Před zahájením lekcí o zákonu Božím musí učitel zákona děti poznat prostřednictvím jednoduchých rozhovorů s nimi. Obsah těchto takzvaných předběžných rozhovorů může být přibližně následující: jaký je původ dětí a kteří z nich jsou sirotci? Vědí, jak správně vyslovit své jméno, prostřední a příjmení, a znají svůj svátek? Znají svůj farní kostel a chodí do něj? Vědí, jaké modlitby a kdo je naučil být pokřtěn a modlit se? Chodí ke zpovědi a svatému přijímání? Vyhýbají se setkání s knězem, mají nějaké pověry a předsudky a nežijí v blízkosti lidí jiného vyznání nebo schizmatiků?
Je také třeba mluvit o škole: o jejím přínosu pro děti, o jejich stále docházkové škole a o tom, jak se potřebují chovat k učitelům a mezi sebou; jak se chovat a starat se o sebe cestou do školy a domů.
Učitel zákona by měl takové rozhovory vést jednoduchým domácím způsobem, s hlavním cílem seznámit se s náboženským a mravním stavem dětí a zároveň seznámit děti se školním řádem. To vše může být užitečné pro zkušeného učitele zákona, aby do mladé duše hluboce zaséval spasitelné pravdy Božího zákona.
Vzhledem k rozdílnosti místních zvyklostí, ale i věku, postavení a stavu dětí nastupujících do školy (zejména v lidnatých městech či vesnicích) je obtížné uvést ukázku těchto rozhovorů, a proto si jejich obsah a pořadí musí určit sám učitel, který víceméně přímo zná místní obyvatele, jejich vztah ke škole a církvi a některé další podmínky...
Učitel zákona si musí vždy pamatovat Spasitelovo podobenství o rozsévači a zasévat duchovní semena s velkou péčí, protože podle podobenství je mohou snadno pošlapat kolemjdoucí nebo je mohou klovat ptáci; mohou vyrašit, aniž by zapustily hluboké kořeny, a okamžitě uschnou; nebo mohou být udušeni trny; a pamatovati na to vše, starej se, jak na něm záleží, učiniti z mladých srdcí dětí dobrou půdu, schopnou nést stonásobné ovoce, a pak zkušenou rukou rozsévat božské semeno v pevné důvěře v milostivou pomoc Ducha svatého.