Modleme se k Pánu v pokoji! — O nebeském světě a spáse našich duší. — O pokoji celého světa, o blahu svatých Božích církví a o jednotě všech. - O tomto svatém chrámu a o těch, kteří vcházejí do zápachu s vírou, úctou a bázní Boží. — O svatém řídícím synodu a o našem metropolitovi (nebo: arcibiskupovi, nebo: biskupovi) (jméno), ctihodném presbytáři, diakonii v Kristu, o všem kléru a lidu. — O našem nejzbožnějším, autokratickém, velkém panovníkovi, císaři Nicholasi Alexandrovičovi celého Ruska: o jeho manželce, nejzbožnější carevně Alexandrě Fjodorovně: o jeho matce, nejzbožnější carevně Marii Fjodorovně. - O jeho dědici, urozeném panovníkovi careviči a velkoknížeti Alexiji Nikolajevičovi a o celém panovnickém rodu: o celé komoře a jejich armádě. - O pomoci a podmanění každého nepřítele a protivníka pod nosem. - O tomto městě (nebo: o této vesnici nebo: o tomto svatém klášteře), o každém městě, zemi a o těch, kteří v nich vírou žijí. — O dobrotě vzduchu, o hojnosti pozemských plodů a poklidných časech.
- O vznášejících se, cestujících, nemocných, trpících, zajatých a o jejich spáse. - Kéž jsme osvobozeni od všeho smutku, hněvu a nouze. - Přimlouvej se, zachraňuj, smiluj se a ochraňuj nás, Bože, svou milostí. "Když jsme si vzpomněli na naši Nejsvětější, Nejčistší, Nejblahoslavenější, Slavnou Paní Theotokos a Věčnou Pannu Marii se všemi svatými, svěřme sebe, jeden druhého a celý svůj život Kristu, našemu Bohu."
Sbor jménem přítomných odpovídá na každou modlitbu:
Pane, smiluj se! —
a na poslední výzvu - odevzdat se Kristu Bohu - odpovídá:
Tobě, Pane!
Následuje zpěv vybraných veršů z Davidových žalmů (Žalm 1, 2 a 3), opět připomínající ztracený ráj, jako varování pro všechny před hříchy a pokušeními:
Blahoslavený muž, který se neřídí radami ničemných. "Neboť Hospodin zná cestu spravedlivých a cesta bezbožných zahyne." - Pracujte pro Pána s bázní a radujte se v Něm s chvěním. - Blahoslavení všichni, kdo doufají. - Vstaň, Pane, zachraň mě, můj Bože. "Spása je Hospodinova a tvé požehnání je na tvém lidu."
Blahoslavený muž, který se neřídí radami ničemných. "Neboť Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných zahyne beze stopy." - Služte Hospodinu s bázní a radujte se před ním s chvěním. - Blahoslavení všichni, kdo v Něj doufají. - Vstaň, Pane, zachraň mě, můj Bože. "Spása přichází od Hospodina a tvé požehnání přichází na tvůj lid."
Po každém verši se zpívá:
Aleluja.
Poté sbor, jakoby potlačen smutkem nad ztrátou pravěké blaženosti, napodobující Adama vyhnaného z ráje jménem přítomných a celého lidstva volá:
Pane, volal jsem k Tobě, vyslyš mě! Slyš mě, Pane!
Pane, volal jsem k Tobě, vyslyš mě! Naslouchej hlasu mé modlitby, vždy k Tobě křič. Slyš mě, Pane! (Ps. 140:1)
Kéž je má modlitba před Tebou napravena jako kadidlo: zvednutí mé ruky, večerní oběť. Slyš mě, Pane! (Ž 140:2).
Vyveď mou duši z vězení, abych se přiznal ke Tvému jménu. (Žalm 142:8) Nechť má modlitba přijde jako kadidlo před tvou tvář; pozdvižení mých rukou je jako večerní oběť.
Vyveď mou duši z vězení, abych oslavil tvé jméno.
Po tomto verši se zpívají stichera, jejichž obsah odpovídá svátku daného dne. Poslední stichera se nazývá Theotokos, tedy píseň ke cti Matky Boží, neboli dogmatik, protože stručně nastiňuje učení (dogma) o vtělení Syna Božího.
Když se zpívá „dogmatik“, otevřou se královské dveře; kněz s kadidelnicí, před nímž je svícník s lampou, vychází severními dveřmi a zastaví se před královskými dveřmi, žehná ve tvaru kříže na východ a prohlašuje:
moudrost! promiň!
Zvolání „Moudrost“ naznačuje, že tento vchod vyjadřuje tajemství zjevení Spasitele na světě. Zvoláním „Promiňte“, což znamená: „Stůjte rovně, jednoduše“ kněz vyzývá věřící, aby s úctou stáli.
Sbor a přítomní zpívají píseň chvály Kristu jako Bohu:
Tiché světlo svaté slávy nesmrtelného Nebeského Otce, svatého, požehnaného, Ježíše Krista! Když jsme přišli na západ od slunce, když jsme viděli večerní světlo, zpíváme o Otci, Synu a Duchu svatém, Bohu. Jsi hoden vždy zpívat uctivými hlasy, Synu Boží, dávajíc život: stejně tak tě oslavuje svět.
Ježíši Kriste! Jsi tichým světlem svaté slávy nesmrtelného Nebeského Otce, svatý, požehnaný! My, kteří jsme žili až do západu slunce (t.j. přiblížili se západu slunce) a spatřili večerní světlo, zpíváme chválu Tobě, trojjedinému Bohu - Otci, Synu a Duchu Svatému. Synu Boží, který všemu dává život! Jsi hoden být vždy opěvován hlasy svatých; Proto Tě svět oslavuje.
V návaznosti na tento majestátní hymnus se o dvanáctých a dalších svátcích čtou tzv. přísloví, jejichž text je vypůjčen z posvátných knih, především Starého zákona. V příslovích, která znamenají: „podobenství, alegorie“, jsou vyjádřeny sliby, předobrazy a proroctví o Spasiteli, následně zdůvodněné událostmi Jeho pozemského života.
Po příslovích následuje intenzivní litanie spojená s prosební litanií.