Nešpory, spojené s Compline, se slaví v běžné dny odděleně od matutin. Hned na jejím začátku je sejmuta kostelní opona nebo se rozpouštějí samotné královské brány a jáhen při odchodu od oltáře stojící před nimi zvolá: Pane, požehnej! a kněz poté prohlásí: Sláva Svatému, Jednopodstatné, životodárné a nedělitelné Trojici atd.
Zde je třeba poznamenat, že otevření královských dveří během bohoslužeb obecně znamená zjevení Boží slávy a zjevení Božích tajemství. A jako od pradávna Pán zjevoval svou slávu mnohokrát a různými způsoby: v zázracích, v zaslíbeních, prototypech a proroctvích, tak i otevírání královských dveří během bohoslužeb se děje více než jednou a vždy ukazuje na nějakou zvláštní povýšenost Boha vůči lidem. Zde přesně vyjadřuje objevení Boží slávy, zjevené ve stvoření světa a člověka, k němuž odkazují zmíněná slova kněze.
V návaznosti na to kněz vyzývá trojité věřící, aby se přišli poklonit našemu Králi Bohu, který nám ukázal světlo našeho života a poznání Boha, to jest tajemství Boží přirozenosti!
Potom kněz s kadidelnicí v ruce, před nímž je jáhen se zapálenou svíčkou, obejde celý kostel a uklízí obrazy a lidi, jako by šířil milost Páně na všechny přítomné v chrámu a vyzýval je k touze, aby oheň Božské lásky, který do nich vpálil všechny principy starce, pozdvihl modlitby jejich kajícného a duševního srdcí, jako vůně kajícího a duševního srdcí nebes. Pane.
Obecně platí, že kadidelnice během bohoslužby, když se obrátí ve prospěch těch, kdo se modlí k Bohu, znamená jejich modlitbu, chválu, díkůvzdání a jakoukoli jinou upřímnou oběť, ale když se obrátí jménem Boha na ty, kdo se modlí, znamená to, že Pán, který přijal tuto obětní kadidelnici, seslal věřícím milost svého Ducha Svatého. Hořící svíčka v rukou duchovního nebo předkládaná ve svícnu - mající obecný význam Světla Božího a ohně Božské lásky lidí k Bohu a Jeho k lidem, v druhém případě znamená ty Boží posly, kteří, osvíceni shůry světlem moudrosti, rozptýlili hříšnou temnotu na zemi a připravili cestu Spasiteli, jako byli Proroci a shone, Kristus, především lampa (Jan Forerunner). 5:35).
Zde kadidelnice a svíčka za zpěvu žalmu oslavujícího Boha za stvoření světa zobrazují, jak se Duch Páně vznášel jako oblaka kadidla nad propastí ve dnech stvoření a jak byl slyšet Tvořivý hlas: Budiž Světlo!
Na konci slavnostního kadidla se královské brány zavřou, což znamená vyhnání našich předků z ráje, a Církev při pohledu na tyto zavřené brány jako brány samotného ráje v souladu s vyobrazeným významem se v takzvané velké litanii začíná modlit k Pánu za seslání těch milostí a milostí, které člověk ztratil svým pádem.
Dále se znovu opakují napomínající řeči připomínající ztracený ráj a v tajemných slovech Blahoslavený muž, který se neřídí radami bezbožných, zaznívá pro všechny varování před hříchy a pokušeními.
Každý z těchto veršů končí slovem Hallelujah, což znamená Chvála Bohu.
Potom duchovní, jako by byli potlačeni duchovním zármutkem nad ztrátou prvotní blaženosti, napodobujíce vyhnaného Adama jménem přítomných a celého lidstva, volá: Pane, volal jsem k Tobě, vyslyš mě! Kéž je má modlitba před Tebou napravena jako kadidlo. V této době vychází jáhen pálit kadidlo před královské dveře a dým jeho kadidla, stejně jako naše modlitba, vystupuje na horu, zobrazující oběti přinášené ve Starém zákoně od samého počátku světa, které sloužily jako prototyp Spasitelovy oběti na kříži.
Nyní však mezi těmito dojemnými modlitbami muže zmítaného žalem ze svého pádu zaznívají útěšné sliby o příchodu Spasitele na svět, který opět otevře hříšníkům ráj, a duchovenstvo volá jménem všech: Vyveď mou duši z vězení, abych se přiznal ke Tvému Jménu!
Toto útěšné odhalení o zjevení Krista Spasitele na světě je znázorněno opětovným otevřením královských dveří a odchodem duchovních od oltáře severními dveřmi. V tuto dobu duchovní obvykle zpívá píseň, buď na počest Věčně panenské Matky Toho, kdo porazil starověkého hada, nebo na počest samotného Krista.
Církev jakoby ze strachu, že by kontemplace tohoto radostného okamžiku zůstala modlícími neúplně povšimnuta nebo nepochopena, hlásá ústy diakona: Moudrost! promiň! a duchovenstvo v dojemném hymnu Tiché světlo oslavuje Spasitele zaslíbeného předkům, který se jako tiché světlo svaté slávy nebeského Otce zjevil již v posledních dnech, kdy nesčetné generace viděly nejen západ slunce, ale i západ svého života. Na hlásání moudrosti! Duchovní vcházejí k oltáři královskými dveřmi, které se za nimi zavírají.
V návaznosti na tento majestátní hymnus se čtou tzv. Přísloví, obvykle vypůjčená ze starých historických posvátných knih, podobenství a proroctví (jedno čtení z každého oddílu, ve kterém jsou vyjádřeny zaslíbení, předobrazy a proroctví o Spasiteli, následně zdůvodněné událostmi Jeho pozemského života.
Po příslovích následuje intenzivní nebo zesílená litanie spojená s prosební litanií, v níž se mezi mnoha modlitbami prosí, aby Pán zachránil přítomné toho večera od hříchu.
Poté, v předvečer velkých svátků, kněz a jáhen, před nimiž nesou zapálenou svíčku, vyjdou do předsíně chrámu a jáhen (a pokud tam není, tak sám kněz) provádí Litia, tedy veřejnou modlitbu, a modlí se za každou křesťanskou duši, která je zarmoucená, rozhořčená a prosí o veškerou přímluvu Boha a prosí Boha o milost a milost. svatí; kněz zakončuje tuto Litiju modlitbou, aby Pán Bůh těm, kdo se modlí, odpustil hříchy a dal jim pokojný život.
Ve stejný předvečer svátků, po litii, se koná posvěcení chlebů, pšenice, vína a oleje, podle obrazu pěti chlebů, kterými Pán nasytil 5 tisíc lidí.
Nyní je však z chóru slyšet čtení nebo zpěv dojemné písně svatého Simeona, Božího Přijímače, který jakoby každému říká, že naplnění zaslíbení daného Předkům a Předkům je blízko, že Kristus je již přede dveřmi a že hříšný svět, unavený čekáním na Vykupitele, může konečně společně s vaším Svatým Vykupitelem nadšeně zvolat: slovo, v míru!
A potom se ctitelé klaněli, slyšíce andělské evangelium o vyvoleném Božím zjevení a v uctivé bázni před velkým tajemstvím věčného Božího koncilu, s něhou a vděčností, jako svatý nástroj všeobecné spásy, spolu s andělem k ní volají: Raduj se, Panno Maria! Blahoslavená Maria, Pán s tebou!
Vedoucí ctitelů, kněz, když vidí a sdílí duchovní radost, kterou mu odkázal Kristus stáda, zastíní ji spásným obrazem kříže a říká: Požehnání Páně je na vás, z Jeho milosti a lásky k lidstvu, vždy, nyní a vždycky a na věky věků - tak končí večerní bohoslužba.