Volal jsem stichera k Pánu.
Když jsi, Kriste, zvítězil i z pekla, vystoupil jsi na kříž, abys v temnotě smrti vzkřísil ty, kdo s tebou seděli, kteří mezi mrtvé vložili svobodu. Ó všemohoucí Spasiteli, ó všemohoucí Spasiteli, smiluj se nad námi.
Theotokos.
Kdo Tě nepotěší, Nejsvětější Panno? kdo nebude zpívat o Tvém nejčistším Narození? Nelétavý, neboť od Otce od tebe odešel také jednorozený Syn, který vstal z Otce, čistý, nepopsatelně inkarnovaný, od přírody Bůh a od přírody člověk pro nás, nerozdělený na dvě osoby, ale nespojitelný na dvě přirozenosti. Modlete se k němu, čistému, požehnanému, aby se smiloval nad našimi dušemi. Kdo Tě nepotěší, Nejsvětější Panno? Kdo nebude zpívat o Tvém zrození z panny? Neboť před všemi věky jednorozený Syn, který vzešel z Otce, vyšel z Tebe čistý, nepopsatelně vtělený, je od přírody Bohem a stal se pro nás od přírody člověkem – nerozdělený na dvě osoby, ale uznaný v dualitě přirozeností, nespojený (sjednocený). Modlete se k Němu, čistému, všem požehnanému, za spásu našich duší.
Stichera na verši.
Tvé vzkříšení, Kriste Spasiteli, andělé zpívají v nebi a dej nám na zemi, abychom Tě oslavovali s čistým srdcem.
Troparion.
Andělské síly jsou nad tvým hrobem a strážci jsou mrtví; a Marie stála v hrobě a hledala tvé nejčistší tělo. Uchvátil jsi peklo, aniž bys jím byl pokoušen: setkal jsi se s Pannou, oživující: vstala z mrtvých, Pane, sláva Tobě.
Prokeimenon.
Pane, pozdvihni svou moc a přijď nás zachránit (Ž 79,3).
Irmosy.
1. Když Izrael kráčel po suché zemi v propasti, když viděl, jak se pronásledovatel faraón utopil, zpíváme Bohu vítěznou píseň a křičíme. Když Izrael prošel nohama mořskými hlubinami jako na suchu a viděl, jak se jejich pronásledovatel faraon topí, zvolal: Zpíváme Bohu vítěznou píseň.
3. Nikdo není svatý jako Ty, Pane můj Bože, kdo pozdvihl roh Tvých věrných, Dobrý, a postavil nás na skálu svého vyznání.
4. Kristus je moje síla, Bůh a Pán, ctihodná církev zpívá božsky, volá, oslavuje v Pánu s čistým významem.
5. Svým božským světlem, ó Požehnaný, osvěť duše svého jitra láskou, modlím se, veď Tě, Slovo Boží, pravý Bůh, volající z temnot hříchu.
6. Moře života, marně zvednuté neštěstí a bouřemi, proudilo do Tvého tichého útočiště a volalo k Tobě: zvedni mé břicho od mšic, ó Nejmilosrdnější.
7. Anděl udělal z pece ctihodného mladíka a Chaldejci byli spalujícím Božím příkazem nabádáni k mučiteli, aby zvolali: Požehnaný jsi, Bože našich otců.
8. Z plamenů svatých jsi vylil rosu a spravedlivou oběť spálil vodou: neboť jsi všechno, Kriste, dělal, jen jak jsi chtěl. Chválíme Tě navždy.
9. Pro člověka je nemožné vidět Boha; andělé se neodvažují pohlédnout na Hodnotu: ale Ty, ó Naprostý Čistý, když jsi se zjevil jako člověk, bylo Slovo vtěleno. Je majestátní a nebeským vytím Tě prosíme. Vroucně se k tobě, ó Dobrý, modlím svým božským světlem, osvěť duše těch, kteří se k Tobě brzy obracejí (s modlitbou), aby poznali Tebe, Slovo Boží, pravého Boha, který ze tmy vyvolává hříchy.
Při pohledu na moře života, rozrušené bouří pokušení, a vstupující do Tvého pokojného přístavu k Tobě volám: zachraň můj život před zničením, ó Nejmilosrdnější.
Anděl udělal pro zbožné mladíky ohnivou jeskyni pokrytou rosou; Boží příkaz, který spálil Chaldejce, přiměl trýznitele zvolat: Požehnaný jsi, Bože našich otců.
Z plamene jsi vyvedl rosu pro svaté (mládež) a zapálil jsi vodou oběť spravedlivých; neboť všecko činíš jednou vůlí, Kriste. Vyvyšujeme Tě navždy.
Je nemožné, aby lidé kontemplovali Boha, na něhož se řady andělů neodvažují pohlédnout; ale skrze Tebe, ó čistý, se vtělené Slovo stalo viditelným pro smrtelníky. Tím, že Ho zvelebujeme nebeskými silami, Tě prosíme.
Na liturgii prokeimenon.
Zachraň, Hospodine, svůj lid a požehnej svému dědictví (Ž 27,9).