluvňata o kámen. U řek Babylonu – tam jsme seděli a plakali, když jsme si vzpomněli na Sion; Pověsili jsme harfy na vrby uprostřed toho. Tam od nás ti, kteří nás uchvátili, požadovali slova písní a naši utlačovatelé požadovali radost: „Zpívejte nám z písní Sionu. Jak můžeme zpívat píseň Páně v cizí zemi?
Zapomenu-li na tebe, Jeruzaléme, zapomeň na mne, má pravice; přilep mi jazyk k mému hrdlu, jestli si na tebe nevzpomenu, jestli nepostavím Jeruzalém do čela své radosti. Pamatuj, Hospodine, na syny Edoma na den Jeruzaléma, když řekli: Zničte, zničte jej až do základů. Dcero Babylonu, zpustoši! blahoslavený, kdo ti odplatí za to, co jsi nám udělal! Blahoslavený, kdo bere a bije vaše děti o kámen!