Ve vysvětlivce k programu základního kurzu Božího zákona pro základní školy se mimo jiné říká: "V prvním roce studia se očekává denní modlitba. Modliteb je vypsáno málo. Požadavek znát velké množství modliteb zpaměti by byl pro děti nastupující do školy negramotný a byl by nevhodný z hlediska náboženského, pedagogického, vyjadřujícího křesťanské cítění, křesťanské cítění a vyznání dítěte." porozumění přístupné jeho věku, obdrží první základní znalosti křesťanské víry v plném rozsahu, i když ne rozsáhlé.“
"Při studiu modliteb by se měl učitel snažit nejen o to, aby si děti upevnily slova modlitby a pochopily jejich vnější, takříkajíc význam, ale také aby v srdcích dětí vyvolal ty modlitební sklony, pro které slova modlitby slouží jako výraz. Je žádoucí, aby výklad modliteb neměl ani podobu lekce, ale měl by být pastoračním rozhovorem, duchovním vyjádřením dětí o jejich modlitbě, víře a duchovnímu vyjádření."
1. „Při vysvětlování modliteb seznámí učitel děti s nejobecnějšími pojmy o Bohu, Stvořiteli světa, o Jeho všudypřítomnosti, všemohoucnosti, moudrosti a dobrotě, o Jeho láskyplné Prozřetelnosti nade vším stvořením, o Andělech, lidské duši stvořené k obrazu Božímu, o svědomí, pádu lidí a jejich zničení, řekne jim kdo nebo Bůh Svatý Syn o našem lidu věřit v Krista, o naší potřebě modlit se k Bohu za všech okolností života, o vnějších znameních modlitby, zvláště o znamení kříže, o modlitbě doma před ikonami a v kostele, o modlitbách k Matce Boží a svatým, za živé i mrtvé.“
2. "Každé vysvětlované modlitbě by měl předcházet rozhovor s učitelem, který by dítě uvedl do vnitřního obsahu modlitby tak, aby z tohoto rozhovoru vycházela jako přirozený důsledek. Předmětem takového rozhovoru může být buď každodenní příběh ze života dětí a rodin, nebo vyprávění z posvátných dějin a ze života svatých Božích."
3. „Při samostatném studiu každé modlitby se navrhuje postupovat v tomto pořadí: 1) čtení celé modlitby, samozřejmě smysluplné a procítěné, 2) naznačení hlavních myšlenek obsažených v modlitbě, vysvětlení nesrozumitelných slov a výrazů, které se v ní nacházejí, 3) překlad nebo případně krátká a textu blízká parafráze modlitby, 4) kladení otázek, které se nevztahují pouze ke studentům v blízkém vztahu, opět pomocí úvodních otázek. modlitba, ale i k předmětu úvodního rozhovoru 5) postupné zobecňování otázek a 6) učení modlitby nazpaměť - v první polovině roku ze slov učitele, ve druhé pak s pomocí knihy“ [*].
V souvislosti s tím byl sestaven navrhovaný výklad církevních modliteb, který, jak se domnívám, může být užitečný učiteli práva, který začíná studovat na veřejných školách.
S.I.A.
[*] Program vyučování Božímu zákonu na venkovských dvouletých školách, sestavený ministerstvem osvěty a schválený Svatým synodem 24. září 1869, říká: každé nové modlitbě má předcházet rozhovor s dětmi o obsahu této modlitby, aby jako výsledek tohoto rozhovoru vyvstala samotná modlitba; musí se to říci rusky a teprve potom přeloženo do církevní slovanštiny; děti se to musí naučit ve třídě ze slov učitele zákona.