Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Vyslyšiž tě Hospodin v den ssoužení, k zvýšení tě přiveď jméno Boha Jákobova.
Sešliž tobě pomoc z svatyně, a z Siona utvrzuj tě.
Rozpomeniž se na všecky oběti tvé, a zápaly tvé v popel obrať. Sélah.
Dejž tobě vše podlé srdce tvého, a všelikou radu tvou vyplň.
I budeme prozpěvovati o spasení tvém, a ve jménu Boha našeho korouhve vyzdvihneme; naplniž Hospodin všecky prosby tvé.
Nyníť jsme poznali, že Hospodin zachoval svého pomazaného, a že jej vyslyšel s nebe svatého svého; nebo v jeho přesilné pravici jest spasení.
Tito v vozích, jiní v koních doufají, ale my jméno Hospodina Boha našeho sobě připomínáme.
A protož oni sehnuti jsou, a padli, ale my povstali jsme, a zmužile stojíme.
Hospodine, zachovávejž nás, i král ať slyší nás, když k němu volati budeme.
Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Hospodine, v síle tvé raduje se král, a v spasení tvém veselí se přenáramně.
Žádost srdce jeho dal jsi jemu, a prosbě rtů jeho neodepřel jsi. Sélah.
Předšel jsi jej zajisté hojným požehnáním, vstavil jsi na hlavu jeho korunu z ryzího zlata.
Života požádal od tebe, a dal jsi mu prodlení dnů na věky věků.
Veliká jest sláva jeho v spasení tvém, důstojností a krásou přioděl jsi jej.
Nebo jsi jej vystavil za příklad hojného požehnání až na věky, rozveselil jsi jej radostí oblíčeje svého.
A poněvadž král doufá v Hospodina, a v milosrdenství Nejvyššího, nepohneť se.
Najdeť ruka tvá všecky nepřátely své, dosáhne pravice tvá těch, kteříž tě nenávidí.
Uvržeš je jako do peci ohnivé v čas rozhněvání svého; Hospodin v prchlivosti své sehltí je, a oheň sžíře je.
Plémě jejich z země vyhladíš, a símě jejich z synů lidských,
Nebo jsou proti tobě ukládali zlost, myslili na nešlechetnost, ač ji dovesti nemohli.
Protož je vystavíš za cíl, na tětiva svá přikládati budeš proti tváři jejich.
Zjeviž se, ó Hospodine, v síle své, a budemeť zpívati a oslavovati udatnost tvou.
Svatý Bože, Svatý Mocný, Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi. (Třikrát.)
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, nyní i vždycky i na věky věků. Amen.
Nejsvětější Trojice, smiluj se nad námi; Pane, očisť naše hříchy; Mistře, odpusť nám naše nepravosti; Svatý, navštiv a uzdrav naše slabosti, pro Tvé jméno.
Pane, smiluj se (třikrát).
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, nyní i vždycky i na věky věků. Amen.
Otče náš, jenž jsi na nebi, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako jest v nebi i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes; a odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme našim dlužníkům; a neuveď nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.
Pane, zachraň svůj lid, / a požehnej tvému dědictví, / udělej vítězství pravoslavným křesťanům proti nepříteli / a zachovej tvůj život skrze svůj kříž.
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému,
Vzestup na kříž vůlí, / dej svému jmenovci nové sídlo / svou štědrost, Kriste Bože, / potěš nás svou mocí, / dej nám vítězství pro naše vrstevníky, / dar těm, kdo mají Tvou zbraň míru, / nepřemožitelné vítězství.
A nyní a vždy a na věky věků. Amen.
Hrozná a nestoudná přímluva, / nepohrdni našimi dobrými modlitbami, ó Všeopěvovaná Matko Boží, / zřiď pravoslavné sídlo: / zachraň svůj lid a dej mu vítězství z nebe, / než porodila Ty jsi Bůh, ty jediná jsi požehnána.
Pane, smiluj se, (12)
Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Třikrát.
Pane, otevři má ústa a má ústa budou vypravovat tvou chválu. Dvakrát.
Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým. Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně.
Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.
Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.
Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah.
Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin.
Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně.
Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel.
Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah.
Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,
Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,
(Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,
A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.
Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.
Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.
Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.
Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.
Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.
Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.
Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.
Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.
Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.
Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.
I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.
Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho,
Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé,
Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním,
Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá.
Činí, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným.
Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své.
Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství.
Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti.
Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám.
Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí.
A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše.
Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se ho bojí.
Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.
Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.
Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho.
Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů,
Kteříž ostříhají smlouvy jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili.
Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje.
Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, a činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho.
Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho.
Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu.
Žalm Davidův. Hospodine, slyš modlitbu mou, pozoruj pokorné prosby mé; pro pravdu svou vyslyš mne, i pro spravedlnost svou.
A nevcházej v soud s služebníkem svým, neboť by nebyl spravedliv před tebou nižádný živý.
Nebo stihá nepřítel duši mou, potírá až k zemi život můj; na to mne přivodí, abych bydlil v mrákotě, jako ti, kteříž již dávno zemřeli,
Tak že se svírá úzkostmi duch můj ve mně, u vnitřnosti mé hyne srdce mé.
Rozpomínaje se na dny předešlé, a rozvažuje všecky skutky tvé, a dílo rukou tvých rozjímaje,
Vztahuji ruce své k tobě, duše má jako země vyprahlá žádá tebe. Sélah.
Pospěšiž a vyslyš mne, Hospodine, hyne duch můj; neukrývejž tváři své přede mnou, neboť jsem podobný těm, kteříž sstupují do hrobu.
Učiň to, ať v jitře slyším milosrdenství tvé, neboť v tobě naději mám; oznam mi cestu, po kteréž bych choditi měl, neboť k tobě pozdvihuji duše své.
Vytrhni mne z nepřátel mých, Hospodine, u tebeť se skrývám.
Nauč mne činiti vůle tvé, nebo ty jsi Bůh můj; duch tvůj dobrý vediž mne jako po rovné zemi.
Pro jméno své, Hospodine, obživ mne, pro spravedlnost svou vyveď z úzkosti duši mou.
A pro milosrdenství své vypleň nepřátely mé, a vyhlaď všecky, kteříž trápí duši mou; nebo já jsem služebník tvůj.
Čtenář: Osmý hlas: Aleluja, aleluja, aleluja.
Verš 1 Od noci je můj duch přitahován k tobě, Bože, neboť světlo tvého přikázání je přineseno na zemi. Refrén: Aleluja, aleluja, aleluja. (A dále pro každý verš)
Verš 2 Vy, kteří přebýváte na zemi, se naučíte spravedlnosti.
Verš 3 Závist se zmocní lidí bez trestu.
Verš 4 Čiň jim zlo, Hospodine, čiň zlo slavným země.
Čtenář: Majíce srdce v nebi, napodobujeme hodnost andělů a se strachem ze Soudce padneme, vítěznou chválou volajíce:
Refrén: Svatý, svatý, svatý jsi náš Bože, skrze modlitby svatých, tvého apoštola a svatého Mikuláše, smiluj se nad námi.
Čtenář: Sláva Otci i Synu i Duchu svatému. Cherubové, létající, neodvažují se Tě spatřit, volajíce s výkřikem Božskou píseň hlasu Trisagion, spolu s nimi k Tobě voláme:
Refrén: Svatý, svatý, svatý jsi, Bože náš, smiluj se nad námi skrze modlitby všech svých svatých.
Čtenář: A nyní a navždy a na věky věků. Amen. Zpíváme s množstvím našich hříchů a neodvažujeme se dívat na výšiny Nebe, duše i tělo se sklání, od andělů voláme k Ti:
Sbor: Svatý, svatý, svatý jsi Bůh náš, skrze Matku Boží smiluj se nad námi.
Refrén: Pane, smiluj se (třikrát). Sláva Otci i Synu i Duchu svatému.
Čtenář: A nyní a navždy a na věky věků. Amen.
Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.
Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.
Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.
Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.
Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.
Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.
Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.
Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?
A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.
Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.
V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.
Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály.
Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.
Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou, neboť má duše v Tebe důvěřuje a doufám ve stínu Tvého křídla, dokud nepomine nezákonnost. Budu volat k Bohu Nejvyššímu, Bohu, který mi udělal dobro. Bůh poslal své milosrdenství a svou pravdu a vysvobodil mou duši ze středu Scimni. Jsou zmatení, synové lidstva, jejich zuby jsou zbraně a šípy a jejich jazyk je ostrý meč. Vzestup do nebe, Bože, a tvá sláva je po celé zemi. Připravil jsi síť pro mé nohy a břečku pro mou duši, vykopal jsi přede mnou jámu a spadl jsi do nahoty. Mé srdce je připraveno, Bože, mé srdce je připraveno, budu zpívat a zpívat ve své slávě. Vstaň, má slávo, vstaň k loutně a harfě, vstanu brzy. Vyznám se ti mezi lidmi, Pane, budu ti zpívat uprostřed lidu, neboť tvé milosrdenství bylo vyvýšeno až k nebesům a až k oblakům tvé pravdy. Vzestup do nebe, Bože, a tvá sláva je po celé zemi.
Pokud skutečně mluvíte pravdu, jste tím správným soudcem, synové lidstva. Nebo nepravost ve svém srdci činíš, na zemi ruce tvé proplétají nepravost. Když jsem hříšníka odcizil od lží, zbloudil jsem od lůna, lžu se slovesem. Jejich vztek je jako had, jako hluchý oslík, a kdo si zacpává uši, aby neslyšel hlas těch, kteří ho obklopují, je posedlý moudrostí. Bůh jim vyláme zuby v ústech; Hospodin polámal údy lvů. Budou pokořeni jako tekoucí voda, budou napínat luk až do vyčerpání. Jako by se vosk roztavil a byl odnesen, padl na ně oheň a vy jste neviděli slunce. Nejprve pochop, že trny tvého rámu jsou živé, protože mě v hněvu pohltí. Spravedlivý se bude radovat, když uvidí pomstu; umyje si ruce v krvi hříšníka. A muž říká: Mají-li spravedliví ovoce, pak je Bůh, který je soudí na zemi.
Čtenář: Sláva Otci i Synu i Duchu svatému.
Refrén: A nyní a navždy a na věky věků. Amen.
Aleluja, aleluja, aleluja, sláva tobě Bože. (Třikrát)
Pane, smiluj se. (Třikrát). Sláva Otci i Synu i Duchu svatému.
Čtenář: A nyní a navždy a na věky věků. Amen.
Osvoboď mě od mých nepřátel, Bože, a vysvoboď mě od těch, kdo proti mně povstávají. Vysvoboď mě od činitelů nepravosti a zachraň mě od lidské krve. Nebo hle, chytil jsi mou duši a napadl jsi mě silou, sniž mou nepravost, sniž můj hřích, Pane. Když jsi letěl bez nepravosti a napravil ji, vstaň, abys se mi setkal a viděl. A ty, Pane Bože zástupů, Bože Izraele, vyjdi navštívit všechny národy, abys nezdržoval všechny, kdo se dopouštějí nepravosti. Večer se vrátí a budou hladovět jako pes a budou chodit po městě. Tito odpovídají rty svými, a meč mají v ústech, neboť kdo to může slyšet? A Ty, Pane, se jim vysměj a znič všechny jazyky. Zachovám svou moc vůči Tobě, neboť Ty, Bože, jsi můj ochránce. Můj Bože, jeho milosrdenství půjde přede mnou, můj Bůh mě ukáže ve všech mých protivníkech. Nezabíjej je, aby nezapomněli na Tvůj zákon, rozprášili mě svou mocí a srazili mě, můj ochránce, Pane. Hřích jejich rtů, slovo jejich rtů, a ať jsou ve své pýše a z přísah a lží budou prohlášeni ve smrti. Zemřou v hněvu, a neudělají, ale dají na vědomí, že Bůh vládne Jákobovi a končinám země.
Vrátí se večer, budou hladovět jako pes a budou chodit po městě. Jídlo bude rozptýlené. Nebo pokud nebudou spokojeni, budou reptat. Budu zpívat o Tvé moci a ráno se radovat z Tvého milosrdenství, neboť jsi můj ochránce a mé útočiště v den mého soužení. Ty jsi můj pomocník, zpívám Ti: Neboť ty jsi můj Bůh, můj ochránce, můj Bůh, moje milosrdenství.
Bože, zavrhl jsi nás a sesadil jsi nás, zlobil ses a prokázal jsi nám milosrdenství. Otřásl jsi zemí a znepokojil jsi, uzdrav její lítost, neboť jsi se pohnul. Ukázal jsi svému lidu, jak jsi krutý, dal jsi nám pít víno něhy. Dal jsi znamení těm, kdo se tě bojí, aby utekli před cibulí. Neboť vaši milovaní mohou být vysvobozeni, zachraň svou pravicí a vyslyš mě. Bůh řekl ve své svatosti: Budu se radovat, rozdělím Sikimu a udělám údolí příbytků. Můj je Gilead a můj je Manasses, a Efraim je pevnost mé hlavy, Juda je můj král. Moáb je kůň mé naděje; Natáhnu svou botu na Idumeu; Cizinky se Mi podřídily. Kdo mě zavede do města ohrady? nebo kdo mě povede do Edomu? Nejsi to Ty, Bože, kdo nás zavrhl? A nevyjdeš, Bože, v naší síle? Dej nám pomoc od smutku a lidská spása je marná. V Bohu vytvoříme sílu a On si podmaní chlad, který na nás doléhá.
Slyš, Bože, mou modlitbu, dej pozor na mou modlitbu. Z končin země jsem k Tobě volal, když mé srdce bylo vždy sklíčené, Zvedl jsi mě na skálu, vedl jsi mě. Neboť jsi byl mou nadějí, sloupem síly z tváře nepřítele. Navěky budu přebývat v Tvé vesnici, budu pokryt krví Tvých křídel. Protože jsi, Bože, vyslyšel mé modlitby, dal jsi bohatství těm, kdo se bojí tvého jména. Přidejte dny ke dnům krále, jeho léto až do dne pokolení a pokolení. Kdo zůstane navždy před Bohem, Jeho milosrdenstvím a pravdou? Tak budu navždy zpívat tvému jménu, den co den se modlím.
Čtenář: Sláva Otci i Synu i Duchu svatému.
Refrén: A nyní a navždy a na věky věků. Amen.
Aleluja, aleluja, aleluja, sláva tobě Bože. (třikrát)
Pane, smiluj se. (Třikrát).
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému.
Čtenář: A nyní a navždy a na věky věků. Amen.
Neposlouchá má duše Boha? Od Něho je má spása. Neboť On je můj Bůh a můj Spasitel, můj ochránce, už se nehýbu. Jak dlouho s člověkem zůstaneš? Všichni zabíjíte, protože zeď byla skloněna a hradba byla zvednuta. Jinak mou radu odmítni, mám žízeň, žehnám svými rty a proklínám srdcem. Navíc poslouchej Boha, duši mou, neboť od Něho je má trpělivost. Neboť On je můj Bůh a můj Spasitel, můj ochránce; nezmizím. V Bohu je má spása a má sláva, Bůh mé pomoci a má důvěra je v Boha. Důvěřujte v Něho, celé množství lidí; vylévejte před ním svá srdce, neboť Bůh je náš pomocník. Obojí ješitnost je synem lidstva, lež syna lidstva v Merilechu je dokonce nepravdivá a z marnivosti dohromady. Nevěřte nepravdě a netoužíte po obdivu. I když bohatství plyne, neuplatňujte své srdce. Bůh promluvil jedním slovem, slyšel tyto dvě, Boží moc a Tvé, Pane, milosrdenství, neboť jsi se odplatil každému podle jeho skutků.
Bože, můj Bože, ráno jsem po tobě žíznil; má duše po Tobě žízní, protože mé tělo je v Tobě hojné, v zemi prázdné, neprůchodné a bez vody. Tak jsem se ti zjevil v Svatém, abych viděl tvou moc a tvou slávu. Neboť tvé milosrdenství je lepší než život, mé rty tě chválí. Tak Ti požehnám ve svém břiše, ve Tvém jménu budu zvedat ruce. Nebo tukem a mastí ať je má duše naplněna, a má ústa tě budou chválit radostnými rty. I když jsem si Tě připomínal na své posteli, ráno jsem se od Tebe učil. Neboť jsi byl můj Pomocník a ve Tvé krvi se budu radovat. Má duše se k Tobě připojuje, ale tvá pravice mě přijímá méně. Oni, marně hledající mou duši, sestoupí do podsvětí země, odevzdají se do rukou zbraní a stanou se součástí lišky. Král se bude radovat z Boha, každý, kdo při Něj přísahá, se bude chlubit, neboť zacpal ústa těm, kdo mluví nespravedlivě.
Slyš, Bože, můj hlas, vždy se k Tobě modli, zbav mou duši strachu před nepřítelem. Přikryj mě před množstvím zločinců, před množstvím těch, kdo páchají lži. Kdo má nabroušené jazyky jako meč, kdo napnul svůj luk, hořká věc, střílí na tajná místa bez poskvrny; najednou ho zastřelí a nebudou se bát. Když jsi si potvrdil slovo toho zlého, řekl jsi jim, aby skryli léčku, a rozhodli jste se: kdo je uvidí? Po zkušenostech s nezákonností, zmizení zkušebních zkoušek se člověk přiblíží a srdce bude hluboké a Bůh bude vyvýšen. Šípy dopadly na dítě a jejich jazyky dopadly na ni. Všichni, kdo je viděli, byli znepokojeni a každý se bál a vypravoval o Božích skutcích a chápal jeho stvoření. Spravedliví se budou radovat v Hospodinu a doufat v Něho a všichni vládci se budou chlubit ve svém srdci.
Čtenář: Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, nyní i vždycky i na věky věků. Amen.
Aleluja, aleluja, aleluja, sláva tobě Bože. (třikrát)
Pane, smiluj se. (Třikrát).
Refrén: Požehnaný jsi, Kriste, Bože náš,/ kdo jsi moudrými rybáři věcí,/ když jsi na ně seslal Ducha svatého/ a s nimi jsi zachytil vesmír;// Milovník lidstva, sláva tobě.
Verš: Jejich poselství se rozšířilo po celé zemi a jejich slova až na konec světa.
Sbor: Světla světa a učitelé,/ prvotiny naší spásy,/ božskí učedníci našeho Boha budou zpívat,/ jako k nám vzešlo světlo těch, kdo jsou ve tmě/ a ke každému promluvilo Slunce slávy,/ tak krása, modlářský ničitel,/ kázání Trojice v Jediném Božství, které prosíme, Bohu odpouštíme, pro tento důvod Krista // těm, kdo oslavují lásku na tvou svatou památku.
Verš: Bůh je podivuhodný ve svých svatých, Bůh Izraele.
Refrén: Když jsi dokončil svou udatnou cestu,/ odolal mučedníkovi jako mučitel;/ zabil své tělo na zemi,// přijal nebeský život, ó svatí.
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, nyní i vždycky i na věky věků. Amen.
Refrén: Raduj se, anděle, který jsi přijal radost světa,/ Raduj se, který jsi zrodil svého Stvořitele a Pána,// Raduj se, ty, která jsi byla hodna být Matkou Boží.
Čtenář: V tomto palestinském klášteře v okolí Cesareje žil ctihodný mnich Zosima. Od dětství byl poslán do kláštera, kde pracoval až do svých 53 let, kdy ho zmátla myšlenka: „Najde se v nejvzdálenější poušti svatý muž, který mě předčí ve střízlivosti a práci? Jakmile takto uvažoval, zjevil se mu anděl Páně a řekl: "Ty, Zosimasi, pracoval jsi dobře lidsky, ale mezi lidmi není jediný spravedlivý (Řím 3:10). Abyste pochopili, kolik jiných a vyšších forem spásy existuje, opusťte tento klášter jako Abraham z domu svého otce (Gn 12:1) a jděte do kláštera, který se nachází u Jordánu." Abba Zosima okamžitě opustil klášter a za andělem přišel do jordánského kláštera a usadil se v něm. Zde viděl starší, kteří skutečně září ve svých skutcích. Abba Zosima začal v duchovní práci napodobovat svaté mnichy. Uplynulo tedy mnoho času a přiblížily se svaté Letnice. V klášteře byl zvyk, kvůli kterému sem Bůh přivedl sv. Zosimu.
O první neděli Velkého půstu sloužil opat božskou liturgii, všichni přijímali nejčistší tělo a krev Kristovu, pojedli malé jídlo a znovu se shromáždili v kostele. Po modlitbě a předepsaném počtu poklon na zem se starší navzájem požádali o odpuštění a přijali požehnání od opata a za všeobecného zpěvu žalmu "Hospodin je mé osvícení a můj Spasitel: koho se mám bát? Hospodin je ochráncem mého života, koho se mám bát?" (Ž 26,1) otevřeli brány kláštera a odešli do pouště. Každý si s sebou bral mírné množství jídla, kdo potřeboval co, někteří si do pouště nebrali vůbec nic a jedli kořínky. Mniši překročili Jordán a rozešli se co nejdál, aby neviděli nikoho postit se a askezi. Když půst skončil, mniši se na Květnou neděli vrátili do kláštera s ovocem své práce (Řím 6:21,22), když zpytovali své svědomí (1. Petr 3:16). Zároveň se nikdo nikoho neptal, jak pracoval a jak svůj výkon odvedl. Toho roku Abba Zosima podle klášterního zvyku překročil Jordán.
Chtěl jít hlouběji do pouště, aby se setkal s jedním ze svatých a velkých starších, kteří se tam zachraňovali a modlili se za mír. Šel 20 dní pouští a jednoho dne, když zpíval žalmy o 6. hodině a konal obvyklé modlitby, se po jeho pravici náhle objevil stín lidského těla. Byl zděšen, protože si myslel, že vidí démonického ducha, ale když se pokřižoval, odložil svůj strach, a když dokončil modlitbu, obrátil se ke stínu a uviděl nahého muže, jak kráčí pouští, jehož tělo bylo černé od slunečního žáru a jeho krátké, odbarvené vlasy zbělely jako jehněčí rouno. Abba Zosima byl potěšen, protože během těchto dnů neviděl jediného živého tvora, a okamžitě se vydal jeho směrem. Jakmile ale nahý poustevník uviděl 3-osu přicházet k němu, okamžitě před ním začal utíkat. Abba Zosima zapomněl na slabost a únavu svého stáří a zrychlil krok. Ale brzy se vyčerpáním zastavil u vyschlého potoka a začal uplakaně prosit ustupujícího asketa: „Proč přede mnou, hříšným starcem, utíkáš, zachraňuješ se v této poušti?
Očekávej na mě, slabého a nehodného, a dej mi svou svatou modlitbu a požehnání pro Pána, který nikdy nikým nepohrdal." Neznámý muž, aniž by se otočil, na něj zakřičel: „Odpusť mi, Abba Zosimo, nemohu se ti, když jsem se otočil, ukázat do tváře: jsem žena, a jak vidíš, nemám na sobě žádné oblečení, které by zakrývalo svou tělesnou nahotu. Ale jestli se chceš za mě, velkého a zatraceného hříšníka, modlit, hoď mi svůj plášť, abych se přikryl, pak k tobě mohu přijít pro požehnání.“ „Neznala by mě jménem, kdyby svatostí a neznámými skutky nezískala od Pána dar jasnovidectví,“ pomyslel si Abba Zosima a pospíšil, aby splnil, co mu bylo řečeno. Asketka se zahalila do pláště a obrátila se k Zosimě: „Co sis myslel, abba Zosimo, mluvit se mnou, hříšnou a nemoudrou ženou? Co se ode mě chcete naučit a bez vynaložení veškerého úsilí jste strávili tolik práce? Poklekl a požádal ji o požehnání. Stejně tak se před ním uklonila a oba se dlouho jeden druhého zeptali: „Požehnej“.
Nakonec asketa řekl: „Abba Zosimo, je vhodné, abys požehnal a modlil se, protože jsi poctěn hodností presbyterátu a po mnoho let, když jsi stál u oltáře Kristova, jsi obětoval svaté dary Pánu. Tato slova vyděsila mnicha Zosimu ještě víc. S hlubokým povzdechem jí odpověděl: "Ó duchovní matko! Je jasné, že ty, z nás dvou, jsi se přiblížila Bohu a zemřela jsi za svět. Poznal jsi mě jménem a nazval jsi mě presbyterem, protože jsi mě nikdy neviděl. Tvá míra mi musí také žehnat. Proboha." Nakonec světec podlehl Zosimově tvrdohlavosti a řekl: „Požehnaný Bůh, který si přeje spasení všech lidí. Abba Zosima odpověděl: „Amen,“ a vstali ze země. Asketika znovu řekla staršímu: "Proč jsi přišel, otče, ke mně, hříšníkovi, postrádajícímu veškerou ctnost? Je však jasné, že milost Ducha svatého tě nasměrovala k vykonání jedné služby, kterou moje duše potřebovala."
Nejprve mi řekni, Abba, jak dnes žijí křesťané, jak rostou a prosperují svatí Boží Církve? Abba Zosima jí odpověděl: „Skrze tvé svaté modlitby dal Bůh církvi a nám všem dokonalý pokoj. Ale dbejte na modlitbu nehodného starce, mé matky, modlete se, proboha, za celý svět a za mě, hříšníka, aby tato opuštěná cesta pro mě nebyla neplodná." Svatý asketa řekl: „Měl by ses raději, Abba Zosimo, mít posvátnou hodnost, modlit za mě a za všechny. Proto vám byla udělena hodnost. Ochotně však splním vše, co jsi mi přikázal pro poslušnost Pravdě a z čistého srdce.“ Po těchto slovech se světice otočila k východu, zvedla oči, zvedla ruce k nebi a začala se šeptem modlit. Starší viděl, jak se zvedla do vzduchu o loket ze země. Z této nádherné vize Zosima padl na zem, vroucně se modlil a neodvažoval se říci nic jiného než: „Pane, smiluj se!“ V jeho duši se objevila myšlenka - byl to duch, který ho přivedl do pokušení? Ctihodný asketa se otočil, zvedl ho ze země a řekl: „Proč jsi tak zmaten svými myšlenkami, Abba Zosimo? Nejsem duch.
Jsem hříšná a nehodná žena, i když jsem chráněna svatým křtem.“ Když to řekla, udělala znamení kříže. Když to starší viděl a slyšel, padl se slzami k nohám askety: „Prosím tě, při Kristu, Bohu našem, neskrývej přede mnou svůj asketický život, ale řekni to všechno, aby byla Boží velikost každému jasná. Věřím totiž v Hospodina, svého Boha, a skrze Něho žiješ, že proto jsem byl poslán na tuto poušť, aby Bůh světu zjevil všechny tvé postní skutky." A svatý asketa řekl: „Je mi trapné, otče, vyprávět ti o svých nestoudných činech. Neboť pak budeš muset utéct přede mnou a zavřít oči a uši, jako se utíká před jedovatým hadem. Ale přesto ti řeknu, otče, aniž bych mlčel o žádném ze svých hříchů, ale kouzlím tě, nepřestávej se za mě, hříšníka, modlit, abych v Soudný den našel odvahu.
Čtenář: Pane, smiluj se. (Třikrát). Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, nyní i vždycky i na věky věků. Amen.
Smiluj se nade mnou, Bože, podle svého velkého milosrdenství a podle množství svého slitování očisti mou nepravost. Především omyj mě od mé nepravosti a očisť mě od mého hříchu; Neboť znám svou nepravost a svůj hřích před sebou ponesu. Zhřešil jsem proti Tobě samotnému a páchal jsem před tebou zlo; neboť můžeš být ospravedlněn ve svých slovech a vždy zvítězíš nad svým soudem. Hle, v nepravosti jsem byl počat a matka má porodila mne v hříších. Hle, miloval jsi pravdu; Ukázal jsi mi svou neznámou a tajnou moudrost. Posyp mě yzopem a budu čistý; Umyj mě a budu bělejší než sníh. V mých uších je radost a radost; kosti pokorných se budou radovat. Odvrať svou tvář od mých hříchů a očisti všechny mé nepravosti. Stvoř ve mně čisté srdce, Bože, a obnov pravého ducha v mém lůně. Neodmítej mě ze své přítomnosti a neodnímej mi svého svatého Ducha. Dej mi radost ze svého spasení a posiluj mě Pánovým Duchem. Naučím bezbožné tvé cestě a zlovolnost se obrátí k tobě.
Osvoboď mě od krveprolití, Bože; Bože mé spásy, můj jazyk se bude radovat z tvé spravedlnosti. Pane, otevři má ústa a má ústa budou vypravovat tvou chválu. Jako byste oběti chtěli, byli byste je dali: nemilujete zápalné oběti. Oběť Bohu je zlomený duch; Bůh nepohrdne zkroušeným a pokorným srdcem. Požehnej Sionu, Hospodine, svou přízní a ať jsou postaveny hradby Jeruzaléma. Pak se zalíbí v oběti spravedlnosti, oběti a oběti zápalné; Potom položí býka na Tvůj oltář.
Sbor: Irmos, hlas 6: Pomocník a ochránce/ buď má spása/ Toto je můj Bůh a já ho oslavím/ Boha svého otce a budu ho vyvyšovat // slavně, neboť jsem oslaven.
Refrén: Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou. (pro každý troparion)
Kde mám začít plakat/ nad svým prokletým životem a skutky?/ Jak mám, Kriste, začít toto současné naříkání?/ Ale jak jsem milostivý,// dej mi odpuštění mých hříchů.
Přijď, ubohá duše, se svým tělem,/ přiznej se Poskytovateli všech,/ a zůstaň ve zbytku své dřívější beze slova,// a přines k Bohu slzy v pokání.
Když jsem začal žárlit na zločin prvotního Adama,/ poznal jsem, že jsem nahý od Boha/ a věčného Království a sladkosti,// hřeším kvůli mně.
Běda mi, prokletá duše, / že jsi byla přirovnána k první Evě? / Viděl jsi zlo a byl jsi zraněn horalem, / a dotkl ses stromu a směle jsi ochutnal // jídlo beze slov.
Místo smyslné Evy/ moje duševní Eva byla,/ vášnivá myšlenka v těle,/ ukázala sladkou/ a ochutnala// hořký nápoj.
Je hoden, že jsem byl vyhnán z Edenu,/ za to, že jsem nezachoval Tvé jediné přikázání, ó Spasiteli, Adame:/ proč bych měl trpět,// vždy zametal Tvá slova?
Kain přemohl vraždu/ z vůle vraha svědomí,/ oživil tělo a bojoval proti ní// svými lstivými skutky.
Ábel Ježíši, kteří jste nebyli jako spravedlnost, / nikdy nedostali dar, který by se vám líbilo, / ani božské skutky, ani čisté oběti, / ani neposkvrněný život.
Jako Kain a my, duše zatracená, / obětovali jsme Stvořiteli všeho zlé skutky, / a krutou oběť, / a neslušný život, spolu s // jsme také odsouzeni.
Stvořitel země stvořil život,/ dal jsi mi maso a kosti,/ a dech a život:/ ale ó můj Stvořiteli, můj Vysvoboditeli a Soudci// přijmi mě, když činíš pokání.
Informuji Tě, Spasiteli, o hříších, které jsem spáchal, / vředy mé duše i těla, / dokonce i vražedné myšlenky ve mně, / na mě dopadly jako bandita.
I když jsme zhřešili, Spasiteli, / ale víme, že jsi Milovník lidstva, / milosrdně trestáš, a jsi milosrdný vřele // slzy vidíš, / a plyneš jako Otec, volajícího marnotratníka.
Jsem svržen, Spasiteli, před Tvé brány, / v mém stáří mě neuvrhni do pekla, / ale před koncem mi jako Milovníka lidstva / dej odpuštění hříchů.
Upadl jsem do zlodějů/ svými myšlenkami/ jsem jimi nyní celý zraněn a plný ran,/ ale když jsem se mi představil,// Kristus Spasitel mě uzdravil. Kněz mě předvídal, jak jdu kolem, / a levita, když viděl ty urputné, pohrdal nahými, / ale od Marie jsi povstal k Ježíši, / / když jsi se představil, byl jsi ke mně štědrý.
Beránek Boží sejmi hříchy všech,/ sejmi ode mne těžké břemeno hříchu,/ a jak jsi milostivý,// dej mi slzy výčitky svědomí.
Je čas pokání,/ přicházím k Tobě, můj Stvořiteli,/ sejmi ze mě těžké břemeno hříchu,/ a jak jsi milostivý,// dej mi slzy výčitky svědomí.
Nepohrdej mnou, Spasiteli, neodmítej mě od své tváře,/ sejmi ze mě těžké břemeno hříchu,/ a když jsem dobře naladěn,// dej mi odpuštění mých hříchů.
Mé dobrovolné, Spasiteli, a mé nedobrovolné hříchy,/ zjevené i skryté/ známé i neznámé,/ když jsem všem odpustil, jako Bůh,// očisťuj a zachraň mě.
Od mládí, Kriste, přestupoval jsem Tvá přikázání, / vášnivě jsem nedbal, / se sklíčeností jsem pominul svůj život. / Navíc Tě nazývám Spasitelem: // od této chvíle mě zachraň.
Bohatství mé, Spasiteli, vyčerpalo mě smilstvem, / jsem bez plodů zbožnosti, / jsem lakomý, volám: / Otče štědrosti, když jsi předznamenal // Ty jsi ke mně štědrý.
Klaním se ti, Ježíši,/ zhřešil jsem, očisť mě,/ sejmi ze mě těžké břemeno hříchu,/ a jak jsi milostivý,// dej mi slzy výčitky svědomí.
Nechoď se mnou do soudu / nesouc mé skutky, / hledej slova a napravuj touhy,/ ale ve Tvých štědrých darech můj divoký pohrdá// zachraň mě, Všemohoucí.
Refrén: Ctihodná matko Maria, modli se k Bohu za nás.
Maria: Dej mi zářící milost / od Božské prozřetelnosti shůry, / abych se vyhnul vášním temnoty, / a zpívej pilně, svůj život Marii, / / červená oprava.
Refrén: Ctihodná matko Maria, modli se k Bohu za nás.
Marie: Když jsi se sklonil před Kristovým Božím zákonem,/ začal jsi s tím,/ opustil jsi neovladatelné touhy po sladkostech/ a všech ctnostech se vší úctou,// napravil jsi jen jednoho, čím jsi.
Refrén: Ctihodný otče Andrew, modli se za nás k Bohu.
Andrej: Skrze tvé modlitby my, Andreji, / vysvoboď nás od nečestných vášní / a Království je nyní účastníky Krista / / zpíváme tě s vírou a láskou, slavnější, ukaž nám, modlíme se.
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému.
Trinitarian: Nejživější Trojice, uctívaná v Jednotě,/ sejmi ze mě těžké hříšné břemeno,/ a jak jsi milostivý,// dej mi slzy něhy.
A nyní a vždy a na věky věků. Amen.
Theotokos: Matko Boží, na naději a na přímluvu těch, kdo Ti zpívají,/ sejmi ode mne těžké hříšné břemeno,/ a jako Čistá Paní,// přijmi mě v pokání.
Refrén: Irmos: Vzhlédni, nebesa, a já budu křičet,/ a zpívat o Kristu// z Panny, která přišla v těle.
Refrén: Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou. (pro každý troparion)
Naslouchej nebi a já budu křičet,/ na zemi, vnuknout hlas, // činit pokání k Bohu a chválit Ho.
Pohlédni na mne, Bože, můj Spasiteli, svým milosrdným okem, // a přijmi mé vřelé vyznání.
Zhřešil jsem více než všichni lidé, / jen já jsem zhřešil proti Tobě: / ale jako Bůh, Spasiteli, smiluj se nad / tvým stvořením.
Bouře mě zadrží od bezbožných,/ milostivý Pane:/ ale jako Petr,// vztáhni ke mně ruku také.
Slzy nevěstky, ó štědrý,/ a já nabízím:/ očisť mě, ó Spasiteli,// svým soucitem.
Zatemnil jsem krásu své duše/ sladkými vášněmi/ a všemožným způsobem stvořil prach/ celou svou mysl.
Nyní je můj první oděv roztrhán/ odkud Stvořitel od počátku přišel,// a odtud ležím nahý.
Oblékl jsem si roztrhané roucho,/ dokonce i z hadovy rady, // a stydím se.
Díval jsem se na krásu zahrady/ a nechal se oklamat svou myslí // a odtud ležím nahý a stydím se.
Činy na mém hřebeni/ jsou všichni vůdci vášní,// jejich nezákonnost na mně pokračuje.
Zničil jsem svou nedotčenou dobrotu/ a svou krásu,// a teď ležím nahý a stydím se.
Šití kožených šatů je pro mě hřích,/ vystavovat mě prvním // bohatě tkaným šatům.
Jsem obklopen chladným rouchem,/ jako fíkové listy,// abych odhalil své autokratické vášně.
Oděný v hanebném rouchu, / a krvavě chladný, / s vlajícím vášnivým a chtivým břichem.
Znesvětil jsem roucho svého těla/ a poskvrnil/ v obraze, ó Spasiteli,// a v podobě.
Upadl jsem do vášnivého ničení/ a do hmotných mšic,// a od té doby až doteď mě nepřítel štve.
Láskyplný a láskyplný život, / dávám nyní přednost před nestřídmostí pro Spasitele, / tíží mě těžké břemeno.
Ozdobil jsem tělesný obraz/ odporných myšlenek různými překryvy, // a jsem odsouzen.
Pilně jsme se starali o vnější výzdobu/ a opovrhovali vnitřním// božím svatostánkem.
Představujíc si ošklivost svých vášní,/ zničil jsem krásu své mysli chtivými aspiracemi.
Sklep prvního obrazu laskavosti Spasitele s vášněmi, / stejně jako někdy drachma, / / hledající nález.
Zhřešil jsem, jako nevěstka k Tobě volám:/ Zhřešil jsem jen proti Tobě,/ jak Spasitel přijal mast// a mé slzy.
Jako David jsem se smilně plazil a poskvrnil jsem, // ale umyl jsem svého Spasitele slzami.
Očisti mě, jako k Tobě volá celník,/ ó Spasiteli, očisť mě:/ žádný z těch, kdo jsou od Adama, jako jsem já// zhřešil proti Tobě.
Žádné slzy, pod pokáním imám, pod něhou:/ Já sám jsem Spasitel, // jak Bůh dá.
Nezavírej mi tedy své dveře,/ Pane, Pane,/ ale otevři tyto dveře mně// Tobě, který činíš pokání.
Lidštěji, chceš-li, aby všichni byli spaseni, / Ty mne voláš, / a přijmi jako Dobro toho, kdo činí pokání.
Inspiruj vzdech mé duše,/ a přijmi mýma očima kapky Spasitele,// a zachraň mě.
Refrén: Nejsvětější Theotokos, zachraň nás.
Theotokos: Nejčistší Panno Maria, / Jedna všezpívající, / / Modlete se pilně, abychom byli spaseni.
Sbor: Irmos: Vidíš, vidíš, vždyť já jsem Bůh,/ který pršel mannou/ a přinesl vodu z kamene/ starodávna v poušti mým lidem,// jednou pravicí a křtem Mým.
Refrén: Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou. (pro každý troparion)
Vidíte, neboť já jsem Bůh:/ inspirujte mou duši, aby volala k Pánu,/ a odešla od dřívějšího hříchu,/ a bála se neumytého/ a jako Soudce a Boha.
Ke komu jsi byl přirovnán, tato mnohohříšná duše, / pouze k prvnímu Kainovi a k Lámechovi, / který ukamenoval tělo darebáků, / / a zabil mysl bezeslovnými aspiracemi.
Všechny věci byly vykonány před zákonem, duše! / Nebyl jsi jako Set, / nenapodobil jsi Enose, / nenapodobil jsi Enocha, ani Noe, / ale zjevil ses bídě spravedlivého života.
Ty sám jsi otevřel propasti hněvu, / svého Boha, duše má, / a utopil jsi všechno tělo, jako zemi, i skutky a život, / / a zůstal jsi mimo archu spásy.
Zabil jsem člověka, říká,/ pro svou ránu a mladého muže pro strup,/ vykřikl Lámech s pláčem,/ ale ty se o mou duši netřes,// zatvrdil jsi své tělo a znesvětil svou mysl.
Ó, jak jsem žárlil na Lámecha, prvního vraha, / mám duši jako manžel, mysl jako mládí, / jako bych zabil tělo svého bratra, / jako vrah Kain, s chlípnými aspiracemi.
Moudře jsi stvořil sloup pro duši / a postavil tvrz žádostí Svým, / aby Stvořitel nezadržel tvou radu, / a svrhl na zem Svá úskalí.
Jsem zraněný, zraněný,/ hle, šípy nepřítele, které zranily mou duši i tělo:/ hle, strupy, hniloba, temnota,// křičí rány mých svévolných vášní.
Ó Pane, někdy déšť z Hospodinova ohně, / pro hněvnou nepravost byli Sodomité spáleni: / ty jsi však spálil oheň Gehenny // v něm, imashi, duše, shořel.
Pochopte a vizte, že jsem Bůh, / zkouším srdce a mučím myšlenky, / usvědčuji skutky a spaluji hříchy, / a soudím otce, pokorné a chudé.
Refrén: Ctihodná matko Maria, modli se k Bohu za nás.
Maria: Vztáhla jsi ruku/ ke štědrému Bohu, Marii,/ ponořená do propasti zla:/ a jako Petr láskyplně natahuješ svou Božskou ruku// všemi možnými způsoby hledáš své obrácení.
Refrén: Ctihodná matko Maria, modli se k Bohu za nás.
Maria: Se vší svojí horlivostí a láskou/ šla jsi ke Kristu,/ odvrátila jsi první hřích,/ a sýtila se v neprůchodných pouštích// a naplňovala jsi Ho čistěji než Boží přikázání.
Refrén: Ctihodný otče Andrew, modli se za nás k Bohu.
Andrej: Vidíme, vidíme lásku k lidstvu, o duši, / Boha a Pána: / proto před koncem padáme v pláči se slzami // Andrejovy modlitby, Spasiteli, smiluj se nad námi.
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému.
Trojice: Bezpočátková, nestvořená Trojice,/ nedělitelná Jednota,/ přijímající mě v pokání,/ zhřešil, zachraňuje mě:/ jsem tvým stvořením, nepohrdej,/ ale smiluj se a vysvoboď mě// ohnivé odsouzení.
A nyní a vždy a na věky věků. Amen.
Theotokos: Nejčistší Paní Theotokos,/ naděje těch, kteří k Tobě proudí,/ a útočiště těch, kteří jsou v bouři,/ Milosrdný a Stvořitel, a Tvůj Syn,/ také mě smiř // svými modlitbami.
Sbor: Irmos: Na nehybném kameni svých přikázání, Kriste, // upevni mé myšlenky.
Refrén: Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou. (pro každý troparion)
Naslouchej nebi a já budu křičet,/ na zemi, vnuknout hlas, // činit pokání k Bohu a chválit Ho.
Oheň od Hospodina někdy/ Hospodin pršel,/ země Sodoma// padla první.
Zachraň se na hoře, duše,/ jako Lot,/ a vezmi ho do Sóaru.
Uteč před plameny, duše,/uteč před hořením Sodomy,//uteč před porušením Božského plamene.
Vyznávám se Ti, Spasiteli:/ Zhřešil jsem, zhřešil jsem:/ Ale slábni, nech mě být,// Neboť jsem laskavý.
Zhřešil jsem jen proti Tobě,/ zhřešil jsem více než všichni, Kriste Spasiteli,// ale nepohrdej mnou.
Ty jsi dobrý pastýř, / ber mě hledej, / a nepohrdej mnou, když zbloudí.
Jsi sladký, Ježíši, / jsi můj Stvořitel // v Tobě, Spasiteli, budu ospravedlněn.
Refrén: Nejsvětější Trojice, náš Bože, sláva Tobě.
Trinity: Ó Trojice Jednota Bože!/ Zachraň nás od klamu, // a pokušení a okolností.
Refrén: Nejsvětější Theotokos, zachraň nás.
Theotokos: Raduj se, Bohu potěšující lůno,/ Raduj se, trůnu Páně,// Raduj se, Matko života našeho.
Refrén: Irmos: Ustav, ó Pane, na skále svých přikázání/ mé pohnuté srdce,// neboť Ty a Pán jediný jsi Svatý.
Refrén: Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou. (pro každý troparion)
Zdroj života zisku je k Tobě,/ ničiteli smrti,/ a já k Tobě ze srdce volám před koncem mých hříchů, očisť mě a zachraň mě.
Pod Noem, Spasitelem,/ napodobujícím smilstvo,/ zdědili odsouzení,// v záplavě ponoření.
Zhřešil jsem, Pane,/ zhřešil jsem proti Tobě, očisť mě:/ protože mezi lidmi není nikdo, kdo by zhřešil,// koho bych v hříších nepřevýšil.
Hama do tvé duše,/ napodobující vraždu,/ nezakryl tvou upřímnou hanbu,// marně se vracející zpět.
Šemovo požehnání nezdědila tvá zatracená duše/ ani rozsáhlé vlastnictví,// jako měl Japheth, když jsi byl opuštěn na zemi.
Ze země Háran,/ přijď z hříchu, má duše,/ přijď do země, která opotřebovává věčnou neporušitelnost,// Abrahamovo dědictví.
Slyšela jsi Abrahama, duše má, / když dávno opustil zemi své vlasti, / a byl cizincem, // napodobovat tuto vůli.
U dubu Mamre/ andělský patriarcha založil/ dědictví ve stáří// přísliby chycení.
Izák, má prokletá duše,/ když jsi pochopil novou oběť,/ tajnou zápalnou oběť Hospodinu,// napodobuj jeho vůli.
Ismaila tě slyšela, má duše je střízlivá, / vyhnaná jako zrození otroka, / vidíš, ale ne tak / budeš vlídně trpět.
Hagar, starověká duše Egypťanů, se stala jako ty, / zotročená vůlí a porodila // nového Izmaela, opovržení.
Jákobův žebřík/ znamenal mou duši, / zjevující se ze země do nebe,/ proč jsi neměl// vzestup pevnosti, zbožnosti?
Kněz Boží a král samoty, / Kristova podoba, // ve světě života, napodobujte v lidech.
Neprobuď slavný sloup duše, / vracející se zpět: / ať tě děsí obraz Sodomy, / / běda Sóaru, zachraň se.
Spal jako Lot,/ má duše prchá před hříchem:/ prchni ze Sodomy a Gomory,// prchni před plamenem každé touhy beze slov.
Smiluj se, Pane, smiluj se nade mnou, volám k Tobě,/ až přijdeš se svými anděly,// odměnit každého podle zásluh jeho skutků.
Modlitby, Mistře,/ Neodvracej ty, kdo Ti zpívají,/ ale buď velkorysý, ó Miláčku lidstva,// a udělej odpuštění vírou těm, kdo prosí.
Refrén: Ctihodná matko Maria, modli se k Bohu za nás.
Maria: Zadržujeme bouři a úzkost hříchů,/ ale zachraň mě nyní, sama matka, // a doveď mě do přístavu Božího pokání.
Refrén: Ctihodná matko Maria, modli se k Bohu za nás.
Maria: Modlitba otroka a nyní ctihodná / přivedena k požehnané Matce Boží svými modlitbami, / / otevři mi božské vchody.
Refrén: Ctihodný otče Andrew, modli se za nás k Bohu.
Andrey: Skrze své modlitby uděl / mně také odpuštění dluhů, / ó Ondřeji Krétský, předsedo! / / pokání, protože jsi nanejvýš opovrženíhodný úkryt.
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému.
Trojice: Trojice je prostá, nestvořená,/ bezpočátková příroda,/ v Trojici opěvované hypostázemi,/ jsme spaseni vírou, kdo uctívá/ Tvou moc.
A nyní a vždy a na věky věků. Amen.
Theotokos: Od Otce nelétavého Syna,/ v létě Matky Boží/ jsi nevědomky porodila,/ divný zázrak, // zůstala Panna dojit.
Refrén: Ustav, ó Pane, na skále svých přikázání/ mé pohnuté srdce,// neboť ty a jediný Pán jsi svatí.
Božská svítidla, apoštolové Spasitele, / osvěť nás v temnotách života, / když kráčíme ladně v dnešních dnech, / světlem zdrženlivosti od nočních vášní, // a jasným utrpením Podívejme se na Krista, jak se raduje.
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému.
Apoštolský duodenath, vyvolený Bohem, / nyní přines modlitbu ke Kristu / ať všichni projdou postním polem, / ti, kdo se modlí v něžnosti, / ti, kdo pilně praktikují ctnosti; / jako bychom tomu měli předcházet, vidět Krista Boha slavného vzkříšení, // přinášejícího slávu a chválu.
A nyní a vždy a na věky věků. Amen.
Nepochopitelný Bůh, Syn a Slovo, / zrozený z Tebe víc než mysl, / modli se, Matko Boží, s apoštoly, / čistý pokoj vesmíru, / a dej nám odpuštění hříchů před koncem, / a království nebeské pro dobrotu // uděl své služebníky.
Čtenář: Narodil jsem se v Egyptě a ještě za života mých rodičů, když mi bylo dvanáct let, jsem je opustil a odešel do Alexandrie. Tam jsem ztratil svou cudnost a oddával se nekontrolovatelnému a nenasytnému smilstvu. Více než sedmnáct let jsem se bez zábran oddával hříchu a vše dělal zadarmo. Nebral jsem peníze ne proto, že jsem byl bohatý. Žil jsem v chudobě a vydělával jsem si přízí. Myslel jsem, že smyslem života je uspokojit tělesnou žádostivost. Když jsem vedl takový život, jednou jsem viděl množství lidí z Libye a Egypta, jak jdou k moři, aby se plavili do Jeruzaléma na svátek Povýšení svatého Kříže. Chtěl jsem s nimi také plout. Ale ne kvůli Jeruzalému a ne kvůli svátku, ale odpusť mi, otče, aby bylo víc, s kým se oddávat zhýralosti. Tak jsem nastoupil na loď. Nyní, otče, věř mi, sám jsem překvapen, jak moře tolerovalo mou zhýralost a smilstvo, jak země neotevřela ústa a nepřivedla mě živého do pekla, které oklamalo a zničilo tolik duší... Ale zjevně si Bůh přál mé pokání, dokonce ani smrt hříšníka a trpělivě čekající na obrácení.
Přijel jsem tedy do Jeruzaléma a celé dny před svátkem jsem se jako na lodi zabýval špatnými skutky. Když nadešel svatý svátek Povýšení ctihodného kříže Páně, chodil jsem stále kolem a chytal duše mladých lidí v hříchu. Když jsem viděl, že všichni šli velmi brzy do kostela, kde se nacházel Životodárný strom, šel jsem se všemi a vešel do předsíně kostela. Když nastala hodina svatého Povýšení, chtěl jsem vstoupit do kostela se všemi lidmi. Když jsem se s velkými obtížemi dostal ke dveřím, pokusil jsem se, zatraceně, vmáčknout dovnitř. Ale jakmile jsem vstoupil na práh, nějaká božská síla mě zastavila, nedovolila mi vstoupit, a odhodila mě daleko ode dveří, zatímco všichni lidé šli bez překážek. Pomyslel jsem si, že se snad kvůli ženské slabosti nedokážu protlačit davem, a znovu jsem se pokusil lidi odstrčit lokty a dostat se ke dveřím. Ať jsem pracoval sebevíc, nemohl jsem se dostat dovnitř. Jakmile se moje noha dotkla prahu kostela, zastavil jsem se. Církev přijala každého, nikomu vstup nezakázala, ale mě, prokletého, dovnitř nevpustili. To se stalo třikrát nebo čtyřikrát. Moje síly jsou vyčerpány.
Odešel jsem a stál v rohu kostelní verandy. Pak jsem cítil, že to byly mé hříchy, které mi bránily vidět Životodárný strom, mého srdce se dotkla milost Páně, začal jsem vzlykat a pokáním se bít do hrudi. Když jsem z hloubi svého srdce povzdechl k Pánu, uviděl jsem před sebou ikonu Nejsvětější Bohorodice a obrátil jsem se k ní s modlitbou: "Ó Panno, Paní, která jsi porodila Bohu Slovo v těle! Vím, že nejsem hoden pohlédnout na Tvou ikonu. Pro mě, nenáviděnou nevěstku a vědět, že jsem kvůli Tvé čistotě také zavržen, je spravedlivé se stal člověkem, abys vyzval hříšníky k pokání, Pomoz mi, Nejčistší, ať mi bude dovoleno vstoupit do kostela, nezakazuj mi vidět Strom, na kterém byl Pán ukřižován za mě, hříšníka, pro mé vysvobození z hříchu, Paní, aby se pro mě otevřely dveře Svatého kříže vy.
Slibuji Ti, že se od této chvíle již nebudu poskvrňovat tělesnou poskvrnou, ale jakmile uvidím Strom kříže Tvého Syna, zřeknu se světa a okamžitě půjdu tam, kam mě Ty jako Jistota povedeš." A když jsem se takto modlil, najednou jsem cítil, že moje modlitba byla vyslyšena. V něžnosti víry, v naději v Milosrdnou Matku Boží, jsem se znovu připojil k těm, kteří vcházeli do chrámu, a nikdo mě neodstrčil ani mi nebránil ve vstupu. Šel jsem ve strachu a chvění, dokud jsem nedošel ke dveřím a bylo mi ctí vidět životodárný kříž Páně. Tak jsem poznal Boží tajemství a to, že Bůh je připraven přijmout ty, kteří činí pokání. Padl jsem na zem, pomodlil se, políbil svatyně a opustil chrám, spěchal jsem, abych se znovu objevil před svou ručitelkou, kde jsem dal slib. Poklekl jsem před ikonou a modlil jsem se před ní: „Ó naše Dobrotivá Paní, Matko Boží! Nenáviděl jsi mou nehodnou modlitbu. Sláva Bohu, který skrze Tebe přijímá pokání hříšníků. Nastal čas, abych splnil slib, ve kterém jsi byl ručitelem. Nyní, paní, veď mě na cestu pokání."
A tak, aniž bych dokončil svou modlitbu, slyším hlas, jako by mluvil z dálky: „Překročíš-li Jordán, najdeš požehnaný pokoj. Okamžitě jsem uvěřil, že tento hlas je pro mě, a s pláčem jsem zvolal Matce Boží: „Paní paní, neopouštěj mě, odporného hříšníka, ale pomoz mi,“ a okamžitě jsem opustil předsíň kostela a odešel. Jeden muž mi dal tři měděné mince. S nimi jsem si koupil tři bochníky chleba a od prodavače jsem se dozvěděl cestu k Jordánu. Při západu slunce jsem došel ke kostelu sv. Jana Křtitele u Jordánu. Nejprve jsem se v kostele poklonil a okamžitě jsem sestoupil k Jordánu a umyl mu obličej a ruce svěcenou vodou. Potom jsem přijal přijímání v kostele sv. Jana Křtitele Nejčistších a životodárných Kristových tajemství, snědl jsem polovinu jednoho svého chleba, zapil jsem ho svěcenou jordánskou vodou a tu noc jsem spal na zemi poblíž chrámu. Druhý den ráno, když jsem nedaleko našel malou kánoi, přeplul jsem v ní řeku na druhý břeh a znovu jsem se vroucně modlil ke své mentorce, aby mě vedla tak, jak by se jí to líbilo. Ihned poté jsem přišel do této pouště.
Abba Zosima se zeptal mnicha: „Kolik let, má matko, uplynulo od doby, kdy ses usadila v této poušti? "Myslím," odpověděla, "uplynulo 47 let od doby, kdy jsem opustil Svaté město." Abba Zosima se znovu zeptal: "Co máš nebo co tu sháníš k jídlu, matko?" A ona odpověděla: "Když jsem překročila Jordán, měla jsem s sebou dva a půl chlebů, postupně vysychaly a zkameněly, a když jsem jela po troškách, živila jsem se z nich po mnoho let." Abba Zosima se znovu zeptal: "Opravdu jsi byl tolik let bez nemoci? A nepřijal jsi nějaká pokušení z náhlých výmluv a pokušení?" "Věř mi, Abba Zosimo," odpověděla ctihodná žena, "strávila jsem 17 let v této poušti, jako bych svými myšlenkami bojovala se zuřivými zvířaty... Když jsem začala jíst jídlo, okamžitě mě napadla myšlenka na maso a ryby, na které jsem byla v Egyptě zvyklá. Chtěla jsem také víno, protože jsem ho hodně pila, když jsem byla často mimo prostou vodu a hlavně tady, a hlavně tady. hlad.
Utrpěl jsem i těžší pohromy: přemohla mě touha po smilných písních, jako bych je slyšel, pletly mi srdce i uši. S pláčem a bitím se do hrudi jsem si pak vzpomněl na sliby, které jsem učinil, když jsem šel do pouště, před ikonou Svaté Matky Boží, mé Pomocnice, a plakal jsem, abych zahnal myšlenky, které trápily mou duši. Když bylo pokání dokonáno modlitbou a pláčem, viděl jsem světlo, které pro mě zářilo odevšad, a pak mě místo bouře obklopilo velké ticho. Zapomenuté myšlenky, odpusť mi, Abbo, jak se Ti mohu přiznat? V mém srdci se rozhořel vášnivý oheň a sežehl mě po celém těle a probudil chtíč. Když se objevily prokleté myšlenky, vrhl jsem se na zem a zdálo se, že vidím, že přede mnou stojí sama Nejsvětější ručitelka a soudí mě za porušení mého slibu. Nevstal jsem tedy, ležel jsem dnem i nocí na zemi, dokud nebylo pokání znovu dokonáno a nebyl jsem obklopen stejným požehnaným Světlem, zahánějícím zlý zmatek a myšlenky. Takhle jsem žil v této poušti prvních sedmnáct let. Temnota za tmou, neštěstí za neštěstím na mě, hříšníka.
Ale od té doby až dosud mě ve všem vede Matka Boží, moje Pomocnice.“ Abba Zosima se znovu zeptal: „Opravdu jsi tady nepotřeboval jídlo ani oblečení? Odpověděla: „Můj chléb došel, jak jsem řekla, v těchto sedmnácti letech. Poté jsem začal jíst kořeny a to, co jsem našel v poušti. Šaty, které jsem měl na sobě, když jsem překračoval Jordán, byly dávno roztrhané a rozpadlé, a pak jsem musel hodně vydržet a trpět jak horkem, kdy mě spalovalo horko, tak zimou, kdy jsem se třásl zimou. Kolikrát jsem spadl na zem jako mrtvý. Kolikrát jsem byl v nezměrném boji s různými neštěstími, potížemi a pokušeními. Ale od té doby až do dnešního dne Boží moc zachovává mou hříšnou duši a pokorné tělo neznámými a rozmanitými způsoby. Byl jsem vyživován a přikryt Božím slovem, které obsahuje všechno (Dt 8,3), neboť člověk nebude žít jen z chleba, ale z každého Božího slova (Mt 4,4; Lk 4,4), a ti, kdo nemají přikrytí, budou odíni kamenem (Job 24,8), budou-li svlečeni z šatu hříchu (Kol. 3,9).
Když jsem si vzpomněl, z jak velkého zla a jakých hříchů mě Pán vysvobodil, našel jsem v tom nevyčerpatelnou potravu.“ Když Abba Zosima slyšel, že svatý asketa mluví z Písma svatého na památku - z knih Mojžíšových a Jobových a z Davidových žalmů -, zeptal se ctihodného: "Kde ses, má matko, naučila žalmy a jiné knihy?" Po vyslechnutí této otázky se usmála a odpověděla: „Věř mi, muži Boží, od té doby, co jsem překročila Jordán, jsem neviděla jediného člověka kromě tebe. Nikdy předtím jsem nestudoval knihy, nikdy jsem neslyšel kostelní zpěv nebo Božské čtení. Pokud samotné Boží Slovo, živé a všetvůrčí, neučí člověka veškerému porozumění (Kol 3,16; 2 Petr 1,21; 1Te 2,13). Ale dost, už jsem se Ti celý život vyznával, ale tam, kde jsem začal, končím: kouzlím v tobě jako vtělení Boží Slovo - modli se, svatý Abba, za mě velkého hříšníka. A také vás zapřísahám při Spasiteli, našem Pánu Ježíši Kristu, neříkejte nic, co jste ode mne slyšeli, dokud mě Bůh nevezme ze země. A udělej, co ti teď řeknu.
Příští rok, během půstu, nechoďte za Jordán, jak vám přikazuje váš klášterní zvyk.“ Abba Zosima byl opět překvapen, že jejich mnišský řád zná svatá asketa, ačkoli jí o tom neřekl ani slovo. „Zůstaň, Abba,“ pokračoval světec, „v klášteře. I kdybyste však chtěli klášter opustit, nemůžete. . . A až přijde svatý Velký čtvrtek Poslední večeře Páně, vložte životodárné Tělo a Krev Krista, našeho Boha, do svaté nádoby a přineste mi je. Počkejte na mě na druhé straně Jordánu, na okraji pouště, abych, až přijdu, přijal přijímání svatých tajemství. A řekněte abbovi Janovi, opatovi svého kláštera: dávejte pozor na sebe a na své stádo (Skutky 20:23; 1 Tim 4:16). Nechci však, abys mu to řekl teď, ale až Pán dá." Když to řekl a znovu požádal o modlitby, světec se otočil a odešel do hlubin pouště. Starší Zosima celý rok mlčel, neodvážil se nikomu prozradit, co mu Pán zjevil, a pilně se modlil, aby mu Pán dal výsadu znovu spatřit svatého askety.
Když znovu začal první týden svatého velkého půstu, musel mnich Zosima kvůli nemoci zůstat v klášteře. Pak si vzpomněl na prorocká slova světce, že nebude moci opustit klášter. Po několika dnech byl mnich Zoshima uzdraven ze své nemoci, ale stále zůstal v klášteře až do Svatého týdne. Den vzpomínání na Poslední večeři se přiblížil. Poté Abba Zosima splnil, co mu bylo přikázáno – pozdě večer odešel z kláštera k Jordánu a posadil se na břeh a čekal. Světec zaváhal a Abba Zosima se modlil k Bohu, aby ho nepřipravil o setkání s asketou. Nakonec svatý přišel a stál na druhé straně řeky. Mnich Zosima s radostí vstal a oslavoval Boha. Napadla ho myšlenka: jak by se mohla dostat přes Jordán bez lodi? Ale světec, který překročil Jordán se znamením kříže, rychle šel po vodě. Když se jí chtěl staršina poklonit, zakázala mu to a křičela zprostřed řeky: "Co to děláš, Abba? Vždyť jsi kněz, nositel velkých Božích tajemství." Když mnich překročil řeku, řekl Abba 3osima: "Požehnej, otče."
S obavami, zděšen podivuhodnou vizí, jí odpověděl: "Ve skutečnosti je Bůh falešný a slibuje, že všechny ty, kteří se očišťují, pokud je to možné, učiní jako smrtelníky. Sláva tobě, Kriste, náš Bože, který mi skrze svého svatého služebníka ukázal, jak daleko padám od měřítka dokonalosti." Poté ho světec požádal, aby přečetl „Věřím“ a „Otče náš“. Na konci modlitby, když sdělila Svatá strašná Kristova tajemství, vztáhla ruce k nebi a se slzami a chvěním pronesla modlitbu svatého Simeona, Boha-přijímače: „Nyní propouštíš svého služebníka, ó Mistře, podle svého slova v pokoji, neboť mé oči viděly tvou spásu.“ Pak se mnich znovu obrátil ke staršímu a řekl: "Odpusť mi, Abbo, a splň mi další přání. Jdi teď do svého kláštera a příští rok přijď k tomu vyschlému potoku, kde jsme s tebou poprvé mluvili." "Kdyby mi bylo možné," odpověděl Abba Zosima, "neustále tě následovat, abych viděl tvou svatost!" Ctihodná žena znovu požádala staršího: „Modlete se pro Pána, modlete se za mě a pamatujte na mé prokletí.
A učinila znamení kříže přes Jordán a jako předtím přešla přes vody a zmizela v temnotě pouště. A starší Zosima se vrátil do kláštera v duchovní radosti a úctě a vyčítal si jednu věc: že se nezeptal na jméno světce. Ale doufal, že příští rok konečně zjistí její jméno. Uplynul rok a Abba Zosimas znovu odešel do pouště. S modlitbou došel k vyschlému potoku, na jehož východní straně uviděl svatého asketu. Ležela mrtvá, s rukama založenýma, jak se patří, na hrudi, s tváří obrácenou k východu. Abba Zosima si umyl nohy svými slzami, neodvážil se dotknout jejího těla, dlouho plakal nad zesnulou asketikou a začal zpívat žalmy vhodné pro truchlení nad smrtí spravedlivých a číst pohřební modlitby. Pochyboval však, že by světici udělalo radost, kdyby ji pohřbil. Jakmile si to pomyslel, uviděl, že v jeho čele je nápis: „Pohřbte, Abba 3osima, na tomto místě tělo pokorné Marie, dejte prach v prach.
Modlete se k Pánu za mne, který jsem odpočíval v měsíci dubnu prvního dne, v tu samou noc Kristova spásného utrpení, po přijímání Boží poslední večeře." Po přečtení tohoto nápisu byl Abba Zosima nejprve překvapen, kdo to mohl udělat, protože sama asketa neuměla číst a psát. Ale byl rád, že konečně zná její jméno. Abba Zosima pochopil, že Ctihodná Maria, když přijala z jeho rukou svatá tajemství na Jordánu, v mžiku prošla svou dlouhou pouštní cestou, kterou on, Zosima, kráčel dvacet dní, a okamžitě odešla k Pánu. Když Abba Zosima oslavil Boha a smočil zemi a tělo Ctihodné Marie slzami, řekl si: „Je čas, abys, starší Zosimo, udělal, co ti bylo přikázáno. Ale jak můžeš, sakra, vykopat hrob, aniž bys měl cokoli v rukou?" Když to řekl, uviděl poblíž v poušti ležet padlý strom, vzal ho a začal kopat. Ale země byla příliš suchá, ať kopal sebevíc, zpocený, nemohl nic dělat. Abba Zosima se narovnal a uviděl u těla Ctihodné Marie obrovského lva, který jí olizoval nohy.
Staršího přemohl strach, ale udělal znamení kříže ve víře, že modlitbami svatého askety zůstane nezraněn. Potom lev začal starce laskat a Abba Zosima, rozpálený v duchu, nařídil lvu, aby vykopal hrob, aby mohl pohřbít tělo svaté Marie. Na jeho slovo lev tlapami vykopal příkop, v němž bylo pohřbeno tělo světce. Po splnění své vůle se každý vydal svou cestou: lev do pouště a Abba Zosima do kláštera, žehnajíce a chválíce Krista, našeho Boha. Když Abba Zosima dorazil do kláštera, řekl mnichům a opatovi, co viděl a slyšel od Ctihodné Marie. Všichni byli ohromeni, když slyšeli o Boží velikosti, a se strachem, vírou a láskou upevnili památku Ctihodné Marie a uctili den jejího odpočinku. Abba John, opat kláštera, podle slova mnicha s Boží pomocí napravil, co bylo třeba v klášteře udělat. Abba Zosima, který žil životem milým Bohu ve stejném klášteře a nedosáhl ani sta let, zde ukončil svůj dočasný život a přešel do života věčného.
Tak nám staří asketové slavného kláštera svatého, všemi chváleného předchůdce Pána Jana, který se nachází na Jordánu, zprostředkovali podivuhodný příběh o životě ctihodné Marie Egyptské. Tento příběh původně nezapsali, ale svatí starší ho uctivě předali z rádců na učedníky. „Já,“ říká svatý Sophronius, arcibiskup jeruzalémský, první deskriptor Života, „to, co jsem zase dostal od svatých otců, jsem všechno odevzdal písemné historii. Kéž Bůh, který činí velké zázraky a odměňuje velkými dary všechny, kdo se k Němu obracejí s vírou, odmění jak ty, kdo čtou a naslouchají, tak ty, kdo nám tento příběh sdělili, a dej nám dobrý podíl s blahoslavenou Marií Egyptskou a se všemi svatými, kteří se od věků zalíbili Bohu svými myšlenkami a námahou. Vzdejme také slávu Bohu, věčnému králi, a dej nám také milost v den soudu v Kristu Ježíši, našem Pánu; Jemu náleží všechna sláva, čest a moc a uctívání spolu s Otcem a Nejsvětějším a životodárným Duchem, nyní i vždycky i na věky věků, amen.
(Můžete si to přečíst, můžete to přeskočit a začít s refrénem:)
Irmos a zpěvy Tripes se nezpívají, ale čtou čtenáři, a podle názoru svatého Athanasia (Sacharova) se irmos z tripongů vůbec nevyslovují, ale jsou uvedeny v Triodionu v plném znění, aby sloužily jako podobné pro zpěv následujících troparionů tripongů, protože ve starověku se tropary zpívaly hlasem kanónů. Irmos se zpívá jen v těch případech, kdy jsou veršovány biblické písně nebo je-li zvláštní označení Typikon (viz: Afanasy (Sacharov), biskup. Na památku zesnulých podle Charty pravoslavné církve. Petrohrad: Satis, 1995. s. 172-174).
Irmos: Slyšel jsem, Pane,/ viděl jsem Tvou svátost,/ rozuměl Tvým skutkům, // a oslavil Tvé Božství.
Refrén: Svatí apoštolové, modlete se k Bohu za nás.
Skrze abstinenci, osvícení Kristových apoštolů, abstinenci naší doby, nás Boží přímluvy uklidňují.
Dvoustrunné varhany zpívají píseň spásy, tvář Božských učedníků, lstivé, rozhořčené hlasy.
Duchovním oděvem jsme vypili všechny slunečnice, suchá země zahnala mnohobožství, všeblahoslavenství.
Refrén: Nejsvětější Theotokos, zachraň nás.
Theotokos: Ona, která se pokořila, aby mě zachránila, která žila povýšeně, která porodila Nanebevstoupení pokorné povahy, Pannu nadevše čistou.
Irmos: (Můžete si to přečíst, můžete to přeskočit a začít refrénem:)
Slyšel jsem, Pane, / viděl jsem Tvou svátost, / rozuměl jsem tvým skutkům, // a oslavil jsem Tvé Božství.
Refrén: Svatí apoštolové, modlete se k Bohu za nás.
Apoštolské všečestné postavení, prosící o podporu všech, prosící o milost nad námi, kteří tě chválíme.
Jako pracovníci existence, Kristovi apoštolové, kteří pěstovali Boží slovo po celém světě, Mu vždy přinášejí ovoce.
Hrozny rychleji než Kristus, opravdu milovaní, vylévejte duchovní víno do světa, apoštolové.
Refrén: Nejsvětější Trojice, Bože náš, sláva Tobě.
Trojice: Prvotní, Odpovídající, Všemocná Svatá Trojice, Otec, Slovo a Duše, Svatý Bože, Světlo a Život, zachraň své stádo.
Refrén: Nejsvětější Theotokos, zachraň nás.
Theotokos: Raduj se, ohnivý trůn, Raduj se, světélkující lampa, Raduj se, město posvěcení, archa života, svaté seno svatých.
Refrén: Irmos: Prorok/ slyšel tvůj příchod, Pane, a bál se,/ protože jsi se chtěl narodit z panny/ a zjevil se jako muž, a řekl:/ Slyšel jsem tvou pověst a bál jsem se,// Sláva Tvé moci, Pane.
Refrén: Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou. (pro každý troparion)
Nepohrdej svými skutky, / neopouštěj své stvoření, ó Spravedlnosti, / i když jsi zhřešil jako člověk, / více než kdokoli jiný, ó Milovník lidstva, / ale imash, jako každý Pán, // moc odpouštět hříchy.
Blíží se konec, duše, blíží se, / a nedbalá, žádná příprava: / čas se krátí, povstaň, blízko u dveří je Soudce: / jako spánek, jako barva, plyne čas života // že marně Děláme si starosti?
Povstaň, duše má,/ své skutky, které jsi vykonal, přemýšlejte/ a přinášej je před svou tvář/ a vypouštěj kapky svých slz:/ modli se s odvahou skutky a myšlenky ke Kristu,// a ospravedlňuj se.
V životě nebyl žádný hřích, žádný skutek, žádná zloba/ a já, Spasiteli, jsem nezhřešil/ myslí a slovem a vůlí/ a rozsudkem, myšlenkou a skutkem, // jako nikdo jiný nikdy nezhřešil.
Odtud jsem byl odsouzen, / odtud jsem byl opovrhován, zatracen z vlastního svědomí, / není na světě nic víc potřeba: / Soudce, můj Vysvoboditeli, a především, / / ušetři a vysvoboď a zachraň mě Svého služebníka.
Žebřík, starý jako prastarý/ velký v patriarchátu,/ je znamením pro mou duši,/ aktivního vzestupu, rozumného vzestupu:/ chcete-li, činem a rozumem,// a žijte zrakem, buďte obnoveni.
Snášel vedro dne/ deprivaci kvůli patriarchovi/ a nesl špínu noci,/ vytvářel zásoby na každý den,/ pastýřství, dřinu, práci, // a spojení dvou manželek.
Mám na mysli dvě manželky, / čin a porozumění v nedohlednu, / věřím v jednání, jako ten, kdo má mnoho dětí: / Ráchel je inteligence, jako ta, která má mnoho práce // protože kromě práce není ani jednání, ani vize duše, bude lepší.
Buďte bdělí o mé duši!/ Buďte tak velcí jako staří v patriarchách,/ abyste dosáhli činů s rozumem,/ aby vaše mysl byla slepá vůči Bohu,/ a dosáhli ve své vizi nikdy nekončící temnoty,// a budete velkým obchodníkem.
Dvanáct patriarchů,/ velký stvořitel všech patriarchů,/ tajně ti ustanoví // žebřík vzestupu mé aktivní duše:/ děti, jako základy: stupně, // jako vzestup, když je moudře umístil.
Napodobil jsi nenáviděnou Ezauovu duši, / dal jsi prvenství vlídnosti svému zaklínači, / a odpadl jsi od svých otcovských modliteb, / a plazil ses dvakrát prokletý, / skutkem i myslí // proto nyní čiň pokání.
Ezau byl nazýván Edom,/ pro krajní misogynní zmatek:/ neustále zapalujeme nestřídmostí,/ a poskvrňujeme se sladkostmi,/ říkáme si Edom,// dokonce slovo pro zapalování hříšných duší.
Když Job v jámě uslyšel, / o ospravedlnění mé duše, / nežárlil jsi na tu odvahu, / neměl jsi pevnou nabídku ve všem, co jsi vážil, / a byl jsi pokoušen tím, čím jsi, // ale zdál ses netrpělivý.
Kdo byl první na trůnu,/ je nyní nahý a hnije v jámách:/ mnoho v dětech a slavných,/ bezdětných a bez domova nadarmo:/ oddělení je hnijící místo,// a strupy z korálků se nepočítají.
S královskou důstojností, s korunou a šarlatovým rouchem,/ muž mnoha jmen a spravedlivý/ vroucí bohatstvím a stády,/ náhle ztratil bohatství, sláva království// zchudl.
I kdyby byl nade vše spravedlivý a bezúhonný, / a neunikl by úlovku lichotníka a sítě: / ty jsi tvor milující hřích, duše zatracená, co jsi udělal, / i když se o neznámém stane mnoho / / stane se co myslíš?
Tělo je poskvrněno, duch kalcifikován,/ vše je odříznuto,/ ale jako Kristus lékař,/ mým pokáním oba uzdravte,/ omyjte, očisťte,/ ukažte mého Spasitele,// čistšího než sníh.
Své Tělo a Krev, ukřižované za všechny, jsi položil ve Slově:/ Tělo, abys mě obnovil:/ Krev, abys mě umyl:/ Vzdal jsi se ducha,/ Abys mě přivedl ke Kristu,// Tvé k rodiči.
Vykonal jsi spásu/ uprostřed země, velkoryse,/ abychom mohli být spaseni./ Vůlí jsi ukřižován na Stromě./ Jdeme, zavřený je otevřen,/ stvoření nahoře i dole,/ všechny národy jsou spaseny// Uctívají Tě.
Kéž je pro mě křtitelnice,/ krev z Tvého boku,/ spolu s nápojem,/ která vytekla z vody zbylé vody,/ ať jsem oběma očištěn,/ pomazán a opilý:/ jako pomazání a nápoj Slova,// zvíře Tvá slova.
Nahý jsem z paláce,/ nahý jsem ze svatby, hostiny a večeře:/ lampa zhasla, jako bezolejová,/ palác je zavřený, abych mohl spát,/ večeře je snědena:/ jsem rukama a nohama, jsem svázán, // jsem vyhozen.
Pohár Církve žádostivé,/ Tvá životodárná žebra,/ zezdola pro nás proudí proudy,/ opuštěnost a rozum,/ k obrazu dávné a nové// dvě smlouvy spolu, Spasiteli náš.
Čas mého života je krátký, / a je plný nemocí a špatností, / ale v pokání mě přijmi, / a povolej mě k rozumu, / abych k cizím nebyl lakomý, ani krutý, / / Spasiteli, já sám buď štědrý.
Dnes jsem vznešený slovní,/ ale krutý v srdci,/ nadarmo a nadarmo,/ nesuď mě s farizeem,/ raději mi dej publikánskou pokoru/ sám ke štědrosti, spravedlnosti,// a to se mnou počítej.
Zhřešil jsem, ztrápil jsem nádobu svého těla,/ jsem štědrý,/ ale v pokání mě přijmi,/ a povolej mě k rozumu,/ abych nebyl chamtivý, ani krutý k cizím, // Spasiteli, buď ke mně štědrý.
Vášněmi jsem se upálil, / velkodušně ubližoval mé duši, / ale v pokání mě přijmi / a povolej k rozumu, / abych nebyl lakomý ani krutý k cizím, / / Spasiteli, buď ke mně sám štědrý.
Neposlouchal jsem Tvůj hlas,/ neuposlechl jsem Tvého písma, Zákonodárce,/ ale v pokání mě přijmi,/ a povolej mě k rozumu,/ abych nepožádal, ani nezatoužil po cizím,/ Spasiteli, sám buď štědrý.
Refrén: Ctihodná matko Maria, modli se k Bohu za nás.
Maria: Netělesný příbytek v těle je pomíjivý,/ přijal jsi skutečně milost jako Bůh,/ věrně se přimlouvej za ty, kdo tě ctí./ Navíc se k tobě modlíme,// ode všech neštěstí a vysvoboď nás svými modlitbami.
Refrén: Ctihodná matko Maria, modli se k Bohu za nás.
Marie: Sestoupil do hlubin velké bídy, / byl jsi neovladatelný, / ale vstal jsi s lepší myšlenkou, / k krajnímu projevu ctnosti, slavně, / / andělská povaha Marie, překvapivá.
Refrén: Ctihodný otče Andrew, modli se za nás k Bohu.
Andrej: Andreji, otcovská chvála, / nepřestávej se modlit svými modlitbami, / stojíš před Nejbožskou Trojicí, / abychom byli vysvobozeni z muk, / láskou tvého božského zástupce, blaženého povolání, // Hnojivo pro Krit.
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému.
Trinitarian: Nedělitelná bytost, nespojené osoby,/ Teologizuji Tě, Jediné Božstvo Trojice,/ Jako jediného krále a spolutrůnu/ volám k Tobě velkou píseň,// v nejvyšší, nejchvalnější hymně.
A nyní a vždy a na věky věků. Amen.
Theotokos: A rodíte, a jste panny,/ a zůstáváte v obojím přirozenosti Panny:/ Ten, kdo se narodí, obnovuje přírodní zákony,/ lůno rodí bez porodu./ Cokoli Bůh chce, řád přírody je překonán: // Dělá, co chce.
Sbor: Irmos: Od ranní noci,/ ó milující člověče, osvěť mě, modlím se,/ a veď mě ve svých přikázáních,/ a nauč mě, ó Spasiteli,// činit tvou vůli.
Refrén: Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou. (pro každý troparion)
Ježíši, navštiv rány mé duše,/ právě jako padlí lupiči dávných do rukou,// a uzdrav mou nemoc, Kriste, modlím se.
V noci můj život navždy pominul, / protože temnota byla pro mě rychlá a hluboká, noc hříchu, / / ale jako den syna Spasitele, ukaž mi.
Ruben, napodobující prokletého Aze,/ spáchal nezákonnou a nezákonnou radu proti Nejvyššímu Bohu,// znesvětil mou postel, jako jeho otec.
Vyznávám se Ti, Kriste Králi,/ zhřešil jsem, zhřešil jsem,/ jako bratři, kteří před Josefem prodali ovoce čistoty a cudnosti.
Spravedlivá duše je spoutána svými příbuznými,/ prodávají se do sladké práce,/ k obrazu Páně:/ ty jsi celá duše, zaprodala ses// svým zlým.
Josefova spravedlivá a cudná mysl / napodobujte prokletou a nešikovnou duši / a nenechte se poskvrnit bezeslovnými aspiracemi / vždy nezákonná.
I když někdy žil Josef v příkopu, / Mistře Páně, / ale k obrazu Tvého pohřbu a vstávání // co Ti přinesu, když přinesu kaliko?
Mojžíš slyšel archu duše, / unášenou vodami, vlnami řeky, / jako v dávném ďáblu, který řídí záležitosti hořké // Rady faraonů.
A ženy o vás slyšely, že někdy zabíjíte/ nestárnoucího muže, zatracenou duši, skutek cudnosti,/ nyní jako velký Mojžíš// to je moudrost.
Jako velký Mojžíš/ Egypťana, když jsi zranil/ prokletou mysl, nezabil jsi svou duši:/ a jak jsi přebýval, říkají,// na poušti vášní skrze pokání?
Velký Mojžíš se usadil na poušti,/ přijď a napodobuj ten život/ a v křoví theofanie bude tvoje duše// ve vidění.
Hůl Mojžíšovu si duše představuje, / naráží na moře a zahušťuje hlubiny, / v obrazu Božského kříže: / který i ty můžeš // dokázat velké věci.
Áron obětoval Bohu oheň, neposkvrněný, nelichotivý:/ ale Chofni a Pinchas jako vy duši,// obětovali Hospodinu život poskvrněný Bohu cizí.
Jako těžká povaha,/ hořký faraon byl Mistrem,/ Janni a Jambre, duší i tělem, // a ponořeni do mysli, ale pomoz mi.
Výkaly se mísily s prokletou myslí, / omyj mě, Mistře, v lázni mých slz, / modlím se k Tobě, mé šaty z masa, / zbělej je jako sníh.
Zkouším-li své skutky, Spasiteli,/ vidím každého člověka, který překročil své vlastní hříchy,/ že hřeší rozumem,// ne nevědomostí.
Smiluj se, Pane, Tvé stvoření,/pro naše hříchy nás oslabuj,/ neboť On sám je od přírody čistý/a kromě Tebe// není nikoho kromě špíny.
Pro mě, tohoto Boha,/ představoval jsi si ve mně,/ ukázal jsi zázraky, uzdravuje malomocné,/ a utahoval jsi oslabeného,/ zastavil jsi krvácející proud svého Spasitele,// dotykem piz.
Napodobujte krvácející prokletou duši, / kněží, zadržte Kristova znamení, / abyste byli osvobozeni od ran, / a slyšte od Něj // vaše víra vás zachrání.
Napodobuj svou duši dole, / pojď, padni k nohám Ježíšovým, / aby tě napravil, / a ať kráčíš správným směrem // po stezkách Páně.
I když jsi hluboká studna, ó Pane,/ nechej vytékat vodu ze svých čistých žil,/ ale jako žena Samaritánka nikdo nepije žízeň života, protože potoky vytékají.
Nechť je Siloam/ mými slzami, Pane Pane,/ nech mě umýt jablko svého srdce// a uvidím Tě moudře, Věčné Světlo.
Refrén: Ctihodná matko Maria, modli se k Bohu za nás.
Marie: Ó bohatí s nesrovnatelnou touhou,/ když jsi toužil uctívat strom zvířete,/ byla ti touha splněna,/ dej, ať i já// mohu získat nejvyšší slávu.
Refrén: Ctihodná matko Maria, modli se k Bohu za nás.
Marie: Když jsi přešel přes potoky Jordánu,/ našel jsi bezbolestný klid,/ unikl jsi sladkosti těla,/ také jsi nás uhasil// svými modlitbami, reverende.
Refrén: Ctihodný otče Andrew, modli se za nás k Bohu.
Andrej: Jako pastýři jsou nejušlechtilejší, / a nejmoudřejší, / jsi vyvolen, / modlím se s velkou láskou a bázní, / svými modlitbami zlepšíš spásu, / a život věčný.
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému.
Trojice: Oslavujeme Tě Trojici, Jediný Bože,/ Svatý, Svatý, Svatý jsi/ Otec, Syn a Duše,/ prostá bytost,// Ten, kterého kdy uctívali.
A nyní a vždy a na věky věků. Amen.
Theotokos: Od Tebe obleč mou směs,/ nezkaženou, bez manžela Matku Panny,/ Boha, který stvořil víčka,// a sjednoť se sebou lidskou přirozenost.
Refrén: Irmos: Z celého srdce jsem volal/ ke štědrému Bohu/ a slyšel mě z pekla// a pozdvihl svůj život od mšic.
Refrén: Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou. (pro každý troparion)
Přináším slzy svému Spasiteli,/ az hlubin vzdechů/ přináším je čisté, křičím do svého srdce:/ Bože, zhřešil jsem/ očisť mě.
Ty duše se vzdálila od svého Pána,/ jako Dathan a Aviron:/ ale smiluj se, zavolej z podsvětí,// aby tě nezakryla pozemská propast.
Jako rozzuřená mladá duše/ stal ses jako Efraim,/ jako kamzík, chránící svůj život před nástrahami,// když jsi napravil svou mysl a zrak v akci.
Kéž ruka Mojžíšova ujišťuje naše duše, že Bůh může vybělit a očistit život malomocného:/ a nezoufej v sobě, // i když jsi malomocný.
Vlny Spasitele mých hříchů/ jako Černé moře vracející se do moře,/ zahalující mě náhle,// jako Egypťané někdy, a tři sta.
Měl jsi nerozumnou vůli pro svou duši, / jako předtím Izrael: / beze slov jsi nařídil božskou mannu, / / chlípné obžerství vášní.
Drahé duše, dali jste přednost kanaánským myšlenkám,/ než žilám z kamene,/ z nichž řeka teče jako pohár, ve srovnání s moudrostí, // odlévá proudy teologie.
Vepřové maso a kotle a egyptské jídlo,/ Nade vše v nebi jsi ustanovil mou duši,// Jako pošetilí lidé v dávných dobách na poušti.
Když Mojžíš udeřil Tvého služebníka/ tyčí do kamene,/ Tvá životodárná žebra symbolizovala,/ zespodu// nápoj života Spasitele, načerpejme.
Vyzkoušejte svou duši a vizte, jako Jozue/ zaslíbení země, jaká je, // a přebývat v ní s dobrotou.
Povstaň a přemož, / jako Ježíš Amalek, tělesné vášně / a Gibeonité, lichotivé myšlenky // vždy vítězní.
Překonejte přítomnou povahu času, / jako byla archa první, / a její země, buďte ve vlastnictví zaslíbení duše, / / Bůh přikazuje.
Neboť ty jsi zachránil Petra, který volal/zachraň, předešel jsi mě jako Spasitel/před šelmou a vztáhl ruku svou//a vyvedl mě z hlubin hříchu.
Jsme vaše útočiště,/ Mistře, Mistře Kriste,/ ale z neuhasitelných hlubin hříchu a zoufalství// mě předtím vysvobodili.
Já jsem, Spasiteli, / starodávnou královskou minci už jsi zničil, / ale spálil jsi lampu Předchůdce svého Slova, // hledej a najdi svůj obraz.
Refrén: Ctihodná matko Maria, modli se k Bohu za nás.
Marie: Kéž uhasíš plamen vášní,/ ať proléváš kapky slz k Marii,/ tvá duše je zapálená,/ a uděl mi milost,// svému služebníku.
Refrén: Ctihodná matko Maria, modli se k Bohu za nás.
Marie: Získala jsi nebeskou nelibost/ extrémním životem své matky na zemi./ Navíc ti, kdo ti zpívají,/ budou osvobozeni od vášní// tvými modlitbami, modlitbami.
Refrén: Ctihodný otče Andrew, modli se za nás k Bohu.
Andrewovi: Jsem pastýř Kréty a vůdce,/a vůdce modlitební knihy vesmíru,/ přicházím k Andremu a volám k tobě, Otče, za mě z hlubin hříchu.
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému.
Trojice: Trojice je jednoduchá, nedělitelná, / oddělená od Osobnosti, / a Jednotka je sjednocena Přírodou, / / mluví Otec, Syn a Božský Duch.
A nyní a vždy a na věky věků. Amen.
Theotokos: Tvé lůno Boží nás zrodilo,/ vymyšlené pro nás:/ On, jako Stvořitel všeho, pros k Matce Boží,// abychom skrze Tvé modlitby byli ospravedlněni.
Refrén: Z celého srdce jsem volal/ ke štědrému Bohu,/ a slyšel mě z pekla,// a pozdvihl svůj život od mšic.
Má duše, má duše, / povstaň, co spíš? / Konec se blíží, / a budeš zmaten. / Povstaň, / ať se nad tebou smiluje Kristus Bůh, který je všude a všechno plní.
Když viděl, jak se Kristův lék otevírá,/ a Adamovo zdraví z něj proudí,/ ďábel trpěl, byl raněn/ a plakal bídou/ a křičel na svého přítele:/ co udělám Synu Marině,/ Betlém mě zabíjí,/ který všude plní všechno.
Zpěv blažených s tropárií je rysem matutin ve čtvrtek Velkého kánonu a matutin na Velký pátek (s četbou 12 evangelií), a proto by neměl být v žádném případě vynechán.
Refrén: Ve svém království, pamatuj na nás, Pane, až přijdeš do svého království.
Stvořil jsi Krista zloděje, obyvatele ráje, / na kříži, volajícího k tobě: pamatuj na mě, / učiň mě toho pokání nehodným.
Verš: Blahoslavení chudí duchem, neboť jim je království nebeské.
Manoah, má duše slyšela o starém, / Bohu v projevu, / az neplodnosti pak přijala ovoce zaslíbení, / / napodobuj tu zbožnost.
Verš: Blahoslavení truchlící, neboť oni budou potěšeni.
Žárlíš na Sampsonovu lenost,/ usekneš hlavu své duši svým skutkům,/ zradíš cizinci, toužíš po // cudném a požehnaném životě.
Verš: Blahoslavení Crocsové, neboť oni zdědí zemi.
Nejprve svými čelistmi zničím vítězné cizince, / nyní najdeš zajetí vášnivé laskavosti, / ale má duše, vyhýbej se napodobování, / / skutkům a slabostem.
Verš: Blahoslavení, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Barak a Jefta, vojenští vůdci,/ soudci Izraele upřednostňovali první,/ s nimi odvážnou Devorru:/ ty duše s udatností// posílené odvahou.
Verš: Blahoslavená milosrdenství, neboť se vám dostane milosrdenství.
Znal jsi odvahu Jaelin, duše má,/ Sisera, který se staral,/ a vykonal spásu ostrým stromem, slyš,// kterým je pro tebe vytvořen kříž.
Verš: Blahoslavení, kteří jsou čistého srdce, neboť oni uvidí Boha.
Sežrej svou duši chvályhodnou obětí, / obětuj čin jako dcera, / od Jefty, nejčistšího, / a pobij jako oběť, vášně těla // svému Pánu.
Verš: Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť tito budou nazváni syny Božími.
Má duše bude rozjímat nad rounem Gedeonovým,/ sbírat rosu z nebe,/ a sestupovat jako pes a pít vodu/, která plyne ze zákona,// psaným útlakem.
Verš: Blahoslavení kvůli nim vyhání spravedlnost, neboť jim patří Království nebeské.
Nebo jsi přijal knězovo odsouzení pro mou duši tím, že jsi byl zbaven své mysli/ tím, že jsi získal vášně pro sebe,// jako dítě dělá nezákonné věci.
Verš: Blahoslavení, když tě budou hanobit a brát si tě a mluvit každé zlé slovo proti tobě, který lžeš pro mě.
V soudcích Levita z nedbalosti/ rozdělil svou ženu do dvanácti kmenů, duše má,/ aby mohl odhalit špínu// nezákonného Benjamina.
Verš: Radujte se a jásejte, neboť vaše odměna je v nebi hojná.
Milovaná Anna se modlila, / rty se pohybovala ke chvále, / ale její hlas nebyl slyšet, / ale byla stále neplodná, / / porodí syna hodného modlitby.
Verš: Pamatuj na nás, Pane, až přijdeš do svého království.
Mezi soudce se počítá/ Annino potomstvo, velký Samuel,/ kterého Armafema vychovala v Hospodinově domě,/ má duše na něj žárlí, suďte// nejprve své skutky.
Verš: Vzpomeň si na nás, Mistře, až přijdeš do svého království.
David byl vyvolen pro království,/ byl královsky pomazán rohem Božího pokoje:/ neboť ty, má duše, chceš-li království nahoře,// buď pomazána se světem slzami.
Verš: Vzpomeň si na nás, Svatý, až přijdeš do svého království.
Smiluj se nad svým stvořením, ó Milostivý,/ ušetři svou ruku pro své stvoření/ a smiluj se nad všemi, kdo zhřešili,/ a nejméně ze všech,// nad těmi, kdo tvými příkazy pohrdali.
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému.
Trinitář: Bez počátku, zrození a původu, / uctívám Otce, který zplodil, / oslavuji Syna, který se narodil, / zpívám Otci a Synu, / / Duchu Svatému.
A nyní a vždy a na věky věků. Amen.
Theotokos: Uctíváme Tvé nejpřirozenější Narození,/ podle přirozenosti slávy Tvého Dítěte/ bez rozdělování Matky Boží:/ Kdo má jen jednu osobu,// je vyznán samotnou přirozeností.
Refrén: Irmos: Zhřešil jsem, zhřešil jsem, jednal jsem před Tebou nespravedlivě, jsem nižší než pozorující, nižší než stvořitel, jak jsi nám přikázal; ale nezradí nás až do konce, Otcové Bože.
Refrén: Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou. (pro každý troparion)
Zhřešil jsem nezákonně/ a zavrhl Tvé přikázání,/ jako bych se dopustil hříchů/ a nanesl si strupy na své rány:/ ale smiluj se nade mnou,// Pro Boha Otců s dobrým srdcem.
Tajemství mého srdce/ Vyznávám se Ti, můj Soudce,/ viz mou pokoru,/ viz můj zármutek,/ a poslouchej můj soud dnes,/ a smiluj se nade mnou, neboť jsi Soucitný,// otců Boha.
Saul někdy, jako by zničil duši svého otce, duši osla,/ najednou bys získal království ke službě,/ ale pozor, nezapomeň na sebe,/ tvé bestiální chtíče// touží po více než po království Kristově.
David je někdy Otcem Božím, / i když má duše zhřešila, / byl zastřelen šípem za cizoložství, / byl zajat oštěpem, byl zajat vraždou liknavostí, / ale sám jsi se vypořádal s nejtěžšími skutky, jsi nemocen, // s požitkářskými aspiracemi.
David totiž někdy svedl dohromady nepravost:/ když rozpustil smilstvo vraždou,/ projevil hluboké pokání,/ ale ty sám, duše nejlstivější, jsi to udělal,// aniž bys činil pokání Bohu.
David si někdy představuje, / když zkopíroval píseň na ikonu, / odsuzuje to, co udělal, a volá: / smiluj se nade mnou. Neboť ty sám jsi všichni zhřešili, Bože, // očisť mě sám.
Archa, jako by byla nesena na voze,/ 3a toto,/ když se proměním v tele,/ dotkne se bodu, jsem pokoušen Božím hněvem:/ ale když jsem utekl před tou smělostí,// ctím Božství upřímněji.
Slyšel jsi Absolona,/ jak jsi povstal v přírodě?/ Znal jsi jeho zlé skutky,/ znesvětil jsi lože svého otce Davida,/ ale vášnivě jsi ho napodoboval// a chlípnou touhu.
Svou nefunkční důstojnost jsi podřídil svému tělu:/ kromě Achitofela, když jsi našel nepřítele, duše,/ sestoupil jsi s touto radou,/ ale toto rozptýlení je sám Kristus,// a ty jsi v každém ohledu spasen.
Úžasný Šalomoune,/ a naplněný milostí moudrosti,/ když jsi někdy před Bohem stvořil tuto zlou věc,/ odejdi od Něho:/ jemuž jsi prokletý svým životem, svou duší// připodobnil jsi se.
Znesvěcen návnadami mých vášní, / běda mně, léčitel moudrosti, / léčitel marnotratných žen a cizí od Boha: / kterého jsi v duchu napodoboval o duši! / / Se smyslností odporná.
Žárlil jsi na Rechabeáma/, který neposlouchal otcovy rady/ a také na svého zlého služebníka Jeroboáma, bývalou duši odpadlíka/, ale vyhýbej se napodobování a volej k Bohu // ty, kdo zhřešili, buď ke mně štědří.
Žárlíš na Ahaavovu špínu, duše má, běda, byl jsi příbytkem tělesné špíny a nádoba byla zneuctěna vášněmi, ale z hloubi svých vzdycháš a své hříchy jsi Bohu sdělil.
Eliáš někdy padl na dvě/ padesát Jezábel,/ když zničil chladné proroky,/ v pokárání Ahaaba,/ ale vyvaruj se napodobování dvou duší,// a buď posilněn.
Nebe je zavřené tvé duši/ a hlad Boží tě pohltí:/ když byl Eliáš Tišbitský jako Ahaab,/ někdy jsi se nepoddal slovům,/ ale stal ses jako Saraphia,// živil svou prorokující duši.
Manasse shromáždil vaše hříchy vůlí/ ustanovil je jako ohavnosti vášně/ a znásobil rozhořčení duše,/ ale ti, kdo žárlí na pokání, jsou vřelí,// získávají něhu.
Padám k Tobě,/ a přivádím k Tobě, jako mé slzy:/ Zhřešil jsem, jako nezhřešila nevěstka,/ a jsem nezákonný, jako nikdo jiný na zemi není,/ ale smiluj se, Mistře, stvoření. Váš // a zavolejte mi.
Pohřbil jsem Tvůj obraz / a zkazil jsem Tvé přikázání, / všechna dobrota byla zatemněna, / a uhašena vášněmi, Spasiteli, ó světlo, / ale ušetřil svou odměnu, / jak zpívá David, radost.
Obrať se, pokání, otevři skryté, / řekni Bohu, který všechno ví: / Ty vážíš mé tajemství, Spasiteli sám, / ale smiluj se nade mnou, jak zpívá David // podle svého milosrdenství.
Mé dny pominuly, jako spánek toho, kdo vstává:/ i když Ezechiáš sestupuje na mé lože,/ v létě svého života budu políben./ Ale který Izajáš se zjeví tvé duši,/ když ne Bůh všech?
Refrén: Ctihodná matko Maria, modli se k Bohu za nás.
Maria: Volaje k Nejčistší Matce Boží, / nejprve jsi zavrhla zuřivost vášní, / potřebu chladu, / a zahanbila svého nepřítele, / ale nyní pomoz od smutku, // i mně, svému služebníku.
Refrén: Ctihodná matko Maria, modli se k Bohu za nás.
Maria: Koho jsi miloval, koho jsi toužil,/ kvůli němuž jsi opotřeboval tělo,/ modli se nyní ke Kristu za služebníky:/ za to, že jsi byl milosrdný k nám všem,/ stav pokoje uděluje // těm, kdo ho uctívají.
Refrén: Ctihodný otče Andrew, modli se za nás k Bohu.
Andrei: Na skále víry/ posiluj mě svými modlitbami, otče,/ ochraňuj mě bázní Božskou,/ a pokání Andreji, dej mi, modlím se k tobě,/ a vysvoboď mě ze sítě nepřátel//, kteří mě hledají.
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému.
Trojice: Trojice je jednoduchá, nedělitelná/ soupodstatná a Příroda je jedna,/ Světlo a Světlo, a tři Svatá a jedna Svatá/ Zpívá se Bůh Trojice:/ ale zpívejte oslavujte, Život a životy, duše, // celý Bůh.
A nyní a vždy a na věky věků. Amen.
Theotokos: Zpíváme tobě, dobrořečme tobě, / uctíváme tě, Matko Boží, / jako nedílná Trojice porodila jediného Krista Boha / a ty sama jsi se nám otevřela // těm, kdo jsou na nebeské zemi.
(Můžete si to přečíst, můžete to přeskočit a začít s refrénem:)
Irmos: Král slávy bez počátku,/ kterého se třesou nebeské mocnosti,/ zpívají, ó kněží,// lidé, vychvalujte do všech věků.
Refrén: Svatí apoštolové, modlete se k Bohu za nás.
Jako uhlíky nehmotného ohně spalte mé hmotné vášně, touha po Božské lásce se nyní ve mně zapaluje, apoštolové.
Ctěme trubky blaženého Slova, k obrazu pádu hradeb nezřízeného nepřítele a stanovené moudrosti Boží.
Zničte modly mé vášnivé duše, stejně jako rozdrtíte chrámy a sloupy nepřátel, apoštoly Páně, chrámové zasvěcení.
Refrén: Nejsvětější Theotokos, zachraň nás.
Theotokos: Objala jsi nepochopitelnou přirozenost, snesla jsi všechno, co plodí, dojila jsi čisté, výživné stvoření Krista Dárce života.
(Můžete si to přečíst, můžete to přeskočit a začít s refrénem:)
Irmos: Král slávy bez počátku,/ kterého se třesou nebeské mocnosti,/ zpívají, ó kněží,// lidé, vychvalujte do všech věků.
Refrén: Svatí apoštolové, modlete se k Bohu za nás.
Duch začal lstí, aby stvořil celou Církev, Kristovy apoštoly, aby v ní navždy žehnal Kristu.
Poté, co apoštolové zatroubili na trubku učení, zavrhli všechny lichotky modlám a vyvyšovali Krista do všech věků.
Apoštolové, dobrá emigrace, pozorovatel světa a obyvatel Nebe, kdo tě kdy chválí, vysvoboď tě z nesnází.
Refrén: Nejsvětější Trojice, Bože náš, sláva Tobě.
Trinity: Trisolar Všesvětelné Božství, Jedno-slavná a Jednotrůnová příroda, Otče všemohoucí, Synu a Božské Duše, zpívám Ti navždy.
Refrén: Nejsvětější Theotokos, zachraň nás.
Theotokos: Jak jsme čestní a nad trůnem, chvalme bez přestání Matku Boží, ó lidé, jednu Matku a Pannu po Narození Páně.
Sbor: Irmos: Jeho vojska nebes oslavují, / a Cherubové a Serafové se chvějí, / každý dech a stvoření, / zpívej, žehnej, / a oslavuj do všech věků.
Refrén: Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou. (pro každý troparion)
Když jsem zhřešil, Spasiteli, smiluj se, / pozvedni mou mysl k obrácení, / přijmi mě, který činím pokání, a prokaž milosrdenství, když volám: / Ty, kdo jsi zhřešil, zachraň, / / ty, kteří zhřešili, smiluj se nade mnou.
Vozataj Eliáš, / vstoupil do vozu ctností, / jako do nebe, někdy vezouc víc než pozemské věci: // proto, duše má, pomysli na výstup.
Proud Jordánu teče první, milost Elizeova/ Elizea, sto tady a tady:/ ty jsi však, duše má, nepřijala milost// pro nestřídmost.
Elizeus někdy přijímá Elizeovu milost,/ dostává větší milost od Boha:/ ale ty, duše má, jsi nepoužila milost// pro nestřídmost.
Somanitis někdy/ nastolil spravedlivé, o duši, dobré mravy:/ nepřivedl jsi tě do domu,/ ani cizince, ani pocestného.// Palác mezitím vybuchl v pláči.
Gehazi byl napodoben prokletým/ v duši je vždy špatná mysl,/ jehož láska k penězům je nyní odložena až do stáří:/ prchni před ohněm pekelným,// když ustoupil od svých zlých.
Žárlíš na Uziášovu duši, / tuto malomocenství jsi získal v sobě: / myslel jsi bez místa, ale jednal jsi nezákonně: / nech je na pokoji, / a ty, kteří vedou k pokání.
Duše Ninivců tě slyšely / kajíc Bohu, s pytlovinou a popelem, / ty jsi nenapodobil, ale zjevil ses, ze všech nejhorší, / / před zákonem a podle zákona těch, kteří hřešili.
V příkopu Blata jsi slyšel Jeremiášovu duši,/ město Sion křičet vzlyky,/ a dožadující se slz,// napodobovat tento žalostný život a být zachráněn.
Jonáš uprchne do Taršiše,/ když předvídá obrácení Ninivců/ s vědomím, že je prorokem Božího soucitu:/ ještě žárlivější// proroctví nelze lhát.
V příkopu jsi slyšel o Danielovi,/ jak jsi zacpal ústa, o duši šelem:/ slyšel jsi, jako mladíci o Azariášovi,// vírou jsi uhasil hořící oheň pece.
Celý Starý zákon / vnesený do vaší duše, / napodobujte spravedlivé, Boha milující skutky, / / vyhýbejte se balíku zlých hříchů.
Smiluj se nad spravedlností Spasitele, / a vysvoboď mě od ohně, trestu, / i já mám spravedlivě snášet soud: / před koncem mě oslabuj, / / ctností a pokáním.
Jako lupič k Tobě volám: vzpomeň si na mě./ Jako Petr pláču k horalovi:/ Oslab mě Spasiteli. 3 Říkám jako celník:/ pláču jako nevěstka./ Přijmi můj pláč,// jako někdy Kananejci.
Hnijící, Spasiteli, uzdrav/ má pokorná duše: Jsem jediný Lékař,/ přilož na mě náplast a olej a víno, skutky pokání,// něha se slzami.
Kananejec a já napodobujeme,/ smiluj se nade mnou, křičím, synu Davidův:/ dotýkám se lemu roucha, jako krvácející // pláču, jako Marta a Maria nad Lazarem.
Slzavá sklenice Spasitele, / jako mast, která smývá hlavu, / volám Tě, jako nevěstka hledající milosrdenství, / přináším modlitbu, / / a prosím tě, abys přijal svou opuštěnost.
A nikdo jiný, jako jsem proti Tobě zhřešil, / ale přijmi mě oba, soucitný Spasiteli, / kajíc se s bázní a volající k lásce: / Zhřešil jsem jen Tobě, / / smiluj se nade mnou Milosrdný.
Ušetři stvoření svého Spasitele,/ a hledej jako pastýř ztraceného,/ než bude bloudící vyrván vlku,/ udělej ze mě ovci//, abych pásl své ovce.
Když se Soudce posadil, jako by byl Soucitný, / a ukázal strašlivou slávu Tvého Spasitele: / ó, jaký strach tedy! Hořící pec, // všem, kdo se bojí Tvého nesnesitelného soudu.
Refrén: Ctihodná matko Maria, modli se k Bohu za nás.
Maria: Světlo nikdy nezapadající Matky, osvěcujíc tě,/ ze zatemnění vášní./ Navíc, když vstoupila do duchovní milosti,/ osvítila Marii,// která tě skutečně chválí.
Refrén: Ctihodná matko Maria, modli se k Bohu za nás.
Maria: Když viděla nový zázrak, skutečně božská matka Zosima ve vás se vyděsila:/ anděl byl spatřen v těle/ a vše bylo naplněno hrůzou// Kristus přepásaný navždy.
Refrén: Ctihodný otče Andrew, modli se za nás k Bohu.
Andrej: Jak mám smělost v Pánu, / Andreji Krétský, čestná chvála, / modlím se, modlím se za dovolení z pout bezpráví, / nyní mě najdi skrze své modlitby, / jako učitele pokání, / a sláva svatým.
Dobrořečme Otci i Synu i Duchu svatému, Pánu.
Trojice: Otec bez počátku, Syn bez počátku,/ Dobrý Utěšitel, Pravá duše:/ Slova Boží pro rodiče,/ Otec bez významu Slovu,/ Živý a Stvořitel duše,// Jednota Trojice, smiluj se nade mnou.
A nyní a vždy a na věky věků. Amen.
Theotokos: Od obrácení šarlatu, Nejčistšího,/inteligentního šarlatu Immanuela,/ bylo tělo pohlceno uvnitř Tvého lůna./ Navíc, Matko Boží// opravdu Tě ctíme.
Sbor: Chvalme, dobrořečme a uctívejme Pána, zpívejme a vyvyšujme se navždy.
I vojska nebes oslavují, / a Cherubové a Serafové se chvějí, / každý dech a stvoření, / zpívají, žehná / a velebí do všech věků.
Má duše velebí Hospodina,/ a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli.
Nejčestnější Cherubín/ a nejslavnější bez srovnání Serafime,/ který jsi zrodil Bohu Slovo bez porušení,/ skutečnou Matku Boží, velebíme Tě.
Když jsem pohlédl na pokoru svých služebníků, / hle, od této chvíle mi budou žehnat všechna má pokolení.
Nejčestnější Cherubín/ a nejslavnější bez srovnání Serafime,/ který jsi zrodil Bohu Slovo bez porušení,/ skutečnou Matku Boží, velebíme Tě.
Neboť mocný mi učinil velikost a svaté je jeho jméno a jeho milosrdenství z pokolení na pokolení k těm, kdo se ho bojí.
Nejčestnější Cherubín/ a nejslavnější bez srovnání Serafime,/ který jsi zrodil Bohu Slovo bez porušení,/ skutečnou Matku Boží, velebíme Tě.
Tvoř sílu svou paží, / promrhej jejich srdce pyšnými myšlenkami.
Nejčestnější Cherubín/ a nejslavnější bez srovnání Serafime,/ který jsi zrodil Bohu Slovo bez porušení,/ skutečnou Matku Boží, velebíme Tě.
Sesaďte mocné z trůnu a vyvyšujte pokorné;/ Naplňte hladové dobrými věcmi a bohaté nechejte odejít své marnivosti.
Nejčestnější Cherubín/ a nejslavnější bez srovnání Serafime,/ který jsi zrodil Bohu Slovo bez porušení,/ skutečnou Matku Boží, velebíme Tě.
Izrael přijme svého služebníka, pamatuj na jeho milosrdenství, / jako slovo našim otcům, Abrahamovi a jeho potomstvu, až na věky.
Nejčestnější Cherubín/ a nejslavnější bez srovnání Serafime,/ který jsi zrodil Bohu Slovo bez porušení,/ skutečnou Matku Boží, velebíme Tě.
(Můžete si to přečíst, můžete to přeskočit a začít s refrénem:)
Refrén: Irmos: Vyznáváme Tě, opravdová Matko Boží,/ z tvého spasení, ó čistá Panno,// s beztělovými tvářemi, které Tě zvelebují.
Refrén: Svatí apoštolové, modlete se k Bohu za nás.
Prameny spásné vody, které se zjevily apoštolům, zalévaly mou vyčerpanou duši hříšnou žízní.
Vznášející se v propasti zkázy a v ponoření, již jsem byl Tvou pravicí jako Petr, zachraň mě.
Jako sůl, lahodná esence učení, vysuší prohnilost mé mysli a zažene temnotu nevědomosti.
Refrén: Nejsvětější Theotokos, zachraň nás.
Matko Boží: Dej mi radost, kterou jsem porodila s pláčem, abych v příštích dnech nalezla božskou útěchu, ó Paní.
(Můžete si to přečíst, můžete to přeskočit a začít s refrénem:)
Irmos: Ty, Přímluvkyně nebe a země/ prosíme všechny generace:/ tělesně k přebývání // v Tobě naplnění, Panno, Božství.
Refrén: Svatí apoštolové, modlete se k Bohu za nás.
Velebíme tě, požehnané apoštolské shromáždění, písněmi: neboť se vesmíru zjevila jasná světla, zahánějící klam.
Po ulovení své slovní ryby v požehnaném moři vždy přinášejte jídlo Kristu, apoštolům blaženosti.
S vaší prosbou k Bohu pamatujte na nás, apoštoly, abychom byli vysvobozeni z každého pokušení, modlíme se a s láskou vás chválíme.
Refrén: Nejsvětější Trojice, Bože náš, sláva Tobě.
Trojice: Ty, Trinitářská jednotka, Otec, Syn s Duchem, Jediný Bůh Konpodstatný, Zpívám, Jednomocná, Bezpočátková Trojice.
Refrén: Nejsvětější Theotokos, zachraň nás.
Theotokos: Ty, učitelko a Panno, prosíme všechny naše rodiny, neboť skrze Tebe jsme byli osvobozeni od přísahy, neboť jsi nám dal radost, Pane.
Sbor: Irmos: Narození bezsemenného početí jsou nevýslovné Vánoce,/ Matce nemanželského, nepomíjejícího Ovoce,/ Neboť Boží narození obnovuje přírodu./ Nadto zrodí vás všechny,/ jako Požehnaná Matka Boží,// Pravoslaví zvelebujeme.
Refrén: Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou. (pro každý troparion)
Mysl je oslabená, tělo je nemocné, / duch je nemocný, slovo je slabé, / život je mrtvý, konec je za dveřmi. / Navíc, má zatracená duše, co jsi udělala, / / když soudce přijde vyzkoušet tvou?
Mojžíš přivedl do tvé duše, světskou bytost, / az toho všechna smluvní písma, / řekl ti spravedlivé a nespravedlivé: / zespodu tě napodobil druhý, duše, a ne ten první, / do Boha, který zhřešil.
Zákon je slabý, evangelium oslavuje, / písma jsou ve vás všechna nedbalá, / proroci jsou mdlí a všechna spravedlivá slova: / vaše strupy, duše, se množí, / / nejsem léčitel cha.
Nyní přináším tyto pokyny do Písma, / vedu vaši duši k něžnosti: / žárli na spravedlivé, ale odvrať se od hříšníků, / a uklidni Krista modlitbami a lítostí, // a čistotou a půstem.
Kristus se stal člověkem, / volá zloděje a nevěstky k pokání: / čiňte pokání, dveře Království se již otevřely, / a farizeové a celníci to předvídají, / a cizoložníci činí pokání.
Kristus se stal člověkem,/ když se mnou spojil tělo,/ a vše, co je přirozenosti touhou/ naplněno hříchem, kromě,/ jako ty, duše,// a předznamenávalo obraz Jeho původu.
Kristus zachránil mudrce,/ svolal pastýře,/ ukázal děťátko mnoha mučedníkům,/ oslavil starší a staré vdovy,/ na jejichž duši jsi nežárlil, ani skutkem, ani životem,// ale běda, nikdy nebudeš žalován.
Pán se postil čtyřicet dní na poušti, / poslední hlad, ukázal, co je lidské: / ať duše nezleniví, aby k tobě nepřišel nepřítel, / / ať se od tvých nohou odráží tvá modlitba a půst.
Kristus byl pokoušen,/ ďábel byl pokoušen,/ ukázal kámen,/ aby byl chléb:/ vyveden na horu/ vidět všechna království světa v mžiku./ Strach o duši, úlovky,// střízliví se modlit k Bohu každou hodinu.
Poušť milující hrdlička, / hlas křiku, / Kristova lampa, hlásající pokání, / Herodes bezzákonný s Herodiadou. / Hle, duše má, abys nebyla vtažena do nezákonných osidel, / / ale polib pokání.
Milost Předchůdce se přesunula do pouště/ a celá Judea a Samaří/ slyšely proudění,/ a vyznaly své hříchy,/ horlivě byly pokřtěny // jehož duši jsi nenapodoboval.
Manželství je skutečně čestné a postel je nečistá:/ Kristus požehnal nejprve oběma,/ jedu těla,/ a v Káně při svatbě, udělal z vody víno,/ a ukázal první zázrak: // ano, změnila ses, ó duše.
Vezmu zesláblého, Krista, / zemské lůžko, / i mládence, který zemřel, vstal, zrození vdovy, / a setníkového mládence, / a Samaritáni se neobjevili, / v Dus, služba // Tobě, duše předmalování.
Pán uzdravil krvácející/ dotykem lemu roucha:/ očistil malomocné:/ osvítil slepé a chromé:/ uzdravil hluchoněmé a nuzné jedním slovem: buď zachráněn, duše zatracená.
Léčení nemocí,/ kázání dobré zprávy chudým, ó Kriste Slovo,/ léčení škodlivého, jedení s celníky,/ rozhovory s hříšníky,/ Jairova dcera duše, která zemřela // vraťte dotek ruky.
Celník utekl a nevěstka zůstala cudná,/ a farizeus se chlubil a byl odsouzen:/ O wo, očisti mě:/ O ó, smiluj se nade mnou./ Tento majestátní výkřik: Bože, děkuji ti // a další bláznivá slovesa.
Zacheus byl celník, ale oba utekli, / a farizeus Šimon, kterému se ulevilo, / a nevěstka se s dovolením rozloučili, / od Toho, který měl sílu zanechat hříchy // i s touhou duše napodobovat.
Nevěstka, má prokletá duše, / nežárlila jsi, / i když jsi přijala svět Alavaster, / slzami jsi pomazala Noze Spasova, / ostříhala si vlasy / / rukopis starodávných hříchů ji roztrhal.
Města, kterým Kristus dal evangelium,/ duše má, ty jsi uměl proklínat bytost./ Boj se přikázání, abys nebyl jako oni,/ také Pán Sodomy, když je přirovnal,//odsoudí tě dokonce až do pekla.
Ať se nemá rmoutí duše, / kteří se v zoufalství objevili, Kananejci / kteří víru slyšeli, / kteří byli uzdraveni slovem Božím. / Synu Davidův, zachraň mě také, / volej z hlubin srdcí, // jako ona Kristu.
Buď milosrdný a zachraň mě, / Synu Davidův, smiluj se, / těm, kdo šílí slovem, uzdravováním, / hlasem laskavosti, jako zloděj, který mi říká: / Amen, pravím ti, budeš se mnou v nebi, // až přijdu ve Své slávě.
Zloděj o Tobě mluvil,/ zloděj tě teologizoval,/ oba viseli na kříži,/ ale ó dobré ráno, jako o Tvém věrném zloději,/ který tě znal, Bože,/ a mně otevři dveře// Tvé slavné království.
Třesoucí se stvoření je ukřižováno, vidí Tě, / hory a kameny se strachem rozpadají, / a země se chvěje a peklo se obnažuje, / a světlo se zatmí ve dnech, / marně, Ježíši, / přibit na kříž.
Nevylézej ze mě ovoce hodné pokání, / neboť má síla ve mně selhává, / dej mi věčně zkroušené srdce, / ale duchovní chudobu, / abych ti to přinesl, / / jako příjemnou oběť, jen Spasitel.
Můj soudce a můj vůdce, / i když přicházíš znovu od andělů, / soudíš celý svět, / když mě uvidíš svým milosrdným okem, / smiluj se a smiluj se nade mnou, Ježíši, / více než kdokoli jiný, když zhřešila lidská přirozenost.
Refrén: Ctihodná matko Maria, modli se k Bohu za nás.
Marie: Překvapil jsi všechny/ svým podivným životem,/ řadami andělů a radami lidí,/ žil jsi nehmotně a přešel z přírody:/ podobně jako by do Marie vstoupila nehmotná noha,// Jordán prošel.
Refrén: Ctihodná matko Maria, modli se k Bohu za nás.
Maria: Usmiř Stvořitele/ za ty, kdo tě chválí, svatá matko, zbav se hořkosti a smutku/ kolem těch, kteří útočí:/ abychom vysvobozeni z protivenství neustále oslavovali// Pána, který tě oslavil.
Refrén: Ctihodný otče Andrew, modli se za nás k Bohu.
Andrej: Nejctihodnější Andre a nejpožehnanější Otče,/ pastýři Kréty,/ nepřestávej se modlit za ty, kdo ti zpívají chválu:/ abychom byli vysvobozeni ode všeho hněvu a smutku a zkaženosti/ a nezměrných hříchů,// ti, kdo uctívají tvou památku, mají pravdu.
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému.
Trinitář: Oslavujme Otce, vyvyšujme Syna,/ věrně uctívejme Božského Ducha,/ nedělitelnou Trojici, Jednotu v podstatě,/ jako Světlo a Světlo a Život a Život, // životodárný a osvěcující konce.
A nyní a vždy a na věky věků. Amen.
Theotokos: Chraň své město/ Nejčistší Matce Boží:/ v Tobě tento věrně kraluje,/ v Tobě je ustaven:/ a tebou vítězí,/ přemáhá každé pokušení,/ a uchvacuje bojovníky,// a skládá poslušnost.
Refrén: Irmos: Nevýslovné Vánoce bezsemenného početí,/ Matce nemanželského, nehynoucího plodu,/ Neboť Boží narození obnovuje přírodu./ Navíc zrodí vás všechny,/ Jako Požehnaná Matka Boží,// Pravoslaví zvelebujeme.
Čtenář: Toto světlo, Kriste, osvěť mě s Tebou,/ svými modlitbami, Pane, Tvůj apoštole a svatý Mikuláši,// a zachraň mě.
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému.
Toto světlo, Kriste, osvěť mě s Tebou,/ skrze modlitby, Pane, svých svatých,// a zachraň mě.
A nyní a vždycky a na věky věků. Amen.
Toto světlo, Kriste, osvěť mě s Tebou,/ skrze modlitby Pána, Matky Boží,// a zachraň mě.
Halelujah. Chvalte Hospodina stvoření nebeská, chvaltež ho na výsostech.
Chvalte jej všickni andělé jeho, chvalte jej všickni zástupové jeho.
Chvalte jej slunce i měsíc, chvalte jej všecky jasné hvězdy.
Chvalte jej nebesa nebes, i vody, kteréž jsou nad nebem tímto.
Chvalte jméno Hospodinovo všecky věci, kteréž, jakž on řekl, pojednou stvořeny jsou.
A utvrdil je na věčné věky, uložil cíle, z nichž by nevykračovaly.
Chvalte Hospodina tvorové zemští, velrybové a všecky propasti,
Oheň a krupobití, sníh i pára, vítr bouřlivý, vykonávající rozkaz jeho,
I hory a všickni pahrbkové, stromoví ovoce nesoucí, i všickni cedrové,
Zvěř divoká i všeliká hovada, zeměplazové i ptactvo létavé,
Králové zemští i všickni národové, knížata i všickni soudcové země,
Mládenci, též i panny, starci s dítkami,
Chvalte jméno Hospodinovo; nebo vyvýšeno jest jméno jeho samého, a sláva jeho nade všecku zemi i nebe.
A vyzdvihl roh lidu svého, chválu všech svatých jeho, synů Izraelských, lidu s ním spojeného. Halelujah.
Halelujah. Zpívejte Hospodinu píseň novou, chválu jeho v shromáždění svatých.
Vesel se Izrael v tom, kterýž ho učinil, synové Sionští plésejte v králi svém.
Chvalte jméno jeho na píšťalu, na buben a na citaru prozpěvujte jemu.
Nebo zalíbilo se Hospodinu v lidu jeho; onť ozdobuje pokorné spasením.
Plésati budou svatí v Boží slávě, a zpívati v pokojích svých.
Oslavování Boha silného bude ve rtech jejich, a meč na obě straně ostrý v rukou jejich,
K vykonávání pomsty nad pohany, a k strestání národů,
K svazování králů jejich řetězy, a šlechticů jejich pouty železnými,
K nakládání s nimi podlé práva zapsaného, k slávě všechněm svatým jeho. Halelujah.
Halelujah. Chvalte Boha silného pro svatost jeho, chvalte jej pro rozšíření síly jeho.
Chvalte jej ze všelijaké moci jeho, chvalte jej podlé veliké důstojnosti jeho.
Chvalte jej zvukem trouby, chvalte jej na loutnu a citaru.
Chvalte jej na buben a píšťalu, chvalte jej na husle a varhany.
Chvalte jej na cymbály hlasité, chvalte jej na cymbály zvučné.
Všeliký duch chval Hospodina. Halelujah.
Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Chválíme Tě, dobrořečíme Ti, klaníme se Ti, chválíme Tě, děkujeme Ti pro Tvou slávu. Pane, Nebeský Král, Bůh, Otec Všemohoucí, Pán Jednorozený Syn, Ježíš Kristus a Svatá duše. Pane Bože, Beránku Boží, Synu Otce, sejmi hřích světa, smiluj se nad námi. Odstraňte hříchy světa, přijměte naši modlitbu. Seď po pravici Otce, smiluj se nad námi. Neboť Ty jsi jediný Svatý; Jsi jeden Pán, Ježíš Kristus, ke slávě Boha Otce, amen.
Budu Ti žehnat každý den a chválit Tvé jméno na věky věků.
Pane, ty jsi byl naším útočištěm na věky věků. Az reh: Pane, smiluj se nade mnou, uzdrav mou duši, neboť jsem proti Tobě zhřešil. Pane, přišel jsem k Tobě, nauč mě činit Tvou vůli, neboť jsi můj Bůh, neboť jsi zdrojem života, v Tvém světle spatříme světlo. Ukaž své milosrdenství těm, kdo Tě vedou.
Pane, dej, abychom v tento den byli zachováni bez hříchu. Požehnaný jsi, Pane, náš Otče Bože, a chváleno a oslavováno je tvé jméno navěky, amen.
Kéž je nad námi Tvé milosrdenství, Pane, když v Tebe důvěřujeme. Požehnaný jsi, Pane, pouč mě svým ospravedlněním. Požehnaný jsi, Mistře, osvěť mě svým ospravedlněním. Požehnaný jsi, Svatý, osvěť mě svým ospravedlněním.
Pane, Tvé milosrdenství trvá navěky, nepohrdej dílem Tvé ruky: Tobě patří chvála, Tobě patří zpěv, Tobě patří sláva, Otci i Synu i Duchu svatému, nyní i vždycky a vždycky na věky věků, amen.
Pane, smiluj se (12).
Refrén: Má duše upadla na stezku loupeže,/ jsi těžce raněn svými hříchy/, když jsi se vydal nerozumnému nepříteli./ Ale jako ten, kdo má čas, křičí výčitkami svědomí:/ naděje nespolehlivých, břicho zoufalých, // Spasiteli, vstaň a zachraň mě.
Verš: Ráno jsme byli naplněni Tvým milosrdenstvím, Pane, a radovali jsme se a radovali jsme se: po všechny naše dny jsme se radovali, protože dny v tomto dni jsi nás ponížil, v tento den jsme viděli zlo. A pohleď na své služebníky a na svá díla a pouč jejich syny.
Má duše upadla na stezku loupeže,/ jsi těžce raněn svými hříchy/, když jsi se vydal pošetilému nepříteli./ Ale jako ten, kdo má čas, křičí výčitkami svědomí:/ naděje nespolehlivá, zoufalá, // Spasiteli, vstaň a zachraň mě.
Verš: A přiveď na nás vrchnost Hospodina, našeho Boha, a obnov dílo našich rukou na nás a obnov dílo našich rukou.
Oblékl ses do brnění víry/ a vyzbrojil jsi se podobiznou kmotra/ ukázal jsi se bojovníkům dobra,/ odvážně jsi vzdoroval mučiteli/ a pohltil jsi ďáblova kouzla,/ bývalý vítěz, dostal jsi koruny:/ modli se ke Kristu za nás,/ aby naše duše byly spaseny.
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, nyní i vždycky i na věky věků. Amen.
Theotokos: Přijmi hlasy Své služebnice,/ čisté Panny Marie,/ a modli se bez ustání,// za odpuštění hříchů a za dar nám pokoj.
Čtenář: Je dobré vyznávat Hospodinu a zpívat tvému jménu, Nejvyšší: hlásat své milosrdenství ráno a svou pravdu celou noc. (Dvakrát)
Svatý Bože, Svatý Mocný, Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi. (Třikrát.)
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, nyní i vždycky i na věky věků. Amen.
Nejsvětější Trojice, smiluj se nad námi; Pane, očisť naše hříchy; Mistře, odpusť nám naše nepravosti; Svatý, navštiv a uzdrav naše slabosti, pro Tvé jméno.
Pane, smiluj se (třikrát).
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, nyní i vždycky i na věky věků. Amen.
Otče náš, jenž jsi na nebi, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako jest v nebi i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes; a odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme našim dlužníkům; a neuveď nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.
Čtenář: V chrámu hodné tvé slávy, v nebi stojíme, ó Matko Boží, dveře nebeské, otevři nám dveře svého milosrdenství.
Čtenář: Pane, smiluj se. (40krát)
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, nyní i vždycky i na věky věků. Amen.
Nejčestnější Cherubín/ a nejslavnější Serafín bez srovnání,/ který jsi zrodil Bohu Slovo bez porušení,/ skutečnou Matku Boží, velebíme Tě.
Nebeský králi, založ víru, zkroť jazyky, uklidni svět, dobře ochraňuj tento svatý chrám: za prvé, zesnulí otcové a naši bratři učili spravedlivé ve vesnicích a my v pokání a přijmi své vyznání, protože jsi Dobrý a Milovník lidstva.
Pane a Mistře mého života, nedej mi ducha lenosti, sklíčenosti, chamtivosti a planých řečí. (Sklon k zemi)
Dej mi ke svému služebníku ducha čistoty, pokory, trpělivosti a lásky. (Sklon k zemi)
Hej, Pane králi, dej mi vidět své hříchy a neodsuzovat mého bratra, neboť jsi požehnaný na věky věků. (Sklon k zemi)
* * *
Pojď, uctívejme krále, našeho Boha.
Pojď, pokloňme se a padněme před Kristem, naším Králem Bohem.
Pojď, pokloňme se a padnujme samotnému Kristu, králi a našemu Bohu.
Přednímu zpěváku na nechilot, žalm Davidův. Slova má slyš, Hospodine, porozuměj tužebnému úpění mému.
Pozoruj hlasu volání mého, králi můj a Bože můj; nebo se tobě modlím.
Hospodine, v jitře vyslyšíš hlas můj, v jitře předložím tobě žádost, a šetřiti budu.
Nebo ty, ó Bože silný, neoblibuješ bezbožnosti, nemá místa u tebe nešlechetník.
Neostojí blázniví před očima tvýma, v nenávisti máš všecky činitele nepravosti.
Zatratíš mluvící lež. Člověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Hospodin.
Já pak ve množství milosrdenství tvého vejdu do domu tvého, klaněti se budu k svatému chrámu tvému v bázni tvé.
Hospodine, proveď mne v spravedlnosti své, pro ty, jenž mne střehou; spravuj přede mnou cestu svou.
Neboť není v ústech jejich žádné upřímnosti, vnitřnosti jejich plné nešlechetnosti, hrob otevřený hrdlo jejich, jazykem svým lahodně mluví.
Zkaz je, ó Bože, nechať padnou od rad svých; pro množství nešlechetností jejich rozptyl je, poněvadž odporní jsou tobě.
A ať se všickni v tě doufající radují, na věky ať plésají, když je zastírati budeš; ať se v tobě veselí, kteřížkoli milují jméno tvé.
Nebo ty, Hospodine, požehnáš spravedlivému, a jako štítem přívětivostí svou vůkol zastřeš jej.
Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
Ale my hyneme od hněvu tvého, a prchlivostí tvou jsme zděšeni.
Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
Žalm Davidův. O milosrdenství a soudu zpívati budu, tobě, ó Hospodine, žalmy budu zpívati.
Opatrně se míti budu na cestě přímé, až přijdeš ke mně; choditi budu ustavičně v upřímnosti srdce svého i v domě svém.
Nepředstavímť sobě před oči věci nešlechetné; skutek uchylujících se v nenávisti mám, nepřichytíť se mne.
Srdce převrácené odstoupí ode mne, zlého nebudu oblibovati.
Škodícího jazykem bližnímu svému tajně, tohoť vytnu; očí vysokých a mysli naduté nikoli nebudu moci trpěti.
Oči mé na pravdomluvné v zemi, aby sedali se mnou; kdož chodí po cestě upřímé, tenť mi sloužiti bude.
Nebude bydliti v domě mém činící lest, a mluvící lež nebude míti místa u mne.
Každého jitra pléniti budu všecky nešlechetné z země, abych tak vyplénil z města Hospodinova všecky, kdož páší nepravost.
Jak Tě budeme nazývat, ó Požehnaný? / Nebe, jako bys vzešel jako Slunce Pravdy. / Ráj, jako bys vegetil, barva nezkaženosti. / Panno, neboť zůstáváš neporušitelná. / Čistá Matko, jak jsi měla ve svém svatém objetí Syna, celého Boha. / Modlete se k němu za spásu našich duší.
Řiď mé kroky podle svého slova / a nechť mě nepohltí všechna nepravost. / Osvoboď mě od pomluv lidí, / a budu zachovávat tvá přikázání. / Rozjasni tvář svou nad služebníkem svým / A pouč mě svým ospravedlněním.
Nechť jsou má ústa naplněna Tvou chválou, Hospodine, / neboť o Tvé slávě budu zpívat, / Tvou nádheru celý den.
Svatý Bože, Svatý Mocný, Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi. (Třikrát.)
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, nyní i vždycky i na věky věků. Amen.
Nejsvětější Trojice, smiluj se nad námi; Pane, očisť naše hříchy; Mistře, odpusť nám naše nepravosti; Svatý, navštiv a uzdrav naše slabosti, pro Tvé jméno.
Pane, smiluj se (třikrát).
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, nyní i vždycky i na věky věků. Amen.
Otče náš, jenž jsi na nebi, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako jest v nebi i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes; a odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme našim dlužníkům; a neuveď nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.
Má duše, má duše, / povstaň, co spíš? / Konec se blíží, / a budeš zmaten. / Povstaň, / ať se nad tebou smiluje Kristus Bůh, který je všude a všechno plní.
Pane, smiluj se, (40).
A ve všech dobách a v každou hodinu, v nebi i na zemi, uctívaný a oslavovaný, Kristus Bůh, shovívavý, mnoho milosrdný, mnoho soucitný, který miluje spravedlivé a hříšníky Drahý Bože, který všechny volá ke spáse zaslíbením pro budoucí požehnání. Sám, Pane, přijmi v tuto hodinu naši modlitbu a naprav náš život podle Tvých přikázání, posvěť naše duše, očisti naše těla, naprav naše myšlenky, očisti naše myšlenky a vysvoboď nás od všeho smutku, zla a nemoci, ochraň nás svými svatými anděly, abychom jejich střežením a poučováním dosáhli jednoty víry a mysli tvých nepřístupných lidí, jsi navždy ty a nepřístupná sláva.
Pane, smiluj se, třikrát.
Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, nyní i vždycky i na věky věků. Amen.
Nejčestnější Cherubín/ a nejslavnější bez srovnání Serafime,/ který jsi zrodil Bohu Slovo bez porušení,/ skutečnou Matku Boží, velebíme Tě.
Pane a Mistře mého života, nedej mi ducha lenosti, sklíčenosti, chamtivosti a planých řečí. (Sklon k zemi)
Dej mi ke svému služebníku ducha čistoty, pokory, trpělivosti a lásky. (Sklon k zemi)
Hej, Pane králi, dej mi vidět své hříchy a neodsuzovat mého bratra, neboť jsi požehnaný na věky věků. (Sklon k zemi)
Kriste, Pravé Světlo, osvěť a posvěť každého člověka přicházejícího na svět, nechť se nad námi objeví světlo Tvé tváře, abychom v něm spatřili Nepřístupné Světlo: a napřímil své kroky k činům Tvým přikázáním, modlitbám Tvé Nejčistší Matky a všech Tvých svatých, amen.
Vyvolenému vojvodu, vítěznému, / jako vysvobozenému od zlých, / pišme díkůvzdání služebníkům Tvým, Matko Boží, / ale jako mající nepřemožitelnou moc, / osvoboď nás od všech potíží, volejme k Tobě; / Raduj se, nespoutaná nevěsto.
Smiluj se nad námi skrze modlitby svatých, našich otců, Pane Ježíši Kriste, náš Bože. Amen.
Konec