Poté, co kněz pozvedne Nejčistší tělo na paténě, je na ní rozlámáno na kusy podle příkladu, jak to udělal Kristus s chlebem při poslední večeři; a tyto části, v počtu čtyři, jsou umístěny napříč a představují Ukřižovaného Pána. Během této akce kněz říká: Beránek Boží je roztříštěný a rozdělený (to znamená na části a mezi věřící, kteří se podílejí): roztříštěný a nedělitelný, vždy jedený a nikdy nekonzumovaný, ale posvěcující ty, kdo se podílejí, čímž dává najevo, že v každé částečce tohoto Beránka je obsažen celý Kristus, nikdy se nespotřebovává, protože křesťanská církev až do konce staletí bude přijímat Jeho nejčistší tělo a krev. Jedna z těchto částí (totiž horní) je spuštěna do kalicha, kterýžto úkon, zvaný spojení svátostí, představuje okamžik Kristova zmrtvýchvstání, a to na základě toho, že tak jako tělo, když na něj přestalo působit krev, přijímá smrt, tak, když je s ním spojeno, vnímá život. Do této doby se do jídla přivede teplo (tj.
teplá voda), která se s požehnáním kněze nalévá do kalicha, aby dala krvi patřičné teplo v ústech přijímajících přijímání. Kněz ji nalévá a říká: Požehnáno je teplo vašich Svatých, žehná těmito slovy vřelé víře těch, kteří se blíží ke svatému přijímání; a jáhen slovy: Teplo víry naplněné Duchem svatým svědčí o tom, že toto teplo je působením Ducha svatého.
Potom kněz a od něj jáhen, když přijali část Božského Beránka do své pravé ruky, vyznají, sklánějíce se nad ním u trůnu, že toto je skutečně Kristus, Syn Boha živého, a pak to jedí, přičemž přijímají krev z kalicha. Políbili okraje tohoto posledně jmenovaného a pronesli slova, která pronesl Serafim k proroku Izajášovi, když se dotkli jeho rtů žhnoucím uhlím z oltáře Hospodinova: Hle, dotknu se tvých rtů a on snímá tvé nepravosti a očistí tvé hříchy.
Zbývající části Beránka se pak vloží do kalicha a celebranti, vyzývající ke vzkříšení Krista, aby viděli, uctívají Pána Ježíše a modlí se k Němu, aby jim poskytl společenství ve věčných dnech Jeho Království.
Poté je kostelní závoj sejmut a královské dveře se otevřou: jáhen s kalichem v rukou se s ním zjevuje lidu, čímž svým učedníkům zobrazuje zjevení Krista při vzkříšení – a prohlašuje: S bázní Boží a vírou přistupujte! Přítomní, klanějící se, zvolají Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, a ti, kteří se připravovali na přijetí svatých tajemství, když veřejně svědčili o své víře, přistupují ke kalichu a přijímají od kněze přijímání.
S koncem přijímání jsou Svaté Dary opět umístěny na trůn a jejich pobyt zde nyní znázorňuje Spasitelův čtyřicetidenní pobyt na zemi po Jeho vzkříšení.
V této době kněz, který vzýval přítomné Boží požehnání slovy: Zachraň, Bože, svůj lid atd., vkládá na hlavu jáhna paténu s hvězdičkou; a tento, který se s nimi zjevuje lidu, když je nese k oltáři, zobrazuje nanebevstoupení Spasitele.
Současně, když přítomní, po obdržení kněžského požehnání, v dojemných pocitech vděčnosti za všechna Boží požehnání, v osobě duchovenstva opěvují: Viděli jsme Světlo pravdy, přijetím nebeského Ducha atd., prosíme Nejsvětější Trojici, aby je zachránila, kněz nyní ukončí obraz Nanebevstoupení Krista a říká: a vždy zastíní ty, kteří se modlí, zastíní je a zastíní ty. věky věků, připomínající požehnání nanebevzatého Spasitele: Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa (Skutky 1:11).
Přítomní, vzpomínající na apoštoly, kteří se radostně vrátili do Jeruzaléma, chválíce a děkující Bohu (Lk 24,52) volají: Kéž jsou naše rty naplněny Tvou chválou, Pane atd.
Poté jáhen, vycházející před královské dveře, děkuje spolu s komunikanty za jejich posvěcení svatými tajemstvími; a kněz zakončuje toto díkůvzdání vzýváním: Neboť ty jsi naše posvěcení a my Ti vzdáváme slávu atd.
Těmito slovy, když kněz složil svatou Antimension a zastínil ji křížem k evangeliu, položil na ni toto poslední, což znamená, že služba Boží je dokončena a že ti, kdo ji s vírou kontemplovali, mohou v pokoji opustit chrám Páně, což on oznamuje slovy: Odejdeme v pokoji. Ale protože ti, kdo se modlili, by to chtěli udělat ve jménu Páně, tedy znovu se modlit k Bohu a přijmout od Něj požehnání, kněz, opouštějící oltář a stojící uprostřed nich, čte modlitbu: Požehnej těm, kdo ti žehnají atd.
Potom přítomní zvolali: Požehnáno buď jméno Páně od nynějška na věky, a když přijali zpět Boží požehnání rukou kněze, spolu s ním volají: Sláva tobě, Kriste Bože, naděje naše, přijmi propuštění, to jest konečné povolení opustit chrám. V této době duchovenstvo prohlašuje mnoho let vládnoucímu domu, Svatému synodu a všem pravoslavným křesťanům. Tím končí liturgie, po níž zavírající se královské dveře představují konec věku, kdy žádná oběť, žádná oběť nemůže otevřít brány Božího milosrdenství.