Kněz. Nevadilo by vám uvést přesnou definici toho, čemu říkáte Ježíšova modlitba? Ostatně každou modlitbu adresovanou Pánu Ježíši Kristu můžeme nazvat Ježíšovou modlitbou a takových modliteb je spousta. Zajímalo by mě, jak správně vyslovovat Ježíšovu modlitbu?
Enoch. Ježíšovu modlitbu nenazýváme nic jiného než uctivé vzývání spásného jména našeho Pána Ježíše Krista – v každé době, v každé činnosti a na každém místě. Tato modlitba je obvykle vyjádřena následujícími slovy: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou, hříšníkem (nebo: hříšníkem). Ve zkratce můžeme říci toto: „Ježíši, Synu Boží, smiluj se nade mnou (hříšníkem nebo hříšníkem). V této podobě přesně odpovídá slovům svatého apoštola Pavla: Řekl bych pět slov svou myslí... spíše než temnotou svým jazykem (srov. 1 Kor 14,19). Můžete říci ještě stručněji: "Pane, smiluj se!"
Kněz. Co vysvětluje skutečnost, že se modlitbou o milosrdenství neobracíme k Nejsvětější Trojici, nikoli k Bohu Otci a ne k Duchu svatému, ale k Božímu Synu?
Enoch. Vy samozřejmě víte, že své modlitby obracíme k Nejsvětější Trojici („Nejsvětější Trojice, smiluj se nad námi“) a k Bohu Otci („Otče náš“) a k Duchu svatému („Král nebes“). Ale v tomto případě se obracíme k Božímu Synu. Důvod je jasný. Obracíme se k Božímu Synu ne proto, že by samozřejmě Syn Boží zvítězil v Trojité jednotě Božství, ale protože nás získal k Bohu a Otci svou upřímnou Krví a je naším Spasitelem a Smiřovatelem s Božskou pravdou.
Vzal naši přirozenost do své Božské osoby, svým životem, smrtí a zmrtvýchvstáním nás vykoupil z našich hříchů a nesl za nás trest, který na nás okamžitě padl za naše hříchy – naše předky i naše osobní. A proto, ve vší spravedlnosti, se k Němu musíme modlit jako ke svému Spasiteli. Je naším Prostředníkem, Přímluvcem a Smiřovatelem; Pouze skrze Něho a skrze Něho získávají naše modlitby svou sílu a máme přístup k Nebeskému Otci: O cokoli budete prosit Otce v mém jménu, já učiním (Jan 14:13).
Není samozřejmě pochyb o tom, že každá další modlitba určená Pánu Ježíši Kristu, sestavená svatými otci, je božsky inspirovaná, božská a má účast na síle milosti, podle našeho patřičného postoje k ní, ale se svou větší či menší složitostí nemá tak snadné pohodlí, aby ji člověk mohl číst neustále, kdykoli, při jakékoli činnosti a na jakémkoli místě. Avšak se vší svou stručností a jednoduchostí obsahuje Ježíšova modlitba vše, co náleží Synu Božímu, jak podle ekonomie naší spásy, tak podle Jeho Božského hypostatického stavu. Vyznáváme Ho jako Pána a Syna Božího, poznáváme Ho jako pravého Boha, shodného s Otcem a Duchem Svatým, a nazýváme Ho Ježíšem Kristem a prosíme „smiluj se nad námi“, vyznáváme svátost hospodárnosti, kterou nám zalíbilo vykonat pro člověka a pro naši spásu; poznáváme Ho jako našeho Spasitele, který jediný nás může zachránit. A to, jak víme, je celá podstata naší křesťanské víry, evangelia a celého Kristova učení.
Svatý Jan Teolog, dokončující své evangelium, říká: Toto bylo napsáno, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a vy, kteří věříte, měli život v jeho jménu (Jan 20:31). Jedním slovem, Ježíšova modlitba nás nejblíže spojuje se Synem Božím, v Něm nás činí účastnými na věčném životě. Podle slova téhož apoštola: V tom životě byl (Jan 1:4).
(Sbírka o Ježíšově modlitbě. M., 1994. S. 201-202)