Pane suverénní! Nestojím Ti za to, abys vstoupil pod střechu mé duše, ale protože Ty jako milovník lidstva chceš žít ve mně, přistupuji s odvahou. Přikazuješ, abych otevřel dveře, které jsi sám vytvořil, a ty bys do nich měl vstoupit se svou charakteristickou láskou k lidstvu. Přicházíš a osvětlíš mé temné myšlenky.
Věřím, že to uděláš, neboť jsi neodstoupil od nevěstky, která k Tobě přišla se slzami v očích, neodmítl jsi celníka, který přinesl pokání, nezahnal zloděje, který znal Tvé království, a pronásledovatele, který se k Tobě obrátil, nenechal tím, čím byl, ale každého, kdo se k Tobě obrátil pokáním, jsi umístil mezi své přátele. Ty sám jsi požehnán vždy, nyní i v nekonečných věkech. Amen.