Opustil jsi starověký Řím, svou vlast, / na kameni, jako na lehké lodi, / a na něm, více než přírodou, jako bez těla, jsi kráčel po vodách, / prozřetelností Božského řídíme své mysli, / dosáhl jsi Velkého Novagradu / a když jsi v něm vytvořil klášter, / obětoval jsi v něm své tělo jako dar zasvěcený. / Proto se k tobě modlíme, otče Antoníne // modlíme se ke Kristu Kéž Bůh spasí naše duše.
* * *